Zdravíčko!
Po dni stráveném nad díly slavných historiků, jsem se rozhodl, že je čas, abych i já něco zveřejnil a tak tady máte další
dílek FF Bleache
dílek FF Bleache
Tentokráte
se bude řešit pomocná ruka a ten, kdo ji bude potřebovat, nebude Renji .
Potřebuje ale kapitán 6. divize vůbec pomoc. A když ji potřebuje, bude
si o ni umět říci? A komu vlastně? A co Renji? Je to sice jeho
povinností být k ruce svému nadřízenému, ale je povinnost a Povinnost.
Podá svému kapitánovi pomocnou ruku?
Nevím,
co si mám o téhle kapitole myslet, není to sice ještě tak OOC, ale
nevím nevím.... Mimochodem, domyslel a budu si domýšlet Byakuyův vztah k
rodině a přátelům a tak se v tomhle cyklu vyrojí několik jmen, která
jsou ryze z mé hlavy.
Tak už čtěte, ať se dozvíte více.
Kuchiki Byakuya
Neuběhlo
ani pět minut od chvíle, kdy z kanceláře kapitána 6. divize odešel
Abarai Renji, a už se opět někdo chystal vstoupit do svatyně jednoho z
nejmocnějších šlechticů.
Kuchiki
Byakuya nepatrně nachýlil hlavu na stranu a jeho štíhlé prsty sjely k
jeho zampakuto. Zde ale dlouho nesetrvaly. A kapitán se místo po zbrani natáhl pro nedaleko ležící dokument a jal se ho nenuceně číst.
po zbrani natáhl pro nedaleko ležící dokument a jal se ho nenuceně číst.
V tu chvíli se rozletěly dveře a dovnitř vpadla skupinka úředně vyhlížejících důstojníků.
"Pane, velice se omlouvám," koktal zaskočený nižší důstojník. "Já jsem jim říkal, že nemáte čas, ale oni si nedali říct."
"Nechte
nás," poručil úsečně a počkal, až se za vykolejeným mladíkem zavřou
dveře. Poté tázavě pohlédl na hlouček lidí, kteří se mu tak nestydatě
vecpali do kanceláře.
"Byakuyo,
velmi rád Vás opět vidím," ujal se slova muž s prýmkami na ramennou. "A
ani nevíte, jak moc mě mrzí, že se musíme setkat zrovna v takové
situaci."
"Situaci?" opáčil Byakuya a lehce povytáhl obočí.
"Ano, já vím…," dotyčný muž se snažil co mohl, aby rozptýlil nepříjemné ticho, které nastalo po jejich příchodu.
"Nech toho, Seigi," okřikl ho znatelně starší muž, "nejsme tady od toho, abychom se s ním vybavovali."
"A co Vás tedy ke mně přivedlo, Omamurai-sama?" zeptal se ledovým hlasem kapitán.
Starší
muž se ušklíbnul a s viditelným potěšením zadeklamoval: " Kuchiki
Byakuyo, kapitáne 6. divize, tímto Vás zatýkám. Je Vám kladeno za vinu,
že jste úmyslně a zcela vědomě zradil celou šlechtu Seretei. Bohužel
není v mé kompetenci Vás rovnou odsoudit, ale myslím si, že Soudní dvůr
to vyřeší k mé všeobjímající spokojenosti."
"Tohle
to je přece naprostá pitomost!" zaprotestoval Seigi a postavil se před
Byakuyu. "Každý přece musí vidět, že se tohle obvinění nezakládá na
pravdě!"
"Hmm, opravdu?" podivil se Omamurai a obrátil se na Byakuyu. "A co nám k tomu řekne sám kapitán?"
"Nevidím
jediný důvod, proč bych měl s Vámi někam chodit, či Vám cokoliv
vysvětlovat." Prohodil s absolutním nezájmem dotázaný a začal si rovnat
na stole nejnovější hlášení.
"Ale
to byste setsakra měl," zasyčel na něj Omamurai a opřel se dlaněmi o
desku kapitánova pracovního stolu. "Myslím, že je to pro dobro nejen Vás
ale i celé Vaší rodiny."
