čtvrtek 12. června 2014

Somnia ne cures, nam fallunt plurima plures - část druhá (Bratři Leandrosovi)

Dobrý večer sváteční přeji .
Přináším Vám druhou část povídky. Sice jsem si myslel, že příběh budu jen půlit, ale teď to vypadá, že bude asi na třetiny. A tak se snad zítra budete moci těšit na další a snad už poslední díl...

Klap.

Stačil jediný zvuk a byl jsem vzhůru. Všechny své zmatené pocity jsem si schoval na jinou dobu. Teď bylo třeba jednat. Někdo stál přede dveřmi. Přede dveřmi ve tři hodiny ráno. V tu chvíli musel jít sen, i když byl setsakra šílený a úžasný - jde to se mnou vážně z kopce - stranou. Neslyšně jsem vyskočil z postele, sáhl jsem do rohu pro katanu a tichounce jsem se blížil ke dveřím. Jedním pohybem jsem otevřel dveře a …div jsem neseknul do Vtipálka.

"Zdravím," pozdravil Robin a sesunul se mi do náruče.

No potěš, pomyslel jsem si, když jsem toho pitomce vtáhnul do bytu.

"No fuj, Vtipálku, smrdíš jako bys vypil celý bar," zaprotestuju když ho obejmu kolem ramen. Zastavím se v kuchyni pro židli a namířím si to i se svým nákladem do koupelny. Jistota je jistota a kachličky se čistí lépe než koberec.

"Neříkal jsi náhodou, že si přepil i Dionýsa?" optá se nevrle, když se toho puka snažím dostat z jistě velmi drahého a kvalitního saka.

"To sem říkal, ale dnes to bylo trochu jiné," zahučí Robin a začne se naklánět k zemi.

"Jestli tady sebou sekneš, tak na tebe pouštím vodu a odcházím." Byl to sice bluf, ale po tom pitomým snu, jsem chtěl být především sám a teď tady mám jednoho nalitýho puka. Ošemetné, velice ošemetné.

"Jasan, jsem v pohodě," odpoví Robin. Prudce se napřímí, aby se vzápětí opět začal kácet. "Promiň," zamumlá mi s nosem zabořeným do mých vlasů. Sakra! Tak tohle je opravdu špatný. Obyčejně bych od sebe Vtipálka nenásilně odstrčil, ale teď - pořád to můžu svádět na ten sen - jsem na to neměl ani pomyšlení. Místo toho jsem… jsem vážně v loji.

"Říkal jsi, že to bylo dneska trochu jiné. Jak jiné?" zeptal jsem se v naději, že tak odvedu nejen Robinovu pozornost, ale i tu svoji, zatímco jsem ho co nejneosobněji zbavoval hedvábné košile.

"Chtěl jsem sbalit jednu moc pěknou slečnu…" začal Robin.

"Neříkal jsi náhodou, že to dneska bylo jiné?" skočím nevychovaně Vtipálkovi do řeči, ale dál se nedostanu. Až do té chvíle jsem si totiž myslel, že důvodem, proč se Robin takhle klátí, je alkohol, ale teď jsem si všimnul, že má na rameni dost ošklivou ránu, která ještě pořád krvácela. Už už jsem chtěl nějaké vysvětlení, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Muselo mu být jasné, že na to zranění přijdu. A tak se místo mluvení natáhnu po lékárničce a nenápadně začnu vyndávat vše potřebné. Plně vybavená lékárnička byla jedna z věcí, které byly v našem případě s Kalem velmi potřebné…

"Kdyby si mě nechal domluvit, tak by ses dozvěděl celý příběh," zavrčí zatím Vtipálek a já po něm hodím velmi pochybující pohled.

"Takže jsem na baru uviděl jednu moc příjemnou bytůstku, pozval jsem ji na drink a - řekněme že mě její styl konzumace alkoholu zaujal natolik, že jsem chtěl zkusit, kolik toho vydrží. A tak jsme pili a pili. Musím říct, že jsem během toho udělal několik pitomostí…"

Ani nechci vědět co. Pomyslím si hořce. I když jsem si to nechtěl tak moc přiznávat, Vtipálkova pozornost mě lehce hladila po egu. Co na tom, že tenhle puk se otočil nejen za každou sukní, ale za každým pěkným zadkem. Byl tu prostě někdo, komu jsem se líbil a to mě dělalo dobře. Zvlášť po tom, co nám to s Dobromilou nějak nevyšlo. Bylo mi s ní dobře, to ano, ale nějak jsme se nemohli - tedy hlavně já - dostat přes tu hranici. Prostě jsme zamrzli na tom být přátelé a dál to už nešlo. A tak mi zbyl jen tenhle puk. I když mě ani ve snu nenapadlo, že bych mohl uvažovat nad tím, že bych to s ním chtěl dotáhnout někam dál než k jistému stupni přátelství, kdy jsem mu svěřil jak svůj tak Kalův život. Ale jak je vidno, věci se mění. Zrovna teď místo abych se soustředil na jeho ošetřování, tak na něj docela inteligentně jen zírám a hltám jeho křivky.

