čtvrtek 12. června 2014

Kapitola sedmá - odporovat bohům

Fňuk fňuk tohle je poslední díl cyklu Ab imo pectore. Konečně se dozvíme, jak to s Nathanielem a Samuelem dopadne.

Doufám, že ste si celý cyklus oblíbili tak jako já. Je to smutné, že to končí, ale jak se říká, když něco končí, něco jiného začíná. A nejinak tomu bude i zde. Nathaniel a Samuel se loučí, ale Rafael... Ano, nakonec se přece jenom dostaneme k našemu doktorovi, ale to až příště, teď si vychutnejte poslední dílek

Dík za kometáře. Jsou pro mě tím pravým ořechovým.

Tento díl věnuji Kat, protože mě její komentáře dostávají do kolen.




Poté, co Deiros obešel všechny důstojníky, se začal shánět po Nathanielovi. Pokud mají co do činění s Východními zeměmi, tak se kapitán zdál být tou nejlepší osobou, která by jim mohla pomoci, ale Nathaniel nebyl nikde k nalezení.


Pokud není tady, tak kde k sakru vězí? Klel v duchu král, ale ihned se zarazil.
Sem to ale … a s tímto vyrazil do kapitánovi pracovny. Rozrazil dveře a v padl dovnitř. A ve vzteku nakopl roh stolu. Místnost totiž byla prázdná. Hlášení byla pečlivě vyrovnána v jednotlivých komíncích a uniforma kapitána Královské gardy byla pověšená na věšáku. Jinak všechny osobní věci byly pryč, jen na stole ležel arch papíru. Král rychlým krokem došel k dopisu a i když byl adresován jeho bratrovi, tak začal číst:






Tímto dopisem skládám funkci kapitána Královské gardy a pobočníka Jeho Veličenstva. Důvod je takový, že mi bylo od panovníka Východních zemí nabídnuto lepší pracovní ohodnocení. Z toho tudíž vyplývá, že od teď budeme nepřáteli a naše možné budoucí setkání bude znamenat konflikt. Proto kvůli Vám doufám, že se již více nesetkáme.






Nathaniel






Tak to si děláš srandu! Pronesl v duchu Deiros, který moc době věděl, proč tento dopis měl skončit v rukou jeho bratra a ne v těch jeho, Nathanieli, ať si, kde si, tohle není ani zdaleka konec…



Mezitím Nathaniel kráčel chodbou ke korunnímu sálu a snažil se vyčistit si hlavu, protože pustit se do boje s Xaveriem znamenalo být stoprocentně soustředěný, jinak celá tahle akce skončí fiaskem. A s tímto rozhodnutím rozrazil dveře a vstoupil do sálu. Takovýmto vstupem upoutal pozornost všech lidí v místnosti včetně samotného krále.


"Ale ale, kdopak nás to poctil návštěvou?" otázal se povýšeně král a při tom dal pokyn strážím.


"Není třeba volat své hlídací psy, Xaverie. Důvod, proč jsem přišel ti musí být nad slunce jasnější."


"Tak to se mýlíš, cizinče. Absolutně netuším, o čem to tady mluvíš," opáčí Xaverius a opět se pohodlně uvelebí v křesle, ze kterého předtím vstal.


"Když netušíš, tak budeme muset vyprat špinavé prádlo na veřejnosti. Což je ještě lepší. Měl jsem to udělat už dávno, ale byl jsem moc velký zbabělec, abych jednal. Ale dnes, dnes je to jiné," pronese Nathaniel.


"Já lord Nathaniel, syn Lukretia, předchozího krále Východních zemí, tímto obviňuji tebe Xaverie z královraždy."


"No, tak tomu tedy říkám vystoupení, musím zatleskat. Každé malé dítě ví, že Nathaniel zmizel před lety a byl prohlášen za mrtvého."


Po těchto slovech si Nathaniel strhl masku z tváře a upřel své zelené oči na Xaveria: "Tak to tě zklamu, ale jako mrtvý se necítím." Na důkaz svých slov Nathanielovi na tváři rozkvete černé tetování, které se táhne přes čelo, kolem očí a končí ne tváři. V mládí tento rodinný znak, který se objevil vždy, když se jeho majitel přestával ovládat, proklínal, ale v této situaci byl za něj vděčný.


"Je to opravdu…?"


"Ano, je to on."


"Ale co to říkal?"


"To není možné?"


