Zdravím!
S touto povídkou jsem se zúčastnil SONPu na stránkách Iluze a umístil jsem se na krásném 6. místě!
Tímto chci poděkovat všem, kteří pro mě hlasovali nebo mi napsali komentář, děkuji!!
A ti co můj výtvor nečetli, tak mohou učinit teď
Zase! Zase! Zase! Už je osm a zase má zpoždění!
Vysoký
muž v obleku šitém na míru ještě silněji zaťal prsty do aktovky, kterou
nesl v levé ruce. Pohledem na hodinky zkontroloval čas, přidal do kroku
a tak za chvíli stál před pronajatým apartmánem.
Ani
se nenamáhal s klepáním, protože věděl, že by mu stejně nikdo nepřišel
otevřít. Jen si typickým gestem poupravil brýle na nose a vešel.
Do
očí ho praštil šílený nepořádek. Pozůstatky mejdanu z minulé noci a
nezaměnitelný odér alkoholu a sexu, tak to tvořilo scenérii místnosti,
do které Sebastian zavítal. Nic z toho ho ale nepřekvapovalo. V šoku by
byl, kdyby sexy symbol a úžasný zpěvák Christian byl o půl osmý v
salonku se zbytkem kapely. Takhle ale Sebastianovi nezbývalo ni jiného,
než si pro hvězdu přijít osobně.
S
třísknutím zavřel dveře, přešel po místnosti a otevřel okno dokořán.
Poté upřel zrak na postel, z které mezitím vykoukl spolunocležník
slavného zpěváka.
No, jak sem si myslel, číšník, pomyslel si Sebastian, když si dotyčného mladíka prohlížel přes skla brýlí.
Ten
jen zbledl a chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval. Když se začal
nadechovat, tak ho Sebastian utnul: " Tady není, co řešit. Ještě není
devět, takže nejste de facto v práci a ve svém volném čase si můžete
dělat, co chcete. Já bych si jen rád promluvil tady s tímhle," Sebastian
hlavou pokynul k ještě spící hvězdě.
Rozpačitý
číšník jen něco zamumlal a během chvilky byl pryč, po tom, co se
zaklaply dveře, přešel Sebastian po místnosti a nakoukl do koupelny. S
povděkem zaznamenal přítomnost lavoru, do kterého následně natočil tu
nejledovější vodu. Opět se vrátil do místnosti, kde stále ještě
společensky znaven odpočíval Christian. Sebastian se už nad ničím
nerozpakoval a vylil celý obsah lavoru zpěvákovi na hlavu.
"Á!" vykřikla hvězda a začala se hrabat z pod přikrývek.
"Co to…? Vy!" zařval Christian, když se mu podařilo zaostřit svůj pohled na postavu před sebou.
"Co tady děláte?" dožadoval se odpovědi zpěvák.
Sebastian jen sklouzl pohledem na hodiny a poté opět jeho oči spočinuly na zmoklé hvězdě.
"Je
čtvrt na devět," pronesl ledovým hlasem Sebastian, "o půl osmé měla být
Vaše Milost přítomna na společné schůzce. Cela skupina čeká jen a jen
na Vás."
Zatímco
Christian pobíhal po místnosti a sháněl věci na sebe, měl Sebastian dost
času si zpěváka prohlédnout a musel chtě nechtě připustit, že si obdiv
svých fanoušků zaslouží. I přesto, že celou noc proflámoval, byl velmi
pohledný. Dlouhé černé vlasy, tmavě hnědé oči a vypracovaná postava.
Úplný idol.
"Už jsem hotov," prohodil zpěvák a vyrušil tak Sebastiana z jeho úvah.
Ten,
aby zamaskoval své vnitřní rozpoložení, si odkašlal a posunul brýle na
nose. Poté vyrazili. Sebastian nasadil takové tempo, že mu Christian
sotva stačil. Procházeli hotelovým komplexem směrem k zamluvenému
salonku, dovnitř ale nevešli. Sebastian prudce zastavil těsně před
místem určení, na což Christian nebyl připraven, a tak do svého
nedobrovolného průvodce vrazil.
Ten chlap má snad svaly ze železa,
pomyslel si naštvaně Christian, když si mnul naražený nos. Ale i přesto
si byl dobře vědom toho, že ani ten nejlepší oblek neskryje tělo, jaké
má jejich manager.
