Čtvrté dějství

Zdravím!

Tak jsem zpět ;-). Počítač byl spraven a vylepšen a já jsem byl ujištěn, že teď bych mohl mít tak na 3-4 roky pokoj. Tak snad to tak i bude :-P.

A i když mám zítra zkoušku, tak se mi moc nechtělo učit, tak jsem napsal epilog k jedné z povídek, což znamená, že pravidelné přidávání může opět začít s tím, že poslední tři kapitoly mám napsané v ruce a uvidím, zda je přepíši, nebo vás budu mučit čtením mého škrabopisu :DD.

Ale jak už jsem před pár dny slíbil, mám tady pro vás další díl Sherlocka Holmese. Další díly napsané nemám, ale další postup v příběhu vidím v blízké budoucnosti.

Jelikož se jedná o první příspěvek pro tyto stránky, tak je možné, že jsem ještě nevychytal všechny mouchy, a tak mě prosím v případě nějakých zádrhelů o tom informujte ;-).

Užijte si čtení ;-)

„Ohledně svědků - “

Zbytek věty Holmes jen netrpělivě odmávne rukou. Tou samou, kterou se snažil nacpat si tabák, do své dýmky, což mělo za následek, že tabák byl všude – i na Lestradovi – ale ne v dýmce.

„Pachatel si jistě tohle místo nevybral kvůli tomu, že se tady ve dne v noci prochází kupa spolehlivých svědků, kteří jsou ochotní spolupracovat s policií,“ neodpustí si detektiv kousavou poznámku.

Lestrade radši mlčí, protože to poslední, co teď chtěl, bylo poskytovat munici nabručenému Holmesovi, aby ho mohl oblažovat svým ostrovtipem.

„Chci vidět tělo! Kde je doktor?“ dožaduje se svého Holmes.

Doufám, že tady nebude o tělo navíc. Pomyslí si Lestrade, protože konfrontace Holmese a Watsona byla na spadnutí.

A mlaskavé zvuky, které signalizovaly příchod zabahněného doktora, mu byly odpovědí.

„Dobrá práce,“ pochválil Watson konstábla, který spolu s ním přišel z toho blátivého pekla.

Watson přesné složení jejich skupinky ještě nezaregistroval, protože se snažil ze sebe dostat alespoň část bahna, které mu ulpělo nejen na nohavicích, ale i na saku, jak se k tělu skláněl. A taky na rukách, kterými si promnul obličej a zanechal na něj blátivé čmouhy.

„Tak co, doktore?“ zeptal se Lestrade, protože jak bylo vidno, Holmes, který se tak rychle sháněl po doktorovi, teď nebyl sto ze sebe vydat ani hlásku. Jen strnule zíral na upravujícího se Watsona. Pokud mohl inspektor z dlouholeté pozorování výstředního detektiva soudit, tak Holmes byl překvapený. Ale nejen to, tohle překvapení v sobě neslo Nádech i něčeho dalšího.

Smutku, napadlo Lestrada a pohled mu nenápadně kmitnul od Holmese k Watsonovi a nazpátek.

„Žena, vypadá na čtyřicet, ale bude jí stěží pětadvacet, však víte, co udělá ulice s děvčaty,“ začne doktor a konečně zvedne pohled od svého oblečení.

Stejně už to lepší nebude, pomyslí si chmurně a pohledem přejede celou Lestradovu skupinku. I když si byl až moc dobře vědom Sherlockovy přítomnosti, tak dělá jako že nic. Jako že Holmes je jen dalším z inspektorových mužů, kterým předestře předběžné výsledky své práce. Ano, práce. To je to, co tu má dělat. Jen prohlídnout tělo, podat informace a odporoučet se do policejní márnice.

A aby byl Watson k sobě upřímný, tak ani nic víc nechtěl. Neměl zájem o nic, co se týkalo Holmese a bylo jedno, kde a v jakém stavu byl.

„Byla utopena,“ pokračuje ve svém hlášení a pozornost věnuje inspektorovi před sebou.

„Utopena? To se s ní tahal až sem, vždyť ji mohl nechat na místě, kde ji utopil?“ diví se Lestrade, protože vody, byť pochybné kvality, bylo všude dostatek.

„Vždyť ji taky nechal na místě, tedy to zjistíme až z rozboru bahna v jejich plicích, ale jak jsem mohl ozkoušet na vlastní kůži,“ podotkne Watson a nepřítomně si špinavou rukou přejede po tváři zanechávajíc na ní další čmouhu, „tak dostat jen svoje vlastní nohy z toho bláta je hodně fyzicky náročné, nemluvě o mrtvé váze. Bahno by tu chuděru nepustilo. Ne, utopil ji v tomhle bahně.“

 „Hrozná smrt,“ poznamená jeden z konstáblů a fakt, že na to Holmes neřekne žádnou svoji kousavost, mluvil sám za sebe.

„A číslo?“ zeptá se ještě Lestrade.

Watson kývne. „Ano, šestka. Má ji na pravé paži. I když byla celá od bahna, tohle místo bylo pečlivě otřené, takže číslo je ihned viditelné. Všechno vám tady konstábl nafotil,“ ukáže ještě doktor na svůj doprovod.

„Fotky budete mít na stole hned, co je vyvolám,“ potvrdí konstábl.

„A stejně tak podrobnou zprávu, až provedu pitvu,“ dodá Watson, aby se následně s krátkým kývnutím rozloučil.

„Můžu jít s vámi?“ zeptá se mladý policejní fotograf a doběhne zabahněného doktora.

Odpovědí mu je souhlasné kývnutí. A Lestrade si uvědomí, že není jediný, kdo pozoruje odchod ušpiněné dvojice.

Holmes ještě dlouho poté, co oba dva odešli, zíral do temné a prázdné uličky.

                                                           /Třetí dějství/   /Páté dějství/