Carpe noctem - úvod

Zdravím!

Včera jsem po usilovné práci konečně odevzdal svoji bakalářskou práci a můžu si "trochu" oddechnout. Tím trochu myslím, že mě za 2 měsíce čekají státnice a tudíž se moje léto potáhne ve znamení učení se. Dnes jsem tedy začal, ale podepsalo se na mě to hrozný vedro a trochu hlučná atmosféra u nás doma, tak sem s tím po pár hodinách seknul. Proč vás ale informuju o něčem, co vás ani trochu nebere? Jde o to, že jsem se rozhodl hodit na papír cyklus, který mě už delší dobu straší v hlavě. Na svoji obranu tady musím uvést, že jsem se opravdu snažil napsat nějakou kapitolku z již rozepsaných cyklů, ale nedařilo se. Nový cyklus se vehementně hlásil o slovo, a tak jsem mu dal zelenou.

Nápad je tedy sice již staršího data, ale úvod je psaný dnes. Berte jej prosím jako výtvor člověka, který toho již má dneska plný šlupky. Nehledejte v něm proto žádnou velkou originalitu, ale měl jsem prostě chuť napsat zrovna teď něco na takovéto charaktery. Zatím se hážu jen úvod, snad tady brzy přistane první díl.

Celý cyklus má zkratku A. M. D. G., což je zkratkou latinského Ad maiorem Dei gloriam (K větší slávě boží). Původní latinské znění chápe samozřejmě jen toho jednoho Boha, ale já to pojmu trochu hodně jinak.

Tento cyklus zaštiťuje jeden příběh (moje maličkost má velké plány, že do tohoto cyklu zahrne víc příběhů, ale bůh ví, jak to vyjde) S názvem Carpe noctem (což sice v přesném překladu zanemná Urvi noc, ale já se osobně přiklání k více počeštěné verzi - Užij si každou noc).

Lidé potřebují bohy. Chtějí od nich pomoc, ochranu nebo radu. Ale bozi lidi nepotřebují. Mají svoji moc, která není nijak závislá na lidech. Přesto se vžil jistý úzus, jistý zvyk, který obě strany berou v potaz. Každý bůh si k sobě smí vybrat jednoho člověka, kterého se samozřejmě může kdykoliv zbavit.

Lidé možnost být v přítomnosti boha vítají, protože být tak blízko bohům má své kouzlo a možnosti. A druhá strana? Bozi to též berou. Někteří společnost lidí vítají, jiní ji rádi využívají, dalším je to jedno a někteří na lidi kašlou a jsou jen rádi bez nich.

Postupem let soužítí lidí a bohů lidé přišli na to, že čím schopnější jsou, tím zajímavější se bohů zdají a tím roste možnost, že si je k sobě vyberou. Lidé s jistými schopnostmi či nadáním a touhou přidat se k bohům, se začali sdružovat a vytvářet centra - školy. Tyto školy rozvíjí lidské vlohy a jejich studenti s velkou pravděpodobností skončí u některého z bohů.

A právě v jedné takovéto škole se odehrává náš příběh. V instituci, kde se to přímo hemží lidmi, kteří prahnou po tom, nějakého toho boha uhnat, se ale najdou i tací, kteří mají úplně jiné plány…

/1. díl/

Komentáře z Blogu.cz:

1 paks | 1. července 2012 v 10:27 | Reagovat

jsem rada, ze mas bakalarku za sebou a ty prazdniny ti nezavidim ae taky me to ceka :( povikda vypada velice zajimave, uz se tesim na prvni dil;) doufam, ze nebudem muset cekat dlouho

2 Angela | Web | 1. července 2012 v 10:29 | Reagovat

Ten nápad zní dobře.... Není to ohrané a mohlo by to být i zajímavé... Takže se na ten tvůj výplod těším:)

3 katka | 1. července 2012 v 15:13 | Reagovat

jsem ráda že ses ozval ,gratuluji a doufám že ti všechno vyjde už se těším na 1 díl nové povidky . Téma vypadá senzačně.

4 Lorgins | E-mail | 1. července 2012 v 18:01 | Reagovat

Ooooooh!! Skvostný nápad! Moc se těším na tuhle povídku, bude určitě legendární, už podle toho, co jsi tady napsal! :)

5 Ayumi | 30. července 2012 v 13:51 | Reagovat

Jo, Lorgins má pravdu. Vypadá to vážně zajímavě!