Jinak
je to ale pěknej pitomec. Suchar bez špetky smyslu pro humor. Neustále
mě jenom někde nahání a otravuje. To nemá žádný soukromý život nebo co?
Ale asi ne. kdo by ho taky chtěl!
Přesto si neodpustil pohled na Sebastiana, který se právě s rukou na klice rozhodoval zda vstoupit či nikoliv.
Měděné
vlasy stažené do přísného culíku, zelené oči, které vždycky ztvrdnou,
když se jejich majitel zlobí a které tak neskryjí ani brýle. Rty stažené
do přísné linky. Když se nad tím Christian zamyslel, tak vlastně
tohohle managera nikdy neviděl se od srdce zasmát.
Docela by mě zajímalo, co bych musel udělat, abych donutil tohohle robota se usmát,
zamyslel se zpěvák, když v tom ho z nebezpečných myšlenek vyrušil zvuk
rozbíjejících se věcí a následné Sebastianovo otevření dveří vedoucích
do salonku.
Jejich očím se naskytl typický pohled. Sebastian si jen navyklým gestem poupravil brýle a čekal.
"Koukej
mě pustit, ty úchyláku," nadával drobný mladík. Alex byl klavírista a
pro skupinu psal písničky. Ale to, co kromě lidí v kapele plus několika
dalších, nikdo netušil byl fakt, že tento mladík je vikomtem a
neskutečným boháčem.
"Když to udělám, tak Vaše Výsost spadne na zadek přímo do střepů," odpověděl sarkasticky Michael.
Michael
byl baskytaristou skupiny a na každý pád si s Alexem nesedl. Nechával
se slyšet, že všechna rozmazlená princátka mu můžou něco. A tak se Alex
rozhodl mu dokázat, že i když je boháč, tak není žádný princátko.
Michael to přijal a sázka na sebe nedala dlouho čekat. Do dvou měsíců si
musel Alex někoho najít, ale nesměl té dotyčné slečně prozradit ani
titul ani to, jak je bohatý. A aby toho nebylo málo, tak mu Michael
trošku poupravil zevnějšek a změnil šatník. Takže se z vikomta Alexandra
stal obyčejný mladík Alex.
Měsíc
uběhl jak voda a Alex byl zatím stále bez partnerky, což se neobešlo
bez trefných komentářů ze strany Michaela. Alex si to ale nenechal líbit
a tak se co chvíli strhla hádka. Ta dnešní končila smetením sklenic ze
stolu. Ty se na zemi roztříštily na tisíce kousíčků. Až zvuk
rozbíjejícího se skla schladil horké hlavy. Alex, který se vzpamatoval
jako první, chtěl sáhnout po telefonu, aby na likvidaci té skleněné
pohromy povolal úklidovou četu. Mělo to ale jeden nepatrný zádrhel, milý
vikomt byl bos a jak každý ví, chodidla si se střepy moc nerozumí, ale …
ale našel se rytíř v lesklé zbroji, který jistému zranění zabránil.
Zatímco
Michael odnášel vzpouzejícího se Alexe mimo rádius střepů, komentovala
nastalou situaci poslední dvojice členů kapely. Robin a Daniel byli
dvojčata s neskutečným smyslem pro humor. Kanadské žertíky byly u nich
na denním pořádku.
"Koukám, že jsem o nic nepřišel," ohodnotil situaci v salonku Christian.
Sebastian
jen protočil panenky, ale proč plýtvat slovy, když to nevyvolá žádanou
odezvu? Proto radši začalo mluvit o tom, proč si nechal všechny svolat.
"Když
už jsme se tady všichni sešli,'" zpoza brýlí střelil pohledem po
Christianovi, " a uklidnili," tentokrát jeho pohled spočinul na
Alexandrovi s Michaelem, kteří seděli na pohovce co nejdál od sebe,
"bych vám rád oznámil, že zítřkem počínaje se celé dva měsíce ponesou ve
znamení benefičních koncertů. A ještě než začnete skákat metr dvacet,"
brzdil dvojčata Sebastian, " bych vás chtěl na něco upozornit. Jelikož
výtěžek z koncertů půjde na pomoc potřebným, tak doufám, že se ty dva
měsíce budete krotit a já nebudu muset řešit milenecké roztržky,
zdemolovaný interiér nebo červy v polívce. Kromě nás se této akce budou
účastnit i jiné kapely, tak ať se neukážeme v tom nejhorším světle. Je
to jasné?"
