sobota 14. června 2014

/////X. DÍL////

Zdravím!

Tak už mě trochu pustilo to šílení kolem konce tohoto seriálu (stihl jsem zatím napsat 6 kapitol Mrkající nové povídky) a můžu zase trochu fungovat. Což je sice dobře pro mě, ale špatné pro vás, mé čtenáře, protože přísun povídek zůstane nezměněn Nevinný.
Původně jsem následující myšlenku chtěl nacpat do jednoho střípku, ale jelikož se z toho vyklubala pro mě celkem nosná záležitost, tak je z toho střípků více.
Užijte si čtení.

Shrnutí: Stroj kuje pikle.


> ADMIN VYHLEDÁVÁ INFORMACE ...
> ZPOMALIT VYHLEDÁVÁNÍ ...

Finch si sundal brýle a unaveně si promnul obličej. Byl hrozně unavený, ale nechtěl odcházet od rozdělané práce. Potřeboval dekódovat ještě poslední sekvenci, aby mohl přehrát záznam bez zbytečného rušení, ale program si dával na čas.

Zvednul se pomalu ze židle, a aby si trochu protáhnul nohy a neusnul, tak si došel udělat čaj a sednul si s ním na pohovku. Pohledem zkontroloval počítač, a když viděl, že program ještě není u konce, tak si dovolil jen na krátký okamžik zavřít oči.

A usnul.

Probudil se až ráno. Slunce již bylo celkem vysoko na obloze a vrhalo rozličné stíny na ztichlou knihovnu.

Harold se na pohovce zmateně posadil a z ramen mu sklouzlo sako. Chvíli zmateně tápal kolem sebe, než se mu podařilo nahmatat brýle. Rychle si je posadil na nos a rozhlídl se kolem sebe. A pak mu padl pohled na místo, kde ležel. Nepamatoval si, že by si bral pod hlavu polštář a o přikrývání se už ani neuvažoval. Přikrývku nejen že tvořila erární deka, kterou měl v knihovně pro všechny případy, ale již jednou zaregistrované sako.

Mr. Reese!

To sako bylo bezpochyby jeho. Harold ho vzal opatrně do ruky, jemně promnul jeho strukturu v prstech a pak do něj zabořil obličej. Věděl, že jeho chování je zcela nevhodné, ale na tu tichou chvíli v prázdné knihovně si dovolil vypnout, zavřít oči a nevnímat nic jiného, než jemnou přítomnost svého spolupracovníka. Sako vonělo jako John. Nebyla to žádná kolínská, protože Mr. Reese nic takového nepoužíval, zřejmě zvyk z tajných jednotek. Byla to jen jemná vůně mýdla a John.

Harold si potichu povzdechnul a oči zase otevřel. Krátká chvíle pominula a bylo třeba se vrátit zpátky do reality. Do světa čísel, násilí a krve.


Finch odložil sako na opěradlo pohovky a opět usedl k počítači, aby zjistil, jak to vypadá s nedodělanou prací. Za chvíli se knihovnou, kde se ve světle slunečních paprsku vznášely částečky prachu, ozval pravidelný klapot klávesnice.





Komentáře z Blogu.cz:

1 KATKA KATKA | 17. května 2014 v 11:45 | Reagovat
možná jsem divná ale mě tenhle střípek připadal tak nějak něžný :-) probudit se a moc se přitulit aspoň k saku milované osoby , mám pocit že už se tam snaží všichni i ta technika :-D jen mi vrtá hlavou co se bude muset stát aby to rozhýbalo ty dva jsem na to upřímně zvědavá :-D  :-?
2 Lex-san Lex-san | Web | 17. května 2014 v 15:23 | Reagovat
[1]: Jj, bude muset být užito trochu drastičtějších metod O_O, aby se ti dva probrali. Díky za odezvu :-D.

Žádné komentáře:

Okomentovat