Zdravím!
V dnešním střípku se nám
představí dr. Megan Tillmanová, která i v seriálu mělu tu čest s duem
Reese/Finch (i když nevěděla, že pracují spolu). Hledal jsem nějaké
video, které by vám ji trochu přiblížilo, jenže tu nejlepší scénu jsem
bohužel nenašel. Proto nezbývá vzít za vděk tím, co je. V následujícím
videu rozmlouvá John Megan vraždu muže, který zničil život její sestře,
aby ho následně zabil sám.
Užijte si čtení .
P.S. Tušené se stalo skutečností a rozepsal jsem povídku na X-mena. Chjo! Jako bych už tak toho neměl rozepsanýho málo , tak snad se někdy dočkáte nějaké ukončené povídky.
John
se objevil neslyšně jako duch. Doktorce Tillmanové bylo třeba přiznat
zásluhy za to, že se nelekla, když u sebe v lékařském pokoji, který měl
být prázdný, potkala vysokého mlčenlivého muže, který ji krvácel na
podlahu. Jen mu pokynula, aby si sednul na pohovku a pohotově zamkla
dveře. Poté urychleně setřela krev, protože se zaschlou krví se jí poté
vážně nechtělo bojovat, a mohla se věnovat svému pacientovi.
John si mezitím sundal svůj dlouhý černý kabát a seděl naproti ní v košili, která jistě původně nebyla červeně žíhaná.
"Těžký den?" pronesla, když opatrně odhrnovala košili z Johnovy rány, která ještě stále trochu krvácela.
"Nijak zvlášť," odtušil John a ani sebou nepohnul, když se doktorka začala věnovat své práci a ošetřovat jeho zranění.
"Neznám vyjma vás nikoho, kdo by bodné zranění označil za nic zvláštního," odpoví suše Megan a zvedne tázavě jedno obočí.
John
byl pro ni pořád velkou neznámou, ale jedno věděla jistě. Nebála se ho.
I když to byl muž, který se v jejím životě objevil z ničeho nic. Který
toho o ní věděl více, než ona sama. A který jisto jistě zabil Andrewa
Bentona, muže, který znásilnil a dohnal k sebevraždě její sestru, a
kterého ona sama chtěla zabít. Poté, co ji to John rozmluvil, tak už
nečekala, že by ho ještě někdy potkala.
Když
se ale nečekané stalo skutečností a opět se spolu setkali, tak to bylo
za zcela jiné situace. Doprovodil do nemocnice mladou ženu a než se
stihla službukonající sestra otočit, tak byl pryč. Ale Megan ho viděla a
odchytla ho ještě na parkovišti. Tedy, John ji odchytil, protože se
znenadání vynořil zpoza rohu. V jeho postoji ale bylo něco divného, když
se k němu Megan přiblížila na dotek, tak zjistila co. Celá její dlaň
byla v místě doteku od krve a Megan došlo, že Johnův plášť ho nechrání
jen před zimou.
Ošetřila ho proto, co mohla a ještě než John opět zmizel, mu nabídla pomoc s tím, že může kdykoliv přijít.
A John čas od času přišel.
Jednalo
se o pestrou paletu nejrůznějších zranění, ale jedno bylo neměnné. Po
každém ošetření se John opláchl od toho nejhoršího a vzal si novou
košili. Nové a čisté oblečení něco znamenalo. Zvlášť u člověka, kterému
běžně stačilo jen čekat, až zranění přestane krvácet a do té doby jej
skryl pod kabát.
Znamenalo to totiž, že v
Johnově životě byl někdo, před kým si John kabát sundával a který by
jistě košili od krve nehodnotil jako něco nijak zvláštního. Megan
samozřejmě byla zvědavá, o koho jde, ale nikdy se nezeptala.
Když si jednou u ní po dalším ošetření John zapomněl peněženku, tak s nadějí, že ho ještě zastihne, vyběhla z nemocnice.
"...vše vyřešeno. Měl byste proto už dneska zavřít krám a jít domů, Harolde."
" - "
"Slečně Dawsonové se nic nestalo."
" - "
"Vždyť to bylo jen pár lidí."
" - "
"Vše je v pořádku, zítra na shledanou." A John rychle vytípne hovor.
"Ještě
než cokoliv řeknete, přišla jsem vám vrátit peněženku a ne vás
sledovat." Zahlásí ihned Megan a jako důkaz před sebe jako štít natáhne
ruku s dotyčnou portmonkou.
"Já vím," překvapí doktorku svým prohlášením John. "Kdybyste mě chtěla sledovat, tak budete daleko rafinovanější."
Megan se maličko začervená a rychle předá peněženku. Zvědavost jí ale nedá.
"Harold?" zeptá se. "Hádám, že i jemu dlužím poděkování, že?"
John se jen nepatrně usmál.
"Tak ho ode mě pozdravujte," dodá Megan a s mávnutím opouští Johna a vrací se do nemocnice.
Dokončené ovázání zranění vrátí Megan do přítomnosti.
"Hotovo,"
zahlásí doktorka a následná Johnova výměna košile ji vyloudí na tváři
jemný úsměv. Stejně tak i vypnutý mobil, který ležel odložený na
pohovce.
A stačila chvilka a John byl jako ze škatulky. Nic na něm nedalo tušit, že pod prvotřídním oblečení je ukryté jakékoliv zranění.
"Děkuju," poděkuje Megan za odvedenou práci John a má se k odchodu.
"Vy mu to neřeknete, že?" zeptá se Megan a oba vědí, o čem je řeč. "Nikdy mu to neříkáte, že?"
"Někdo jako on, by se neměl starat o člověka jako já."
John odešel a Megan za něj bolelo u srdce.
\předchozí\ /další/
Komentáře z Blogu.cz:
ta poslední věta mě až zabolela a kdyby byl John po blíž tak mu nejspíš začnu vysvětlovat že právě on si zaslouží být milován
ale nechám to na Megan je mi sympatická a vypadá to že si to bude taky
skvěle užívat . Co se týká rozepsaných povídek budu snílek a uvidíme
[1]:
To, jak sám sebe vidí John, je samozřejmě v rozporu s tím, jak ho vidí
Harold, teď je jen třeba, aby si to kluci vyjasnili. Megan je vážně
sympatická a oběma jim v budoucnu ukáže . Díky za komentář.
Vyrazil jsi mi dech! Nedočkavě se klepu na další díl. Asi konečně zítra rozkoukám tento seriálek a taky na něj něco spáchám...
[3]:
Budeš na něj koukat? Tak to je super! Musím jen předem varovat, že má
trochu pomalejší rozjezd, ale vyplatí se to! Jinak se už teď těším na
tvoje příběhy . Díky za komentář.
Žádné komentáře:
Okomentovat