Poté co
mu všichni svatosvatě slíbili, že se budou chovat vzorně, jim ještě
poskytl pár základních informací a pak shromáždění rozpustil.
"Takže
dva měsíce na cestách, jo? Už se těším, jak to tam pořádně roztočím,"
pochvaloval si Daniel a jeho dvojče mu jen souhlasně přikyvovalo. Jejich
nadšení ale schladil Michaelův výraz.
"To
ste si toho nevšimli?" zeptá se. Když ale vidí nechápavý výraz zbytku
osazenstva, tak si jen povzdechne: "Sebastian je velmi ale velmi
vyčerpaný. Dá celkem práci zorganizovat vše potřebné a tohle turné nám
ještě zvedne reputaci. On to dělá pro nás!" rozohnil se Michael.
"Hmm, ale je za to placený," prohodí na půl úst Christian.
Ale ani tato kousavá poznámka dvojčatům náladu nezvedla. Ale to by nesměli být oni, aby okamžitě nepřišli s nějakým nápadem.
"No tak mu taky pomůžeme, ne?"
"Jasně, jasně," přizvukoval Danielovi Robin.
"Tak my razíme. Zabalit si a připravit se, abychom tady byli zítra včas. Zatím!"
Zbytek kapely se ani nestačil z toho obratu o sto osmdesát vzpamatovat a už viděli jen vzdálené postavičky dvojčat.
"Tak
se budeme řídit jejich příkladem, ne?" optal se pobavený Michael. "Tak
to dnešní rande odvolej, Christiane. Alexandra o nic takového prosit
nemusím, protože něco takového jako rande je mu na hony vzdáleno, že
Vaše Výsosti," neodolal Michael a musel si rýpnout. "A mimochodem, tik
tak tik tak, už je měsíc pryč a zatím to nevypadá nijak valně. Jestli to
tak půjde dál, tak mám výhru v kapse. Už se na to těším."
"Jen
si nefandi," odsekl naštvaně Alex. Tuhle sázku rozhodně prohrát
nechtěl, protože poražený musel vítězi celý den sloužit. A Alex moc
dobře věděl, že Michael by si to užil. Teďka ale nebyla vhodná doba o
tom přemýšlet, tak jen prohodil: "Omluvte mě," a měl se k odchodu.
"Dej si pozor," volal za ním Michael, "aby ses dostal přes ty davy obdivovatelek."
Alex se na něj ještě naposledy otočil, poupravil si brýle na nose a zlostně odkráčel.
Jakmile vikomta zmizel za rohem, zmizel i Michaelovi úsměv ze rtů.
"A co když si opravdu někoho najde?" ozval se mu za zády Christian.
"A
co to má co dělat se mnou?" zeptá se Christian. Já jen chci, aby si
uvědomil, že lidem jde hlavně o jeho titul a peníze. Dělám to pro jeho
dobro."
"Hmm, to si zkus namluvit někomu jinýmu, jo?" podotkne Christian.
"Ale
pokud je to takhle," dodá hned vzápětí zpěvák, "tak ho na rande vezmu
já. Mně o peníze nejde, to spíš to jeho tělo…" víc říct nestihl, protože
ho Michael chytil za klopy a přirazil ke zdi.
"Ani se ho nedotkneš," zavrčel kytarista.
"To ani nemám v plánu," usmíval se Christian jako sluníčko, " jen jsem si chtěl něco ověřit."
"Ověřit?" zeptal se udiveně Michael a pustil Christiana.
"Jasně! Ověřit, že ti na tom skrčkovi záleží víc, než dáváš najevo."
Kytarista zrudnul: "To není tak, jak…"
Christian jen nadzvedl obočí a Michael kapituloval.
"Tak jo. Táhne mě to k němu. Sakra, sakra. Ale nemá to budoucnost."
"A to řek kdo?" zeptal se zvědavě zpěvák. "Za ty dva měsíce se může stát věcí…"
Druhý den brzo ráno vyrazili. Sebastiana příjemně překvapilo, že všichni dorazili včas a mají dobrou náladu.
