Zdravím!
Další střípek se hlásí o slovo .
Shrnutí: Seržant a jeho inspektor mají mezi sebou dobrý vztah, jenže jen pracovní.
"A
vy tady ještě děláte co?" ozve se za Jamesovými zády nesouhlasný hlas.
Seržant, který chvíli před tím vycítil přítomnost své dnešní návštěvy,
si vyndal z uší sluchátka a vypnul právě hrající písničku.
"Měli
bychom se přestat takhle scházet, lidi budou mít řeči," prohodí s
úsměvem k štíhlé ženě, která se mezitím uvelebila na jedné z volných
židlí v kanceláři.
"Jako by vás trápilo, co
lidé říkají," ozve se ze židle, "Ale neodpověděl jste mi na otázku, co
tady takhle pozdě ještě děláte?" nenechá se odbýt návštěvnice.
"No
medvědy tady nelovím," zívne James a unaveně si promne obličej. "Dělám,
to co mám, tedy svoji práci," zakloní se na židli a protáhne své dlouhé
nohy.
"Tak to doufám, že vás platí zlatem," komentuje situaci návštěvnice.
"Úplně by mě stačilo poděkování a slovo uznání," zamumlá potichu James a postaví se na nohy.
Druhá
osoba v kanceláři smutný komentář slyšela a potichu sleduje, jak se
James přesunuje ke svému stolu, bere do štíhlých prstů jeden formulář a
dlouze nad ním přemýšlí. Následně nesouhlasně zavrtí hlavou a těch
několik stránek popsaného papíru putuje do koše.
"Nevzdám
se tak lehce," otočí se odhodlaně k návštěvnici, která se ani nesnaží
tvářit, že neví, o co jde, i když to ví. Ona vždycky ví, o co jde.
A
zatímco James pokračuje v mravenčí práci třídění desítek listů papíru a
skládání útržků jiných papírů, štíhlá žena si na židli složí nohy pod
sebe a v tichosti pozoruje seržanta v jeho práci. A zas a znova je jeho
konáním ujištěna o tom, že udělala a dělá velice dobře.
Ráno
najde inspektor svoji kancelář ve stavu, v jakém ji rozhodně
nezanechal. Jednu ze stěn okupují tři magnetické tabule, které jsou
hustě pokryty poznámkami a fotografiemi. Na další
zdi je pak podrobná mapa Oxfordu s desítkami různě barevných špendlíků a
dalších odkazů. V koutu u zdi pak bylo vyrovnáno několik kartonů plných
poznámek, které byly, dle popisků na krabicích, tématicky rozřazeny. A u
stolu pak seděl seržant Hathaway. Hlavu měl podloženou rukama a spal.
Inspektor
jak tiše přišel, tak chtěl i rychle a tiše odejít. Poryv větru, který
způsobily zavírané dveře, ale přesunul pár archů papíru z koše na chodbu
před kanceláří. Lewis se automaticky sehnul a sebral je. A stejně
automaticky si je i přečetl. Po jejich přečtení na pár chvil sklopil
hlavu. Poté strčil papíry do kapsy a vydal se tam, kam měl namířeno již
před tím. Do nedalekého obchodu pro sladké ranní pečivo a výbornou kávu.
Věděl, že posledních pár případů se svým politickým pozadím oxfordských
vyšších kruhů, mohlo za to, že celkem slibně se rozvíjející spolupráce
mezi ním a seržantem Hathawayem zasekla. Byla postavena mezi ně zeď -
dobrá inspektor ji mezi ně postavil, protože ho už štvaly ty rádoby
chytrácké řeči všech zúčastněných a poslední co potřeboval slyšet bylo
chytračení i od svého seržanta. A tato zeď jasně vymezila manipulační
prostor pro něj i Jamese. A James vymezená pravidla respektoval a choval
se podle toho, což mělo za následek Lewisovu nespokojenost, protože
přeci jen byl zvyklý na Jamesovu nezvyklost, a bludný kruh se uzavřel
Bylo co napravovat. Lewis měl co napravovat a první krok hodlal udělat teď - pomocí dobré snídaně.
Štíhlá
žena se mezitím v kanceláři protáhla, vesele se usmála a s dalším
poryvem větru, který již nepotřeboval nic (a nikoho) posunout někam dál,
zmizela.
Komentáře z Blogu.cz:
Well done! Jako vždy, je v příběhu něco, co si zasluhuje obdiv.
[1]: Děkuji. Robert se přestává chovat přísně inspektorsky a pomalu najíždí na jinou rovinu vztahu s Jamesem .
inspektor Lewis to vzal za správný konec ,snídaně je fajn i když v kanceláři ale všechno chce svůj čas
[3]: Děkuji (i za inspektora ).No, Robie se sice snaží, ale nepočítá s jedním tvrdohlavým seržantem .
Skvělé, jako vždy. V titulku máš "Ženy",
pokud jsem správně pochopila, zatím se vyskytuje jen jedna, akorát u
každého v jiné době. Objeví se ještě někdo? :)
Žádné komentáře:
Okomentovat