Ozývalo se ze všech stran a Xaverius zuřil: "Jak se opovažuješ si sem po tak dlouhé době přijít. Odešel si a …"


"Odešel jsem, protože ty, jako otcův bratr a můj strýc si měl na trůn stejné právo jako já a já jsem nechtěl rozpoutat občanskou válku, která by jistě nastala, kdybych se o trůn ucházel, a tak jsem odešel."


"Ty si neodešel, utekl si před zodpovědností, kterou jsem na svá bedra za tebe vzal!" vyštěkl Xaverius.


"A? A co?" křičel Nathaniel, " odešel jsem, protože jsem věřil, že se spokojíš s trůnem a zanecháš těch nesmyslných válek, které vedl už můj otec, ale ty ne! Chceš rozpoutat válku a postavit se do čela vojsk, aby si jako ochránil svůj lid a posvětil tak svoji vládu. Musím uznat, že je to moc chytrý tah, týden před Juveliánami, ale jestli chceš trůn Východních zemí, tak mě musíš porazit. Zavoláme Morganu! Ať rozhodne, kdo je vhodným králem," pronesl Nathaniel do ztichlého sálu. Byl si až moc dobře vědom následků svých činů. Zavolat Morganu v jiný den než o Juveliánách znamenalo, že za své služby bude chtít krev, ale byla to jediná možnost, Nathaniel totiž nemohl nijak dokázat, že Xaverius je vrah. To, že se mu před lety přiznal, nic neznamená. Tehdy se bál a tak odešel. Bál se o svůj život i o život svých poddaných, ale dnes ví, že právě pro lidi, na kterých mu záleží, to musí udělat. Ať to stojí, co to stojí.


A tak ji zavolali. V sále se z ničeho nic objevila ledově krásná žena, Morgana, patronka jejich království. To ona měla moc krále potvrdit v jeho funkci a každých deset let o Juveliánách tak učinila, ale dnes…


"Podívejme, změna," pronesla melodickým hlasem a pozorně si prohlédla oba uchazeče o trůn.


"Takže nyní tu máme dva potencionální krále. Pustíme se tedy do toho. Budoucí král musí nejdříve porazit Alastrii. Je to země plná lidí, kteří jsou našimi nepřáteli."


Po těchto slovech se Xaverius vítězoslavně zašklebil. Nathanielovi zatím probleskly hlavou vzpomínky na všechny lidi, které v Alastrii potkal a odhodlal se s vědomím, že nemá co ztratit, obrátit na Morganu: "Nesouhlasím! Budoucí král nemůže začít vládu krveprolitím. Alastrie nám nijak neškodí a proto nevidím důvod jednat tak, jak pravíš, paní."


Morgana k němu přišla blíž a ledovým hlasem pronesla: "Ty tedy odmítáš splnit to, co jsem ti zadala za úkol?"


"Ano! Postavím se i bohyni, když je to zapotřebí," praví Natahniel a samotného ho překvapí, jak je klidný, smířený s tím, co se stane.


"Nesmysl!" vyštěkne Xaverius, "já, má paní, úkol splním. Už jsem dal volat do zbraně. Rozdrtíme Alastrii!"


Morgana hmátla do vzduchu a uchopila do rukou stříbrný řetěz na jehož konci byl něčí život, hmm, čí asi?, a zatáhla. Nathaniel zavřel oči a čekal, ale jediné co cítil, byl lehký poryv větru, a tak oči zase otevřel. Stačil ještě spatřit jak se zavlnil stín a konec. Po Xaveriovi nebylo ani stopy. Bohyně si ho vzala.


V tom se ozvala Morgana: "Jak si řekl, král Východních zemí musí být schopen postavit se i bohům, tudíž ty jsi tím pravím králem."


Zaskočený Nathaniel se nezmohl ani na slovo. Před chvílí se považoval za nebožtíka a teď je králem!


"Ty mi na to nic neřekneš?" zeptá se pobaveně Morgana a než se Nathaniel stačí vyžvejknout, tak pokračuje: "A další krok je, jak jistě víš, …"


Jistě další krok, pomyslí si smutně Nathaniel, celoživotní partnerka. Když je zvolen král, je mu přiřknuta i manželka.


Vidina toho, že celý život bude sdílet se ženou, kterou ani nezná, byla šílená. Je to velká oběť jak pro něj, tak i pro ni, ale pro všeobecnou spokojenost byl ochoten udělat cokoliv.


"… a tak tvůj život bude navždy spojen s …" pokračovala Morgana.


"Stop!" ozval se od dveří rázný hlas a jeho majitel si začal razit cestu skrz osazenstvo sálu.