Jak
cesta ubíhala, tak si každý našel nějakou zábavu. Dvojčata hrála hru na
laptopu, Michael si opět dobíral Alexe a Christianovi nezbylo nic
jiného, než jim tiše závidět. I když to tušil, tak včerejší Michaelovo
přiznání ho zaskočilo. A hlavně ho přimělo zamyslet se nad tím, že i
přes všechnu tu slávu a obdiv je vlastně sám. Nemá nikoho, kdo by se o
něj staral, kdo by ho miloval…
Sakra, co to mám za pitomou náladu. Takhle uvzdychanej sem nikdy nebyl!!
Opatrně
se rozhlédl, jestli si jeho slabé chvilky nikdo nevšimnul. A když se
tak rozhlížel, tak mu pohled padl na Sebastiana sedícího vedle něj.
Manager, který ještě před chvílí byl plně zabrán do práce, teď spal. A
Christian musel několikrát zamrkat a protřít si pořádně oči, protože to
co viděl, mu nepřipadalo reálné. Sebastianovi ve spánku sjely z nosu
brýle a vždy tak příliš stažené vlasy se mu uvolnily a orámovaly
obličej.
Zpěvák jen zalapal
po dechu a olízl si rty. Na nic jiného mu nezbýval čas, protože v tu
chvíli minibus zatočil a milý manager se poroučel k zemi. Tedy ne k
zemi, ke Christianovi do klína. Ten ztuhnul a nebyl schopen jakékoliv
reakce.
"A heleme se," poznamenal Michael, když se znenadání otočil, a upoutal tak pozornost ostatních.
Zpěvák zrudnul a snažil se situaci ještě nějak zachránit, ale byl zaražen hned na začátku.
"Jen ho nech spát, energii bude potřebovat," a s těmito slovy Michael po zpěvákovi hodil deku.
A
tak zbytek cesty strávil Christian jako polštář, ale když si sáhl
hluboko do svědomí, tak si musel přiznat, že mu to nevadilo. Měl alespoň
příležitost si Sebastiana pořádně prohlídnout. A čím dýl si ho
prohlížel, tím víc se musel opanovat, aby se ho nedotknul, aby ho
nepohladil.
A tak když minibus zastavil, Christian jen překvapeně vzhlédl.
"To už jsme tady?" zeptal se zpěvák Michaela, ale odpověděl mu někdo jiný.
"Vypadá to tak," prohodil Sebastian a zvednul se. "A," dodal ještě, "omlouvám se za to nepohodlí."
Poté vystoupil a začal zařizovat vše potřebné.
A to je jako všechno? Pěnil Christian. On si jen tak vystoupí, upraví se a vše zajede do starejch kolejí?
"Nerad tě vytrhuju z myšlenek, ale měli bychom pohnout," prohodí ke zpěvákovi Robin.
"Jo,
ale ještě než se ocitneš na jevišti, tak doporučuju změnit triko,
protože tohle sis celý poslintal, jak se zíral na Sebastiana," dodal se
smíchem Daniel.
Christian jen nahodil obličej a vyrazil do hotelu.
Tohle turné bude fakt pěkně vypečený. A to ani netušil jak.
O měsíc později
Už zase!
Lamentoval v duchu Christian a svíral skleničku tak silně, až mu ji
radši barman odebral, aby jak zákazník tak sklínka nepřišli k úhoně.
Co to jako má bejt? rozčiloval se zatím dál zpěvák.
Od
toho osudného dne, kdy mu během jízdy skončil Sebastian v klíně, neměl
Christian klid. Něco ho neustále ponoukalo, aby ho po očku sledoval. Co
dělá. S kým mluví. Koho se dotýká. A aby toho nebylo málo, tak mu ten
sexy manager nedal pokoj ani v noci a neustále mu lez do snů. A že to
byly sny s velkým S. Ráno se Christian budil celý bolavý touhou a ani
ledová sprcha moc nepomáhala.
Už
celý měsíc nikoho neměl. Ne že by nebyly zájemci, ale Christian už v tom
nespatřoval zábavu. Teď se večer co večer užíral žárlivostí. Nejradši
by toho pitomce Sebastiana popadnul a odtáhnul co nejdál od těch
slečinek v minisukních, ale pak si vždy uvědomil hořkou skutečnost.
