Zdravím!
Tak už mě trochu pustilo to šílení kolem konce tohoto seriálu (stihl jsem zatím napsat 6 kapitol
nové povídky) a můžu zase trochu fungovat. Což je sice dobře pro mě,
ale špatné pro vás, mé čtenáře, protože přísun povídek zůstane nezměněn .
Původně
jsem následující myšlenku chtěl nacpat do jednoho střípku, ale jelikož
se z toho vyklubala pro mě celkem nosná záležitost, tak je z toho
střípků více.
Užijte si čtení.
Shrnutí: Stroj kuje pikle.
> ADMIN VYHLEDÁVÁ INFORMACE ...
> ZPOMALIT VYHLEDÁVÁNÍ ...
Finch
si sundal brýle a unaveně si promnul obličej. Byl hrozně unavený, ale
nechtěl odcházet od rozdělané práce. Potřeboval dekódovat ještě poslední
sekvenci, aby mohl přehrát záznam bez zbytečného rušení, ale program si
dával na čas.
Zvednul se pomalu ze židle, a
aby si trochu protáhnul nohy a neusnul, tak si došel udělat čaj a sednul
si s ním na pohovku. Pohledem zkontroloval počítač, a když viděl, že
program ještě není u konce, tak si dovolil jen na krátký okamžik zavřít
oči.
A usnul.
Probudil se až ráno. Slunce již bylo celkem vysoko na obloze a vrhalo rozličné stíny na ztichlou knihovnu.
Harold
se na pohovce zmateně posadil a z ramen mu sklouzlo sako. Chvíli
zmateně tápal kolem sebe, než se mu podařilo nahmatat brýle. Rychle si
je posadil na nos a rozhlídl se kolem sebe. A pak mu padl pohled na místo,
kde ležel. Nepamatoval si, že by si bral pod hlavu polštář a o
přikrývání se už ani neuvažoval. Přikrývku nejen že tvořila erární deka,
kterou měl v knihovně pro všechny případy, ale již jednou
zaregistrované sako.
Mr. Reese!
To
sako bylo bezpochyby jeho. Harold ho vzal opatrně do ruky, jemně
promnul jeho strukturu v prstech a pak do něj zabořil obličej. Věděl, že
jeho chování je zcela nevhodné, ale na tu tichou chvíli v prázdné
knihovně si dovolil vypnout, zavřít oči a nevnímat nic jiného, než
jemnou přítomnost svého spolupracovníka. Sako vonělo jako John. Nebyla
to žádná kolínská, protože Mr. Reese nic takového nepoužíval, zřejmě
zvyk z tajných jednotek. Byla to jen jemná vůně mýdla a John.
Harold
si potichu povzdechnul a oči zase otevřel. Krátká chvíle pominula a
bylo třeba se vrátit zpátky do reality. Do světa čísel, násilí a krve.
Finch
odložil sako na opěradlo pohovky a opět usedl k počítači, aby zjistil,
jak to vypadá s nedodělanou prací. Za chvíli se knihovnou, kde se ve
světle slunečních paprsku vznášely částečky prachu, ozval pravidelný
klapot klávesnice.
Komentáře z Blogu.cz:
možná jsem divná ale mě tenhle střípek připadal tak nějak něžný probudit se a moc se přitulit aspoň k saku milované osoby , mám pocit že už se tam snaží všichni i ta technika jen mi vrtá hlavou co se bude muset stát aby to rozhýbalo ty dva jsem na to upřímně zvědavá
Žádné komentáře:
Okomentovat