Abych byl zcela upřímný, tak jsem nedoufal, že v době svého studia si k psaní sednu, ale co se nestalo...
. Tímto chci všem, co nade mnou nezlomili hůl, poděkovat. Psát rozhodně
chci i v budoucnu a snad budu mít i více příležitostí...
Ale
něco málo k povídce. Tak za prvé, je to zatím krátka jednorázovka, ale s
nejasným statusem, protože mě tento fandom více než uchvátil, tak možná
bude i v dohledné době pokračování .
Povídka je FF na britským krimiseriál Lewis. Někteří z vás jej možná
znají z TV pod názvem Vraždy v Oxfordu a s politováním musím říct, že
tento seriál má nezaslouženě nízké hodnocení. Tak se mu tak trochu
snažím zvýšit prestiž a nalákat na něj své čtenáře .
Seriál je nadabovaný do 4. řady s tím, že zbývající tři řady jsem
shlídnul v angličtině a už se těším na 8. řadu, která je avizovaná na
začátek příštího roku.
A o co jde? Jedná se o
stokrát viděný scénář nesourodé dvojice vyšetřovatelů, přesto tomu
Britové dokázali dát něco víc. Inspektor Lewis, který jako seržant
pracoval s inspektorem Morsem, se po 2 letech vrací do Británie, které
dal po smrti své ženy sbohem. A i když nemá jasnou představu toho, co by
chtěl dělat, nesdílí názor své šéfové, vrchní inspektorky Innocentové,
že by měl zaujmout seniorské místo
a učit mladší kolegy. Skočí proto po příležitosti zastoupit svého
indisponovaného kolegu a spolu s jeho seržanetem Hathawayem se pustí do
vyšetřování vraždy. Sám Lewis brzy pozná, že zvláštnějšího podřízeného
si vybrat nemohl. On sám se v prostředí Oxfordské společnosti pohybuje
způsobem sobě vlastním a často si o profesorem a jejich spolcích myslí
své, jeho sežant je více než inteligentní mladík, absolvent Cambridge s
velkým rozhledem a znalostmi. Tam, kde Lewis jen fandí u televize s
pivem v ruce, Hathaway úspěšně vesloval. A o Bohu má Lewis více než
pochybnosti, jeho seržant chodil do semináře a Bohu je více než
nakloněn. Přesto přese všechno si inspektor a seržant sednou tak dobře,
že se jejich spolupráce stává trvalou.
Jejich vzájemný vztah je natolik zajímavý, že netrvalo dlouho a povídky se jen a jen hrnou (a některé jsou setsakra dobré ). Bohužel jsem nenašel žádnou v češtině (pokud některou vypátráte, dejte mi prosím vědět ).
Jak už jsem psal, je to krátké a něco víc je jen naznačené.
Menší poznámka pro neznalé Val (zkráceně Valerie) je Lewisova mrtvá žena.
"A mimochodem pane, moc pěkná kravata."
"Děkuji, mám ji od Val." Odpoví Lewis a s nepatrným úsměvem chytne cíp kravaty mezi prsty.
Jamesovi
ten drobný úsměv neušel. Nedal ale na sobě nic znát a opět vzdal dík
své schopnosti vybudované roky strávené po britských školách. Tam pokud
člověk chtěl přežít, musel si vybudovat ochranný štít… jistou ochranu,
za kterou se mohl ukrýt a nedat své emoce najevo. James volil neutrální
výraz tváře, který nikoho neurazil a zároveň chránil jeho samotného.
Ve
svém životě již zažil více zvratů než by sám chtěl, ale práce s Lewisem
bylo něco jiného. Nebylo to nic definitivního, nic co by se stalo ze
dne na den, vždyť ani jejich spolupráce na prvním případu neměla být
trvalá, ale časem to již nebyl jen vztah inspektor/seržant, ale něco…
prostě něco víc. Nejen že spolu pracovali, ale trávili spolu čas i mimo
práci. Chodili spolu na pivo a trávili dlouhé hodiny poslechem hudby či
jen tak v přátelském tichu.
James
věděl, že by za tento stav měl být rád, ale jak už to tak bývá, když
něco máte, chcete toho víc. Ale to víc v Jamesově případě nepřipadalo v
úvahu. Nevěděl, že se tak odkryl a stal se více zranitelným, dokud se mu
čistou náhodou a shodou okolností nepodařilo najít muže, který měl na
svědomí smrt Lewisovy manželky. Tenkrát se šel o dalším postupu poradit s
šéf inspektorkou Innocentovou, jejíž slova byla více než pravdivá.
Řekla, že kvalitu každého vztahu je třeba otestovat destrukcí, což byl
James nakonec donucen udělat a výsledek ho nepotěšil. Věděl, že jeho šéf
bude zuřit a nadávat, na to byl připraven. To na co připraven nebyl,
byla Lewisova slova, která ťala do živého. Obvinění, že on, James, nezná
svého šéfa a ani sám sebe, když váhá se sdělením tak důležité informace
byla tvrdá, ale byla to ta pověstná facka, která Hathawaye donutila se
vzpamatovat a couvnout. Poslední kapkou byla slova, která sice nebyla
určena jeho uším, ale týkala se jeho osoby, a tak, i když to bylo
neslušné, poslouchal za rohem. Innocentová totiž právě zjišťovala, zda
už Lewis ví o zadrženém pachateli. Po kladné odpovědi položila svému
inspektorovi otázku, zda jsou ještě po výměně názor s Hathawayem
přátelé. Lewisova odpověď, že jsou kolegové, Jamese donutila sklonit
hlavu a v tichosti vycouvat.
Pachatele tenkrát
doprovodili až k soudu a odklepnutí soudcova kladívka a vynesení
rozsudku bylo momentem, kdy Hathaway uzamknul své city a klíč hodil do
Temže.
Tady mám pro vás takovou malou ukázku, která se mi moc líbila.
Komentáře z Blogu.cz:
Páni myslím, že i kdybys napsal 20 stránek tak by to pro mě bylo málo. :) Moc dobré, pokračování !!!! :)
[1]: Moc díky za komentář. Pokračování už mám napsané, tak neboj, brzy se dočkáš :)
Není za co, už se těším. :) Škoda, že častěji nepíšeš, no čas je prostě čas :)
Tak jsem si tak nějak říkala, jestli vůbec
ještě žiješ, dejcháš... Na blogu nic... A ono najednou jooo! Takže
gratuluji k zmrtvýchvstání a koukej se tady tomu věnovat - i když to
říká fakt ta pravá... Povídky si přečtu a okomentuji
[4]: Moc díky za komentář. Každý potěší. . Rád bych psal více, ale vždy se něco semele (nebo jsem lenivej )
Jinak jen takový dodatek, od včera od večera mě bolí pravá ruka, takže
pokud se to nespraví... (Jen umýt si zuby levou rukou - jsem pravák - je
zážitek).
Koukám, že můj návrat mezi živé (čtoucí i píšící) stál to! Chyběly mi tvoje povídky Paráda, hned jak to půjde, vrhnou se na díl
Žádné komentáře:
Okomentovat