Jediné, co k němu pravděpodobně manager jejich kapely cítil byla, kromě
povinnosti, nenávist a pohrdání. A tak, aby zahnal trudnomyslnou náladu,
si Christian objednal další skleničku.
Frontman
kapely ale nebyl jediný, kdo se trápil. I Alex se potýkal se značnými
problémy. Byl totiž poslední den jejich sázky s Michaelem a jemu
vybouchlo i to poslední rande. Takže mu teď nezbývalo nic jiného než se
psychicky připravit na zítřek, kdy na celý den bude Michaelovi k
dispozici. Ale vikomta nejvíc rozčiloval fakt, že si za svou prohru může
vlastně sám. Místo
aby se poohlížel po vyhovující slečně, tak radši byl ve společnosti
kytaristy. Bavilo ho jejich vzájemné pošťuchování se. Bavila ho prostě
jeho společnost.
Alex byl tak ponořen do sebe, že nevnímal okolí, proto nebylo divu, že do někoho vrazil.
"A… promiňte," zamumlal Alex omluvu a chtěl pokračovat v chůzi.
"Ale ale, copak se nám to tady potuluje po nocích?"
Tón
hlasu přinutil vikomta vzhlédnout a to co viděl, se mu pranic
nezamlouvalo. Skupinka tří silně podnapilých fanoušků mu zastoupila
cestu a než se nadál, tak ho obstoupili.
"Přece bys nám nechtěl utýct," ozval se ten nejvyšší z nich, asi kápo. "Tohle si přece můžeme užít všichni."
S těmito slovy popadl Alexe za ruce a natlačil ho na stěnu.
"Okamžitě mě puste!" dožadoval se mladý vikomt, ale jeho žádost vyvolala jen bouři veselí.
"Tak
se podíváme, jestli tyhle pěkný hadříky schovávají nějaký poklad,"
pravil vůdce bandy a začal Alexovi strhávat košili z těla. Ten se sice
bránil seč mohl, ale alkohol násilníkům dodával odvahy a síly. Když se
nenechavé ruce dostaly až k pásku u kalhot, tak vikomtovi stouply do očí
slzy a zamlžily mu tak veškerý výhled. Když v tom ho najednou už žádné
ruce nedržely a mladík sklouzl na zem. Ihned si instinktivně zakryl
obličej rukama čekaje, kdy na něj přijde řada. Místo rány se ale dočkal hřejivého a jemného doteku.
"Alexi, si v pořádku?" nezeptal se starostlivým hlasem nikdo jiný než Michael.
Alex
chtěl něco říct, ale zmohl se jen na nepatrné zavrtění hlavou. Mladý
šlechtic se chtěl zamrkáním zbavit všech slz, ale jakmile se zbavil těch
starých, jejich místo zastoupily jiné.
"Kruci," zanadával Alex a mnul si rudé oči.
Michael
už nedokázal jen nečině sedět. Naklonil se k nešťastnému mladíkovi
blíž, čímž zlikvidoval zbytky Alexova sebeovládání a mladý vikomt se mu
se vzlykotem sesunul do náruče.
"Pšš,"
těšil Alexe Michael, zatímco ho v náručí nesl do pokoje. Mezitím, co se
mladíkovi slzy vpíjely do Christianovy košile, její majitel zuřil. Když
viděl, co se chystají ty ožralové udělat Alexovi, tak prostě nemyslel a
jednal. Zmlátil všechny na jednu hromadu. Hned potom se začal věnovat
schoulené postavičce. Ještě že mu neublížili fyzicky. Na duši mu ale
šrámy způsobili.
Ty svině, klel v duchu Michael. Potom mu znovu sjel pohled na Alexe. Už nebrečel, jen se k němu křečovitě tisknul.
"Už jsme tady," zašeptal Michael, když dorazili do Alexova pokoje.
"Tady
budeš v bezpečí. Seženu někoho, kdo bude hlídat venku," ujišťoval
kytarista vikomta, zatímco ho ukládal do postele a přikrýval až po
bradu.
"Nechám svíti stolní lampičku, ano?" S těmito slovy se Michael zvednul a měl se k odchodu.
"Ne!" vykřikl Alex, " prosím nechoď! Já… já se tady sám bojím. Mohl bys tu se mnou zůstat přes noc?"
Když Alex tuhle prosbu vyslovil, tak zrudnul až po kořínky vlasů, ale čekal na Michaelovu reakci.
