* 9. díl *

James je v nemocnici a Robert si konečně dá dvě a dvě dohromady.

Robert zavřel oči a přemýšlel. Nutil svůj mozek k činnosti, protože jinak hrozilo, že se zblázní. Musel se něčím zaměstnat a tohle bylo jako dar z nebe.

Aby se co nejrychleji dostal za svým seržantem do nemocnice, tak musel inspektor cestou porušit snad všechny dopravní předpisy upravující rychlost jízdy.

Když pak stanul v pokoji, kde již ošetřený James odpočíval, tak se nezmohl na víc, než se jen sesunout na židli a pozorovat Jamese.

James byl vždycky moc vysoký a moc hubený, ale teď, když ležel v nemocniční posteli, oblečený do bílého a obklopen pípajícími přístroji, tak vypadal ještě vyzáblejší než obvykle.

Robert si přisunul židli blíž k posteli a ve snaze zaměstnat svoje ruce se jal upravovat Jamesovi pokrývku. A pak je uviděl. Hodinky. Byly pořád stejně pěkné, jako když je viděl naposledy. Možná ještě hezčí, protože už byly kompletní.

Robert se okamžitě zaměřil na jejich ciferník a datumovku. A začal přemýšlet. To datum mu totiž něco říkalo. Věděl, že vyrýsování hodinek muselo proběhnout během jejich dovolené, protože z ní se pak již James vrátil s hodinkami No. 2.

Takže dovolená, hmm. Přemýšlel Robert a promnul si obličej. Tak dovolená nám začala… kdy jen to bylo. Jo, už vím, takže – Pohledem se ujistil o datu na hodinkách, protože to moc nedávalo smysl. Datu totiž bylo stejné jako jejich poslední den před dovolenou.

To tu dotyčnou potkal po práci? Podivil se Robert a na čele se mu soustředěním objevila vráska.

Opětovný pohled tentokrát na ručičky hodinek ho ale zmátl. Neukazovaly totiž nijak pozdní hodinu.

V tu dobu jsme tak nějak končili, ne? Ujišťuje sám sebe inspektor. Že by to byla nějaká policistka? To ji musel ale potkat ještě na stanici nebo na parkovišti.

A pak Roberta napadne, jak se v čase trochu lépe zorientovat. Když totiž vyjel z policejního parkoviště, tak hned zavolal Lynn. A čas bude jistě v mobilu uložený! Zaradoval se inspektor a jal se svůj přístroj trochu potrápit.

Ale to přece –

Výsledek hledání totiž moc věcí neosvětlil, spíše naopak. Čas, kdy inspektor zavolal své dceři, byl totiž téměř totožný s časem na Jamesových hodinkách. Rozdíl byl jen ve vteřinách.

To znamená, že James potkal či viděl tu dotyčnou osobu, ještě když jsem byl na parkovišti. Vypadá to, že jsem právě odjížděl. Ještě jsem zamával Jamesovi - 

Robert překvapeně vzhlédne a má sto chutí si dát pár facek.

Jsem to já? To mně patří Jamesovy hodinky?

Inspektor složí hlavu do dlaní a pak pohlédne na svého seržanta.

„Promiň,“ zašeptá. Omlouvá se za to, že mu pochopení situace tak dlouho trvalo, za způsobenou bolest i za zranění, kvůli kterému teď James ležel na nemocničním lůžku.

Jak se tak Robert mimoděk natáhne po Jamesově ruce s hodinkami, tak mu pohled mu padne na jeho vlastní. A zalapá po dechu. Po prasklinách ani stopy a to hlavně z toho důvodu, že jeho vlastní hodinky ještě nebyly vyrýsované…

                                                                * 8. díl *     * 10. díl *