čtvrtek 12. června 2014

Carpe noctem - 6.díl

Zdravím!
Snad vás předvánoční shon nepřipravil o veškerou vánoční náladu. Musím říct, že letos se již od půlky prosince vezu na vánoční vlně a i když bylo sněhu pomálu a teď již není žádný, tak musím říct, že Vánoce vítám s velkým nadšením. Mám tady pro vás proto menší dárek, který smíte rozbalit ještě před Vánoci. Upřímně ještě nevím, jestli sem na Vánoce něco hodím, ale chtěl bych, chtěl...

A teď k povídce. Tenhle díl je psán pouze z pohledu Ezry. Jak se posune vztah mezi ním a "jeho" bohem?


Ezra

Dveře místnosti se otevřou tak prudce, že div nevyskočí z pantů. Ne že bych to měl čas nějak řešit, protože jsem se tak leknul, že jsem drcnul do kalamáře a rozlil jsem jeho obsah po stole. Když jsem pak chtěl zachránit mapy rozložené na stole před zničením, tak jsem se příšerně praštil do brňavky. Ve snaze ulevit si od nepříjemné bolesti, jsem se rychle chytil za loket, čímž jsem si přivodil bolest daleko větší, protože se ozval poraněný bok. Chytil jsem se tedy za něj a povedlo se mi praštil čelem do stolu a následně jsem spadnul ze židle.

Zatímco jsem odpočíval na zemi po právě provedeném akrobatickém čísle a na mě se potichounku snášely zachráněné mapy, ozvalo ode dveří nevěřícné zafunění.

"Co se divíte?" odseknu a začnu se hrabat na nohy. "Tohle představení bylo jen kvůli vám."

Ani nevím proč, ale tak nějak jsem věděl, že je to tenhle nerudný bůh. S menšími obtížemi jsem sesbíral po zemi poházené mapy a posadil jsem se. Ani jsem se nemusel dívat a věděl jsem, že se mi rána na boku opět otevřela.
Noah mě zabije! Blesklo mi hlavou. Jako by nestačilo, že mě div nezašlapal do země poté, co jsem se před ním objevil před třemi dny celý od krve. Vůbec nebral v potaz, že jsem dostal mimo nebezpečí ty dva usmrkance. Pořádně mě sjel a prý ať se jen opovážím něco si s tím ještě udělat.

Unaveně si povzdechnu a obrátím se na nově příchozího. "Můžu vědět, za co vděčím, že jste se osobně obtěžoval až sem, do místa, které nesnášíte a k osobě, kterou viníte za nastalou situaci?"

Chtěl jsem se své nečekané a hlavně nechtěné návštěvy rychle zbavit. Bolela mě znovu otevřená rána a hlavně mě ještě nepřebolela poznámka tohohle úžasného božstva o temnotě, jíž jsem strůjcem. Moc dobře jsem si vědom faktu, že se temné věci za mnou táhnou jako černá smola, ale slyšet to nahlas a zrovna od bytosti, kolem které se přímo rozlévá stříbrné světlo, je dost i na moji cynickou osobu.

Odpovědi jsem se ale nedočkal. Zvedl jsem proto nasupeně hlavu a upřel jsem pohled na mlčícího boha.

"Co to mělo znamenat?" odpoví mi na moji otázku otázkou měsíční božstvo. Zmůžu se jen na nechápavý výraz, protože opravdu nechápu, která bije. Což ale ještě více vytočí už tak rozčíleného boha.

"Zajímá mě, cos tím myslel!" dožaduje se stále příchozí odpovědi. Rád bych odpověděl, protože bych se jeho přítomnosti rád zbavil, ale nějak nepobírám otázku. A jeho výsost bůh graduje.

"Chci vědět, proč ses TŘI dny neukázal ve svatyni a pak tam místo sebe poslal ty dva!"

Aha! Tak o tohle jde! "Nemohl jsem přijít, protože bych toho moc neudělal." odpovím a podvědomě přitisknu ruku na znovu krvácející bok. "A jelikož by bylo záhodno již s opravou svatyně začít, tak jsem poslal dva studenty, kteří jsou vašimi velkými obdivovateli, aby započali s prací." dokončím odpověď.

Teď jsem sice již pochopil otázku, která mi byla kladena, ale pořád mi unikal důvod jejího položení. "Zítra ráno přijdu do svatyně a rád bych začal s její opravou," pronesu proto s tím, aby se mohlo jeho boží veličenstvo včas vytratit, a zamezit tak našemu setkání.

Považoval jsem již náš velice divný rozhovor za ukončený, otočil jsem se proto k mapám, které jsem sesbíral ze země a jal jsem se je opět prohlížet. Sice mě bolela znovu otevřená rána, ale již jsem ve svém životě utržil větší šrámy, takže jsem jen zatnul zuby a začal procházet mapy. Jaké bylo moje překvapení, když mi na ně dopadl stín. Měl jsem za to, že můj nezvaný návštěvník naštvaně zmizel ze scény. Překvapeně jsem se otočil. Na tváři mě polechtaly dlouhé smolně černé vlasy, jak se nade mnou Jah skláněl. Něco takového jsem nečekal, chtěl jsem se proto dostat z jeho bezprostřední blízkosti. Odskočil jsem od něj, ale jelikož byl za mnou stůl, tak jsem se moc daleko nedostal. Jediné, čeho jsem docílil, bylo, že jsem se opět praštil do zraněného boku. Jen jsem zasykl a pak… pak jsem se ocitl až moc blízko. Cítil jsem, jak mě jeho ruce objaly a prameny vlasů, které nepoutala spona mě opětovně pohladily po tváři.

"Co to…?" zazmítal jsem se v jeho objetí.

"Přece se mě nebojíš," zašeptá mi do ucha s lehkým úsměvem ten namyšlenec. Chci mu odpovědět něco pěkně peprnýho, když mu sjede ruka k mému boku. Ztuhnu, ale to co následuje předčí má očekávání. Stačí totiž jen mžik a bok je zahojený a po bolesti ani stopy. Překvapeně k němu vzhlédnu, protože ač nejsem žádnej prcek, tak měsíčnímu bohu sahám stěží k ramenům.

"O své služebníky se umím postarat," pronese Jah a já mám velkou chuť ho nakopnout. Cožpak jsem pes, či co?

"Neříkej, že jsi čekal něco víc," dodá ještě ten drzý chlap a než mu stačím jednu vrazit, tak s tichým úšklebkem zmizí. A i když tady už není, přesto cítím jeho přítomnost a mohl bych přísahat, že ještě na tváři cítím dotek jeho vlasů.

Proboha, Ezro! Prober se! Chováš se jako ten největší imbecil! Místo abych se věnoval něčemu produktivnímu, tak jsem se přistihl, že se opírám o stůl a koukám do map, ale nevnímám je. Měl jsem v plánu totiž přijít na to, kdo mohl poslat toho pekelného psa, protože ač jsem slíbil Noahovi, že tady zůstanu, tak nebudu sedět na zadku jak pecka a čekat odkud přiletí rána.

Zklamaně shrnu veškeré písemnosti na jednu hromadu a následně je srovnám. Teď nemá cenu cokoliv dělat, protože když se člověk nesoustředí, tak jde veškerá práce do háje. Rozhodnu se proto radši vyhledat Noaha a spravit ho o tom, co se tady stalo. S rukou na klice své přesvědčení trochu poupravím. Rozhodně mu neřeknu všechno. To, jak jsem se choval jako ten největší mameluk si nechám pro sebe. Stačí, že se už takhle cítím jako ten největší imbecil pod sluncem. Jen počkej ty měsíční úchyláku! Na oblbování máš tady hafo jiných zájemců.

S tím zamířím k Noahovi, odhodlaný a neústupný, protože počínaje zítřkem začíná boj!

Komentáře z Blogu.cz:
1 Yuki-cat Yuki-cat | E-mail | Web | 22. prosince 2012 v 0:15 | Reagovat
Skvělý, celá tahle povídka se mi moc líbí. Je to zajímavý námět a jsem ráda, že se objevilo pokračování, zároveň doufám, že brzy bude další.
Dík za tvé psaní.
2 katka katka | 22. prosince 2012 v 13:24 | Reagovat
jsem opět nadšená jak jinak když píšeš tak skvěle , mám pocit že jsou si povahově velice podobni neústupní tvrdohlavci kteří si myslí že mají patent na rozum ale jsou skvělí a já doufám že se brzy ozvou , taky bych ti chtěla popřát ty nejpěknější vánoce
3 Yukiko Yukiko | 22. prosince 2012 v 21:14 | Reagovat
Takže nejdřív začnu asi takhle VESELÉ VÁNOCE! :D a hodně dárků, lásky atd atd.....no móc pěkný díl a těším se na další :D miluju tvoje psaní! takže šťastné a veselé :D
4 Lului Lului | E-mail | Web | 23. prosince 2012 v 12:13 | Reagovat
Ale nooo-tááák, něco dalšího by nebylo? *fňuk* Ale tak fajn, jsem ráda i za tohle... Jah ho dobře trápí... Taky už jsem si říkala, jestli z toho nebude trochu víc, ale po krátkém přemýšlení jsem si řekla, že by to bylo moc brzy. Už se těším na další pokračování, které se tu doufám objeví co nejdříve. Stejně tak se těším i na pokračování Nadřízený podřízený... =D
Všechny tvoje příběhy jsou prostě úžasný a jsem vážně ráda, že jsem na tvůj blog narazila =D
Taky přeji krásné Vánoce a šťastný Nový rok, doufám, že si svátky užiješ. =D =D
5 Blue.misty Blue.misty | Web | 23. prosince 2012 v 19:50 | Reagovat
Začíná se to hezky rozvíjet :D. Už se těším na další díl a doufám, že nám ho přineseš brzy a nenecháš nás čekat :) Jinak přeji krásné Vánoce a šťastný Nový rok! :)

Žádné komentáře:

Okomentovat