"Ale
jistě. Zůstanu," pronesl Michael potichu a přisedl si na postel. Vzal
otřeseného mladíka za ruku a čekal, až usne, což netrvalo dlouho.
Když
začal Alex pravidelně oddechovat, tak Michael věděl, že by měl odejít,
ale srdce bylo silnější než jakékoliv předsevzetí. Kytarista opatrně
nadzvedl přikrývku a vklouzl za Alexem do vyhřátého pelíšku. Mladý
vikomt se zcela instinktivně otočil a přitisknul se ke svému ochránci,
který radši ani nedýchal, jen aby nepokazil tu chvíli absolutního
štěstí. Ruce jemně obtočil kolem mladíkova těla a nasál jeho jemnou
vůni. Tahle noc byla něčím výjimečným a on si z ní chtěl vychutnat
každou vteřinu.
V
tu samou dobu i Sebastian mířil do svého pokoje. Hlavu měl plnou
starostí a plánů, když v tom zaslechl hlasy. Nijak by se nad touto
skutečností nepozastavoval, kdyby jeden z hlasů nepatřil Christianovi.
Už jen tohle zjištění ho donutilo se schovat do stínů a poslouchat.
"Ale
no tak se nedělej," zamručel nespokojeně muž, ve kterém Sebastian s
hrůzou poznal Xaveria. Frontmana jedné z vystupujícího kapel a …. Svého
bývalého milence. Milence na jednu noc….
Bývaly
doby, kdy byl Sebastian jeho managerem. Už od prvního okamžiku se do
něj zamiloval a byl slepý a hluchý ke všem jeho špatným vlastnostem.
Věřil, že ho jeho láska změní. A tak s ním skončil v posteli. Druhý den
ráno se ale žádný happy end nekonal. Dostalo se mu jen chladného sbohem.
Proto se Sebastian změnil. Proto nosí brýle a stažené vlasy. Proto se chová chladně a nepřístupně. A proto sem v loji, pomyslel si dotyčný, ani tato bezpečnostní opatření nezabránila faktu, že jsem se zamiloval a zase do takovýho hejska, povzdechl si Sebastian.
"Tak
si užijem, ne?" tato věta pronesená Xaveriem vytrhla Sebastiana ze
snění. Slova doprovázela činy a Xaviere se na Christiana nalepil.
Sebastian si musel zakrýt ústa rukou, aby mu z nich nevyšel bezmocný
vzlyk.
Už zase! Už zase se mé srdce rozpadlo na tisíc kousků! třásl se Sebastian a z pod brýlí se mu kutálely slzy.
Znenadání se ozval hlasitý zvuk, který rozčísl noční ticho.
"Bohužel,
nejsem k mání," oznámil zpěvák Xavierovi, když ho od sebe zprudka
odstrčil. "Mé srdce už má ve vlastnictví někdo jiný."
"Neříkej, že ten ubožák Sebastian,"prsknul zlobně Xaverius.
"Ale jistě," potvrdil s klidem Christian.
"Možná
tak na jednu noc, ale za víc nestojí, to vím z vlastní zkušenosti…" Víc
už říct nestihnul, protože ho umlčela Christianova pěst.
"Ty zmetku!" zuřil zpěvák a napřahoval se k další ráně.
"Ne!"
vykřikl Sebastian, který vyběhl ze svého úkrytu a objal Christiana
zezadu. "Ten za to nestojí," šeptal rozzuřenému zpěvákovi do ucha.
"Hmm,
máš pravdu," prohodil Christian a prohlídl si uslzeného Sebastiana, "je
spousta lepších věcí, co se v tuhle dobu dají dělat." S těmito slovy si
přestal všímat Xaviera, přehodil si překvapeného Sebastiana přes rameno
a odnesl ho do svého pokoje. Tam ho hodil na postel a, než se stihl
Sebastian vzpamatovat, už na něm Christian seděl. Sundal mu z nosu brýle
a osvobodil vlasy. Poté se nad něj naklonil a když je od sebe dělilo
jen pár centimetrů, tak se zastavil a jen Sebastiana pozoroval. I když
jeho tvář ještě nesla stopy slz, v očích už po nich nebyla ani památka.
Naopak se v nich objevilo to, co tak dlouho Christian postrádal. Radost.