Vážně mě přeskočilo, protože to jinak není možný. Bože, vždyť mě muži ani nikdy nepřitahovali. To jen tenhleten exot mě donutil nad něčím takovým přemýšlet.

"… no a když už nebylo skoro v baru co pít, tak jsem se chtěl hnout někam dál. Bohužel ta dotyčná mělo opačný názor. Nejen že se ze sexy kočky vyklubal fešný kocour - to by mě ani tak nevadilo - ale myslela si, že by mě mohla krouhnout o nějaký ten peníz. Ono dneska když se člověk obleče alespoň trochu slušně, tak už si myslí, že je milionář nebo co. Ale jak se ukázalo můj společník měl lepší schopnost rozkládat alkohol, tak jsem dopad jak jsem dopad." uzavřel své vyprávění Vtipálek

Odpovím mu jen pozvednutým obočím a nasměruju ho do sprchy. Měl jsem v úmyslu ho tam nechat samotnýho, ale jakmile jsem trochu povolil stisk, tak se Robin začal sesouvat k zemi. V duchu jsem zaklel a vlezl do vany k němu.

"Ale, ale," zamumlal Robin a slabě se usmál. Jen tohle mi stačilo, abych sebou hodil, protože mu muselo být opravdu špatně, když na takovouhle situaci reagoval jenom takhle. Urychleně jsem ho umyl a oblékl do svého čistého oblečení. Po celou tu dobu jsem se na něj snažil dívat co možná nejmíň, ale neodolal jsem abych se tu a tam nepodíval.
Problém nastal s Robinovým uložením. Chtěl jsem ho hodit Kalovi do postele, přece jenom jsem ráno trochu uklízel, ale pak jsem se přistihl, že postel, do které ho ukládám je ta, ze které jsem před chvílí vstal. Bylo to tak nějak přirozené. To, jak se zachumlal do mých peřin bylo až skoro roztomilé. Ajaj, je to horší a horší. Skoro násilím se donutím odtrhnout zrak od té podívané a radši rychle odkvačím do kuchyně udělat něco k jídlu. Na spánek jsem v té chvíli neměl ani pomyšlení a neměl jsem vlastně ani kde. Zatímco jsem si dělal snídani a něco lehkého i pro mého pacienta, tak jsem se snažil rozebrat svoji stávající situaci a pomalu a jistě jsem došel k jedinému zato velice znepokojivému faktu. Byl bych si moc rád dosnil svůj sen do konce.

Komentáře z Blogu.cz:

1 Angela Angela | Web | 25. prosince 2010 v 22:24 | Reagovat
Uškrtim tě! Uškrtim! Jak, další díl? Sakraaaa... Ale je to moc moc povedené... mam jen menší dotaz.. knížku jsem ještě nedočetla (díky škole, že), takže jsem se chtěla zeptat, jestli si bráchové s někým vyloženě začnou.. třeba Georgia atd...
2 Lex-san Lex-san | 25. prosince 2010 v 22:27 | Reagovat
[1]: No to ti tak budu říkat, ještě bys přišla o překvapení...:-))
3 Angela Angela | Web | 25. prosince 2010 v 22:31 | Reagovat
No tak, prosím... za 1) nenávidim překvapení 2) nechci pak mít zkaženej dojem z knížky... do stránky kde jsem, je to ok... ale fakt nemam ráda, když někdo s někým chodí.. A to není kvůli tomu, že nejlepší pár je pro mě Kal a Niko, nebo že píšu a čtu yaoi. (díky bohu jsem přišla na tohle moje menší nechutenství ještě dřív)
4 Mononoke Mononoke | 26. prosince 2010 v 9:12 | Reagovat
Do tretice všetko najlepšie? Som zvedavá.
5 Lachim Lachim | 26. prosince 2010 v 12:23 | Reagovat
Nádhera.
6 MiyuLi MiyuLi | Web | 15. května 2011 v 22:10 | Reagovat
úžasný! jedním slovem úžasný! :) zo se čze jedním dechem! :P

Žádné komentáře:

Okomentovat