"Musím se omluvit, ale tady ten pán s nikým svůj život spojovat nebude," pronese rozhodně Samuel. Celý udýchaný a rozcuchaný pokračuje v cestě ke trůnu: "Jde o to, že si na něj dělám nárok já sám!" a aby dodal váhu svým slovům, tak Nathaniela před všemi políbí.


Chutná tak sladce, pomyslí si Nathaniel, ale rychle se probere a prince od sebe odstrčí.


"Tohle nejde!" zvolá Nathaniel a otočí se na Morganu. A až teď mu to dojde rozsah toho, co Samuel udělal. Okamžitě se postaví před prince: "Promiňte, má paní, on …"


"Copak ty ho nechceš?" optá se Morgana.


"Ale o to tady teď nejdde. Teď mi má být vybrána…"


"Myslím, že už si tě vybral někdo jiný a jak tak koukám, i on se dokáže postavit bohům, proto vám budiž požehnáno," a s tímto bohyně zmizí tak rychle, jak přišla.


Nathaniel se ještě nestačil probrat, když ho zezadu objaly třesoucí ruce a za jeho zády se ozval hlas poznamenaný potlačovaným pláčem.


"Když jsem se to všechno od Deirose dozvěděl, o tom že si vlastně král, tak jsem tomu nemohl uvěřit, ale ten dopis, to si nebyl ty, a tak jsem vše vsadil na jedinou kartu. Na svoje srdce a přijel jsem. Když jsi byl tak blízko a já se tě nemohl ani dotknout… Já… když mě ale nebudeš chtít, tak…"


Zbytek Samuelových slov zaniknul v polibku, kterým ho Ntahaniel umlčel.


"Život bez tebe by nebyl život," pravil Nathaniel a přitisknul si šťastného prince k sobě.


Od teď byli právoplatnými partnery a jejich svazek znamenal i začátek spojenectví dvou království…




Ale královský atentátník ještě nebyl dopaden a ještě ani neskončilo hledání těch pravých pro ostatní naše hrdiny, ale to už je jiný příběh…



Komentáře z Blogu.cz:

1 Ebika tvé SB Ebika tvé SB | E-mail | Web | 29. července 2009 v 0:27 | Reagovat
No to byl vážně sugoi díleček krásný konec jako fakt, že jo:-D
2 Amami Amami | Web | 29. července 2009 v 7:51 | Reagovat
aky iny pribeh.... ja to chcem tu ale ten koniec bol uzasty.... ta morgan asi si ju idem dat aj ja zavolat....
3 Sax Sax | Web | 29. července 2009 v 14:10 | Reagovat
wow... tak to bylo překvápko - rovnou následník trůnu Východní země... Pěkný konec - i když škoda, že konec... bude se mi po nich stýskat ^.^
4 Tomi Tomi | 29. července 2009 v 20:57 | Reagovat
velmi pekny pribeh :) skoda ze je uz koniec :(
5 Maya-san Maya-san | 31. července 2009 v 11:02 | Reagovat
Všechna čest Lexi-san ^-^ Moc hezky napsané, moc krásný příběh a kdyby tam nebyl ten sladkej happy end tak by to snad i zkazilo celý příběh. Ještě jednou, velmi podařené. A já, jelikož mám komplex z toho ze uz jsem se dlouho nedostala k psaní. Naladěná tvým Ab imo pecture pádím něco sepsat :D _(^-^)/ bb
6 Akyra Akyra | Web | 31. července 2009 v 21:07 | Reagovat
akyra jak jinný příběh??? honem ho sem strč nebo uvidíš *vyhrožuje ale nádhera^.^
7 Misuki Misuki | Web | 2. srpna 2009 v 10:59 | Reagovat
ahoj x) no mohla bych to zkusit..jen jeste nevim jestli sama nebo s nekym..
momentalne ,mam v tom hroznej bordel mam rozepsanejch asi 6 povidek takze by to trvalo...jinak diky za navrh x))
8 VaniLee VaniLee | Web | 5. srpna 2009 v 18:10 | Reagovat
*tleská, nadšeně tleská* Ty tři díly jsem přečetla najednou jednim dechem. Krása..
Moje zkažená dušička čekala nějakou trágédii, takže byla příjemně překvapena, když se tam konečně objevil Samuel..
*přechod ke fňukání* Ale musí být sakra konec?! Celý příběh bi utekl strašně rychle... Ještě bych dala tak jednu sérii..
Moc ti děkuji za dny, které jsi mi zpříjemnil tím příběhem, a těším se na další dílka tebou sepsaná..
9 Kat Kat | 6. srpna 2009 v 23:49 | Reagovat
Myslím, že jsem tím smíchem probudila kocoura a doufám, že i sousedy. Ten dopis byl jednička, jako prskavka, která praští a ten věcný tón..ledový. jen výzýval pojď za mnou... sladké vábení. Nevěděla jsem smát se nebo plakat nad formulací. Byla božská.
Rozuzlení království  velmi překvapující. Dobré mňam a víš co? Těším se a doufám, že bude další i ty jiné příběhy, protože se mi líbí jak píšeš, i když se stydím, že sem nezajdu častěji.
Morgana byla skvělá a výběr trůnu jako no ehm dochází mě nápady, ale strašně se mi to libilo a ten přisvojovací návyk... zasněně hledí v dál, to byla třešnička na dortu. Taková sladká rozmarná, prostě božská.
Krásný pár, krásné rozuzlení, dobře se četlo, co víc člověk chce? Tiše sedět a snít o tom jak bylo asi v královském paláci.Nechat dočíst knihu v srdci a těšit se na další.
Jen malá výtka, mohlo to být delší, klidně další příběhy protáhni.Nikomu to vadit nebude, aspoň ne mojí maličkosti
PS: Dobře píšeš a ráda sem chodím, i když ne často.
10 angelique angelique | Web | 7. srpna 2009 v 12:30 | Reagovat
Beriem si to ako povinnosť k tak krásnej, len škoda že poslednej, kapitole napísať niečo. Len čo? Všetko už tu v podstate povedané bolo takže ostáva len dodať že s tým súhlasím.
Zbožňujem tvoj štýl písania a teším sa na ďalšie poviedky od teba. Je to jedno čo to bude len nech to je aspoň tak dobré, ak nie lepšie, ako celý tento cyklus =)
11 lucišek lucišek | 9. srpna 2009 v 18:18 | Reagovat
naprosto dokonalý. jen tak dál...no a co dodat k homosexualitě hlavních a méně hlavním hrdinům?...ta z nich dělá naprosto dokonalý postavy ;-)
12 Ni-chan Ni-chan | Web | 15. listopadu 2009 v 19:01 | Reagovat
nádherná povídka s krásným koncem :-) píšeš úchvatně :-)
13 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 18. ledna 2010 v 21:59 | Reagovat
Sugoiiiiiiiiii. Tohle je ta nejhezčí povídka jakou jsem kdy četla. Fakt těším se až si přečtu další!
14 Lea Lea | 28. července 2010 v 1:05 | Reagovat
Mňam, mňam, tak tohle se mi líbilo. Krásný konec, už se těším na tvoje další povídky, píšeš vážně dobře.
15 Mizuki Mizuki | Web | 27. září 2010 v 0:06 | Reagovat
Prostě KRÁSNÉ... to vystihne dokonale vše :).
16 Cheer32 Cheer32 | 16. května 2012 v 20:24 | Reagovat
Úžasná povídka! Krásně píšeš! Nestává se že by mě nějaký psaný příběh dohnal k pláči! :3
17 An An | E-mail | 26. července 2012 v 14:24 | Reagovat
Moc pěkná povídka. Alespoň, že jsi ke konci nedodal:A žili spolu šťastně až do smrti :D. Ne,ale vážně, moc pěkný :)
18 An An | E-mail | 26. července 2012 v 14:29 | Reagovat
(promiň, nikdy se nevyjadřuji slovy suprový, nebo úchvatný, tím chci říct, že  pěkný ode mě můžeš přirovnávat ke skvělí, úžasný, neber to hlavně tak, že by se mi tvoje povídky nelíbily, jsou to jedny z mých nejoblíbenějších, prostě se moc neumím vyjadřovat, toť vše)
 

2 komentáře:

  1. No dobrá, tím koncem jste mne dostal. Chtěla jsem zplodit sáhodlouhou kritiku některých (podle mého názoru) nelogičností, ale odpustím si to. Alespoň pro tuto chvíli...

    Přemýšlím, proč v psaní nepokračujete. Možná na vás dolehla dospělost, nebo prožíváte svůj vlastní vztah natolik intenzivně, že se ke psaní nedostanete. Ať je to jakkoliv, je to škoda pro vaše čtenáře...

    OdpovědětVymazat
  2. Karin Dobře to skončilo moc dík za pěknou povídku.

    OdpovědětVymazat