"Miluju
tě," pronesli oba současně, na chvíli se odmlčeli a pak se naráz
rozesmáli. Potom už kromě nich nic neexistoval. Nic jen černočerná noc.
Slunko bylo na obloze jen krátce, když se Alex vzbudil.
"Dobré ráno," ozval se vedle něj Michael, který ho celu noc nespustil z očí.
"Dobré,"
zamumlal vikomt, ale z postele se mu nechtělo. Být tak blízko
Michaelovi bylo tak příjemné a uklidňující a Alex si s úsměvem musel
přiznat, že takhle se chce probouzet po zbytek života.
"Jak to tak vypadá, tak si sázku prohrál a já už mám pro tebe úkol," zašeptal Alexův spolunocležník a poťouchle se usmál.
Vikomtovi se zatmělo před očima. A sakra!
"A?" zeptal se naoko znuděně, ale uvnitř něj to vřelo.
"To co od tebe chci je… polibek," vyslovil svůj požadavek Michael.
Alex jen nevěřícně zamrkal.
"Jen mě polib. Nic víc od tebe nechci," pravil kytarista.
Alexovo srdce zaplesalo, ale nehodlal to Michaelovi jen tak ulehčit a tak svými rty jen lehce přejel po těch jeho.
"To
je všechno?" zeptal se zklamaně Michael snažejíc se svůj tón hlasu
potlačit. Pak se ale oklepal a dodal: "To se nedivím, že se ti holky
vyhejbaj obloukem…" Víc už říct nestihl, protože ho mladý šlechtic
zasedl a zprudka políbil.
"Nemysli si, že tohle je konec," zašeptal Alex, když se konečně od sebe odlepili, "mám ti být k dispozici celý den."
"Jen jeden den?" zeptal se zvědavě Michael.
"Ne, celý život," zašeptal vikomt a jal se plnit úkol, kterým ho jeho pán pověřil…
A tady mám super diplomek!
Komentáře z Blogu.cz:
Ako na dobrú noc =3 To tie ostatné poviedky
museli byť sakramentsky dobré ak si ty 6.... Naozaj parádna poviedka...
Predtým som ju nezastihla tak sorry, bola by som hlasovala ale tak čo už
teraz.... =)
Mě se tahle povídka líbila v soutěži ze
všech nejvíc. Mám ráda takový "pohádky." Navíc mě mile překvapilo,
zjištění, kdo tuhle povídku má vlastně na svědomí =)
Budu slintat tak jako vždycky krásná povídečka se divím, že si s tímhle nevyhrál
Moc hezký, moc milý.. Tohle dokáže jistě každému spravit náladu, stejně jako mě..
Ahoj, jukla by ses na můj blog? dekuju
kdyby se ti náhodou na mím blogu zalíbylo klidně si mě přidej do oblíbenych nebo mě zase navštiv budu ráda když napíšeš komentář, abych věděla, že jsi tam byl/a. dekju, měj se pp
http://secret-notes.blog.cz/
kdyby se ti náhodou na mím blogu zalíbylo klidně si mě přidej do oblíbenych nebo mě zase navštiv budu ráda když napíšeš komentář, abych věděla, že jsi tam byl/a. dekju, měj se pp
http://secret-notes.blog.cz/
dokonalost....konečně sem si všimla rubriky jednorázovky.... ehm^.^ Moc povedené..
Další nádherná povídka^^A divim se že nevyhrála 1.místo!Pro mě byl nejlepší pár Alex a Michael^^Fakt nádherná povídky^^
uááá to je vážně super povídka, škoda že jsem jí objevila až takhle pozdě :(
je to nejlepší povídka kterou jsem ,kdy četla moc dekuji za její napsaní =)
To bylo supeer Michael a Alex..mm to je pár.. Jakto, že to nebylo 1. místo?!
několikrát jsem byla ve škole napomenuta za
čtení na mobilu při hodině.. ale musím říct že to opravdu stálo za to..
neskutečně mi tahle povídka zvedla náladu.. :33 těším se až si přečtu
zbytek povídek z tohoto blogu a těším se na nové.. jsi můj
nejoblíbenější autor.. ještě jednou děkuji za úžasnou povídku ^^
Tož toto seti povedlo moc moc moc pěkná povídka .. prostě kawaii ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat