Zdravím!
Snad vás předvánoční shon nepřipravil o
veškerou vánoční náladu. Musím říct, že letos se již od půlky prosince
vezu na vánoční vlně a i když bylo sněhu pomálu a teď již není žádný,
tak musím říct, že Vánoce vítám s velkým nadšením. Mám tady pro vás
proto menší dárek, který smíte rozbalit ještě před Vánoci. Upřímně ještě
nevím, jestli sem na Vánoce něco hodím, ale chtěl bych, chtěl...
A teď k povídce. Tenhle díl je psán pouze z pohledu Ezry. Jak se posune vztah mezi ním a "jeho" bohem?
Ezra
Dveře
místnosti se otevřou tak prudce, že div nevyskočí z pantů. Ne že bych
to měl čas nějak řešit, protože jsem se tak leknul, že jsem drcnul do
kalamáře a rozlil jsem jeho obsah po stole. Když jsem pak chtěl
zachránit mapy rozložené na stole před zničením, tak jsem se příšerně
praštil do brňavky. Ve snaze ulevit si od nepříjemné bolesti, jsem se
rychle chytil za loket, čímž jsem si přivodil bolest daleko větší,
protože se ozval poraněný bok. Chytil jsem se tedy za něj a povedlo se
mi praštil čelem do stolu a následně jsem spadnul ze židle.
Zatímco
jsem odpočíval na zemi po právě provedeném akrobatickém čísle a na mě
se potichounku snášely zachráněné mapy, ozvalo ode dveří nevěřícné
zafunění.
"Co se divíte?" odseknu a začnu se hrabat na nohy. "Tohle představení bylo jen kvůli vám."
Ani
nevím proč, ale tak nějak jsem věděl, že je to tenhle nerudný bůh. S
menšími obtížemi jsem sesbíral po zemi poházené mapy a posadil jsem se.
Ani jsem se nemusel dívat a věděl jsem, že se mi rána na boku opět
otevřela.
Noah mě zabije! Blesklo mi hlavou. Jako by
nestačilo, že mě div nezašlapal do země poté, co jsem se před ním
objevil před třemi dny celý od krve. Vůbec nebral v potaz, že jsem
dostal mimo nebezpečí ty dva usmrkance. Pořádně mě sjel a prý ať se jen
opovážím něco si s tím ještě udělat.
Unaveně si
povzdechnu a obrátím se na nově příchozího. "Můžu vědět, za co vděčím,
že jste se osobně obtěžoval až sem, do místa, které nesnášíte a k osobě,
kterou viníte za nastalou situaci?"
Chtěl
jsem se své nečekané a hlavně nechtěné návštěvy rychle zbavit. Bolela
mě znovu otevřená rána a hlavně mě ještě nepřebolela poznámka tohohle
úžasného božstva o temnotě, jíž jsem strůjcem. Moc dobře jsem si vědom
faktu, že se temné věci za mnou táhnou jako černá smola, ale slyšet to
nahlas a zrovna od bytosti, kolem které se přímo rozlévá stříbrné
světlo, je dost i na moji cynickou osobu.
Odpovědi jsem se ale nedočkal. Zvedl jsem proto nasupeně hlavu a upřel jsem pohled na mlčícího boha.
"Co
to mělo znamenat?" odpoví mi na moji otázku otázkou měsíční božstvo.
Zmůžu se jen na nechápavý výraz, protože opravdu nechápu, která bije.
Což ale ještě více vytočí už tak rozčíleného boha.
"Zajímá
mě, cos tím myslel!" dožaduje se stále příchozí odpovědi. Rád bych
odpověděl, protože bych se jeho přítomnosti rád zbavil, ale nějak
nepobírám otázku. A jeho výsost bůh graduje.
"Chci vědět, proč ses TŘI dny neukázal ve svatyni a pak tam místo sebe poslal ty dva!"
Aha! Tak o tohle jde!
"Nemohl jsem přijít, protože bych toho moc neudělal." odpovím a
podvědomě přitisknu ruku na znovu krvácející bok. "A jelikož by bylo
záhodno již s opravou svatyně začít, tak jsem poslal dva studenty, kteří
jsou vašimi velkými obdivovateli, aby započali s prací." dokončím
odpověď.
Teď jsem sice již pochopil otázku,
která mi byla kladena, ale pořád mi unikal důvod jejího položení. "Zítra
ráno přijdu do svatyně a rád bych začal s její opravou," pronesu proto s
tím, aby se mohlo jeho boží veličenstvo včas vytratit, a zamezit tak
našemu setkání.
Považoval jsem již náš velice
divný rozhovor za ukončený, otočil jsem se proto k mapám, které jsem
sesbíral ze země a jal jsem se je opět prohlížet. Sice mě bolela znovu
otevřená rána, ale již jsem ve svém životě utržil větší šrámy, takže
jsem jen zatnul zuby a začal procházet mapy. Jaké bylo moje překvapení,
když mi na ně dopadl stín. Měl jsem za to, že můj nezvaný návštěvník
naštvaně zmizel ze scény. Překvapeně jsem se otočil. Na tváři mě
polechtaly dlouhé smolně černé vlasy, jak se nade mnou Jah skláněl. Něco
takového jsem nečekal, chtěl jsem se proto dostat z jeho bezprostřední
blízkosti. Odskočil jsem od něj, ale jelikož byl za mnou stůl, tak jsem
se moc daleko nedostal. Jediné, čeho jsem docílil, bylo, že jsem se opět
praštil do zraněného boku. Jen jsem zasykl a pak… pak jsem se ocitl až
moc blízko. Cítil jsem, jak mě jeho ruce objaly a prameny vlasů, které
nepoutala spona mě opětovně pohladily po tváři.
"Co to…?" zazmítal jsem se v jeho objetí.
"Přece
se mě nebojíš," zašeptá mi do ucha s lehkým úsměvem ten namyšlenec.
Chci mu odpovědět něco pěkně peprnýho, když mu sjede ruka k mému boku.
Ztuhnu, ale to co následuje předčí má očekávání. Stačí totiž jen mžik a
bok je zahojený a po bolesti ani stopy. Překvapeně k němu vzhlédnu,
protože ač nejsem žádnej prcek, tak měsíčnímu bohu sahám stěží k
ramenům.
"O své služebníky se umím postarat," pronese Jah a já mám velkou chuť ho nakopnout. Cožpak jsem pes, či co?
"Neříkej,
že jsi čekal něco víc," dodá ještě ten drzý chlap a než mu stačím jednu
vrazit, tak s tichým úšklebkem zmizí. A i když tady už není, přesto
cítím jeho přítomnost a mohl bych přísahat, že ještě na tváři cítím
dotek jeho vlasů.
Proboha, Ezro! Prober se! Chováš se jako ten největší imbecil!
Místo abych se věnoval něčemu produktivnímu, tak jsem se přistihl, že
se opírám o stůl a koukám do map, ale nevnímám je. Měl jsem v plánu
totiž přijít na to, kdo mohl poslat toho pekelného psa, protože ač jsem
slíbil Noahovi, že tady zůstanu, tak nebudu sedět na zadku jak pecka a
čekat odkud přiletí rána.
Zklamaně
shrnu veškeré písemnosti na jednu hromadu a následně je srovnám. Teď
nemá cenu cokoliv dělat, protože když se člověk nesoustředí, tak jde
veškerá práce do háje. Rozhodnu se proto radši vyhledat Noaha a spravit
ho o tom, co se tady stalo. S rukou na klice své přesvědčení trochu
poupravím. Rozhodně mu neřeknu všechno. To, jak jsem se choval jako ten
největší mameluk si nechám pro sebe. Stačí, že se už takhle cítím jako
ten největší imbecil pod sluncem. Jen počkej ty měsíční úchyláku! Na
oblbování máš tady hafo jiných zájemců.
S tím zamířím k Noahovi, odhodlaný a neústupný, protože počínaje zítřkem začíná boj!
Komentáře z Blogu.cz:
Skvělý, celá tahle povídka se mi moc líbí.
Je to zajímavý námět a jsem ráda, že se objevilo pokračování, zároveň
doufám, že brzy bude další.
Dík za tvé psaní.
Dík za tvé psaní.
jsem opět nadšená jak jinak když píšeš tak
skvěle , mám pocit že jsou si povahově velice podobni neústupní
tvrdohlavci kteří si myslí že mají patent na rozum ale jsou skvělí a já
doufám že se brzy ozvou , taky bych ti chtěla popřát ty nejpěknější
vánoce
Takže nejdřív začnu asi takhle VESELÉ VÁNOCE! a hodně dárků, lásky atd atd.....no móc pěkný díl a těším se na další miluju tvoje psaní! takže šťastné a veselé
Ale nooo-tááák, něco dalšího by nebylo?
*fňuk* Ale tak fajn, jsem ráda i za tohle... Jah ho dobře trápí... Taky
už jsem si říkala, jestli z toho nebude trochu víc, ale po krátkém
přemýšlení jsem si řekla, že by to bylo moc brzy. Už se těším na další
pokračování, které se tu doufám objeví co nejdříve. Stejně tak se těším i
na pokračování Nadřízený podřízený... =D
Všechny tvoje příběhy jsou prostě úžasný a jsem vážně ráda, že jsem na tvůj blog narazila =D
Taky přeji krásné Vánoce a šťastný Nový rok, doufám, že si svátky užiješ. =D =D
Všechny tvoje příběhy jsou prostě úžasný a jsem vážně ráda, že jsem na tvůj blog narazila =D
Taky přeji krásné Vánoce a šťastný Nový rok, doufám, že si svátky užiješ. =D =D
Žádné komentáře:
Okomentovat