Při zmínce o rodině kapitán pozvedl pohled a setkal se s pobaveným Omamuraiovým výrazem.
"Váš otec by pro svoji rodinu udělal cokoli, nemýlím-li se?" pronesl starší muž sladce.
"Už
jsem Vám přece říkal, Omamurai-sensei, že to co tady tvrdíte je…"
pokusil se oponovat Siegi, ale byl přerušen něčím, co absolutně nečekal.
Kapitán
6. divize najednou zaklapl desky otevřeného dokumentu a vstal.
Absolutně ignoroval ticho, které se v místnosti najednou rozprostřelo a
zpříma se podíval Vrchnímu vyšetřovateli do tváře.
A je to tady, pomyslel si s notnou dávkou smutku kapitán. A to jsem se tak těšil na to dnešní cvičení. Ale co se má stát…
Beze slov si sundal haori a přehodil ho přes stůl.
"Tak
když už jsem se konečně dohodli, tak bychom mohli změnit působiště,"
pravil spokojeně Omamurai a očima přeletěl mlčenlivou skupinu svých
podřízených. Všichni byli zticha. Všichni až na jednoho.
"Pokud tady Byakuyu chcete eskortovat k soudu, tak by měl přeci mít…" protestoval Seigi.
"To
není třeba," přerušil ho Byakuya a poprvé za tu dobu se mu podíval do
obličeje. A to, co Seigi v kapitánových očích uviděl, ho okamžitě
umlčelo. Nebyl to ani jeho typický chlad ani možný vzdor. Byla to tichá
prosba, která na ten nepatrný okamžik, poodkryla kapitánovo nitro.
Seigi se tedy odmlčel, otočil se a měl se k odchodu.
"Ne-e, tudy nepůjdeme," odchytil ho okamžitě jeho nadřízený.
"Ale
proč? Když jsme dveřmi přišli, tak bychom jimi měly zase odejít, ne?"
podivil se mladík a zamračeně se podíval po celé skupině přihlížejících.
Ale
Omamurai se ani neobtěžoval s odpovědí, otočil se čelem k Byakuyovi a
šelmovsky se zašklebil. Poté ho jen popadl za rameno a za použití
Bleskového kroku zmizel i s kapitánem 6.divize.
Abarai Renji
Já se na to…nadával
v duchu Renji a přidal do kroku. Ještě sice neuběhla ani půl hodinka od
posledního setkání s jeho kapitánem a on ho musel zase navštívit.
Nebylo to sice tím, že by po přítomnosti svého nadřízeného tak toužil,
ale vidět ho musel. Tedy ne přímo jeho, ale spíše jeho kancelář.
Zapomněl si tam totiž pásku se svojí hodností a bez ní to tady jaksi
nešlo.
Když budu mít štěstí, tak se možná tomu chodícímu ledovci vyhnu,
běželo Renjimu hlavou, když procházel celou budovou. Jediné, co ho
trochu zaráželo, byl nepřetržitý šepot, který se nesl divizí.
Renji byl sice zvědavý, o co jde, ale na to se mohl zeptat cestou nazpět.
Už
už se chystal zaklepat, když se v poslední zarazil a zaposlouchal se do
rozhovoru, který vedly dvě, jemu zcela neznámé osoby, v kanceláři jeho
nadřízeného.
"Mně
to přijde nějaký divný. Nemyslíš? On se zprvu tvářil jako pravý
šlechtic a pak pic a změna o sto osmdesát stupňů a on odejde s Vrchním
vyšetřovatelem jako beránek."
"Moje
řeč! I když co se týče kapitána Kuchikiho a nejen jeho ale i ostatní
šlechty, tak já nevím… Nerozumím jim. Ta jejich nadřazenosti a
nedotknutelnost…"
Víc
už Renji vyslechnout nestihl, protože se k jeho smůle začaly otevírat
právě ty dveře, před kterými stál. Ale to by nebyl on, kdyby se z
nastalé situace nedokázal vyvlíknout. Tentokrát k tomu stačil jen
Bleskový krok.
Poté, co odezněly kroky nečekaných návštěvníků, vklouzl Renji do kapitánovy pracovny a potichu za sebou zavřel.
Co
se to u všech všudy děje?Kapitán nikde. To ho vážně odvedli ty od
vyšetřovatelů? Tomu se mi nechce věřit. A hlavně ne té pasáži o
beránkovi. Kuchiki Byakuya je všechno možný jen ne beránek. Nebo mi něco
uniklo? Renji se zamyslel a pohledem sjel místnost, kterou už měl tu čest prozkoumat.
Je tu něco, pro co by se kapitán nechal jen tak odvést?
Bylo
to zvláštní, ale Renji kapitánu Kuchikimu věřil a bylo pro něj
nepředstavitelný, že by se tento soubor korektnosti a šlechtické cti
jakkoli zapletl se zákonem.
Ale přesto byl zatčen. Proč? Co by ho přinutilo jednat tak, jak jednal? Tak že by přece jen měl nějakou tu lidštější stránku? Dumal Renji.
Ještě
naposledy se podíval po prázdné kanceláři a rozhodl se. Když si
uvazoval více-kapitánskou pásku, tak věděl, co musí udělat…
Kuchiki Byakuya
Kap!
Téhle
špinavé kapce se Byakuya už nedokázal vyhnout a téhle také ne. A tak mu
po tváři začalo stékat bahno a vpíjelo se mu do oblečení.
Vězení Nejvyššího soudu. To je to poslední místo,
kde by někdo hledat kapitána 6. divize. Za celou tu dobu, co tady byl s
ním nikdo nepromluvil. To, že ho mají už za odsouzeného, bylo Byakuyovi
více než jasné. A on s tím nemohl nic udělat. Tedy nemohl není to
správné slovo, protože tohle slovo rod Kuchiki nemá ve svém slovníku.
Tahle situace se dá a musí vyřešit, ale jde o to jak.
,
kde by někdo hledat kapitána 6. divize. Za celou tu dobu, co tady byl s
ním nikdo nepromluvil. To, že ho mají už za odsouzeného, bylo Byakuyovi
více než jasné. A on s tím nemohl nic udělat. Tedy nemohl není to
správné slovo, protože tohle slovo rod Kuchiki nemá ve svém slovníku.
Tahle situace se dá a musí vyřešit, ale jde o to jak.
Tohle není zrovna dvakrát ideální pozice na řešení problému.
Pomyslel si kousavě kapitán a pokusil se odlehčit si namáhaná zápěstí,
která vězela ve velmi pevných potech. Což o to, pokud by šlo jen a pouze
o pouta, tak by s nimi byl Byakuya hotov jedna dvě, ale tyhle speciální
pouta má určitě na svědomí Mayuri a ten jeho úchylný institut.
Přímo
cítil, jak z něj tahle pekelná věcička vysává sílu a drží ho tak v
šachu. Zkoušel všechno možné, jak se z pout vykroutit, i vymknout si
zápěstí, ale výsledek byl nula.
Nebo spíše záporné číslo, ne? ozval se jeho vnitřní hlas, teďka máš ještě k tomu všemu v háji levou ruku.
, ne? ozval se jeho vnitřní hlas, teďka máš ještě k tomu všemu v háji levou ruku.
Tuto
žalostnou bilanci se kapitánovi nechtělo ani hodnotit. Jak se pokoušel
uvolnit sjelo mu do obličeje několik dalších pramenů vlasů, jinak nic.
Znenadání zavrzaly dveře a dovnitř vešel vrchní žalářník.
"Hmm,
pan šlechtic se nám za tu krátkou dobu nějak umazal, že?" odfrknul si
posměšně hromotluk a přesunul se blíž ke kapitánovi. "Sice mi ještě
nenařídili na Vaši milost sáhnout, ale už se nemůžu dočkat, až se blíže
seznámíte s mými nástroji," liboval si žalářník.
Byakuya věrný svému původu se na něj ani nepodíval a radši nechal na sebe kapat tu hnusnou břečku, což hromotluka rozčílilo.
"Tak
já ti nejsem dost dobrý na to, abys mi odpověděl, jo? To se ještě
uvidí. I když mi to nikdo nedal příkazem, tak já to rád udělám i tak!" a
s těmito slovy se přesunul těsně ke spoutanému kapitánovi.
"Myslím, že většinu vězňů srazí na kolena už ten tvůj smrdutý dech," odvětí Byakuya a upře na něj svůj pohled.
To
už žalářník nevydržel a jednu kapitánovi ubalil. I přes to, jak to byla
silná rána, že si Byakuya prokousl ret, se výraz v jeho tváři nezměnil.
Hromotlukovi se to asi zalíbilo, protože se už napřahoval k další ráně, ta ale nepadla. Naopak k zemi padl on.
ráně, ta ale nepadla. Naopak k zemi padl on.
Byakuya okamžitě vzhlédl a to nebo spíše koho uviděl ho překvapilo.
"Alespoň
za ten výraz mi to stálo," prohodil Renji a spustil se z větrací šachty
na zem. Bylo na něm vidět, že v šachtě pobyl nějakou tu dobu, ale
oproti svému nadřízenému byl stále ještě čistý.
"To
jsem nevěděl, že jste na sado-maso hrátky. To je velmi cenná informace.
Od teď budu velmi důrazně klepat, abych Vás když tak při něčem
nevyrušil," komentoval pobaveně nastalou situaci Renji a při tom svého
kapitána jemně rozvazoval.
"Tak a je to! A co teď?" zeptal se a se zájmem pozoroval Byakuyu, jak si protahuje ztuhlé tělo.
"Vy se vrátíte na divizi," pronesl do ticha kobky kapitán a zkoumavě si prohmatával zraněnou ruku.
"A co Vy?" zeptal se neutrálním hlasem Renji.
"To není Vaší starostí."
"A
já jsem si myslel, že jsme to probrali, pane," odtušil Renji.
Přistoupil ke svému nadřízenému a jedním plynulým pohybem mu napravil
vykloubenou ruku. "Jsem Vaším více-kapitánem, což znamená, že se na mě
můžete se vším obrátit. A i když na to nejste zvyklý, můžete se o mě
opřít. A v tomhle případě si myslím, že by Vám nějaká ta pomoc mohla
přijít vhod, ne?" obrátil se na kapitána Renji a podal mu ruku. "Já
totiž ani na chvíli neuvěřím, že jste něco provedl."
Lachim | 8. listopadu 2009 v 10:51 |
Vyvíjí se to zajímavě. Jsem zvědyvý, jak to bude pokračovat.
Jééé to bylo bájo, ale stále nechápu proč ho
zavřeli...he he*drbe se na hlavě, má trošku delší vedení*...Ale jinak
total nádhernej dílečke a už se moc těším na další tuhle kapitolovku úpe miluju!!!
tuhle kapitolovku úpe miluju!!!
) A to ví jen sám kapitán a Vrchní vyšetřovatel... Ani Renji to neví, ale přesto kapitánovi věří...
super diel =) uz sa mooc tesim na pokracko =) dufam ze bude coskoro =) rychlo prosiiim=)
total brutal kawaiiiiiiiii neviem sa dočkať ďalšieho dielu :3
Sem napjatá jak pružina, co bude dál... Už se těším na další pokračování..
pokračování..
Proste niečo fantastické! Už sa zo mňa pomaly stáva osoba závislá na hocičom čo napíšeš a samozrejme ani toto nie je výnimkou =3
Hele Lexi máš dvě možnosti buď pokračovat
dobrovolně nebo s nožem na krku. jestli tu do dvou dnů nebude pokráčko
tak uvidíš* vyhrožuje pěstičkoup nádherná kapča
ta povidka je vazne super.. neslo by prihodit jeste?.. vazne me to zaujalo.. muj oblibeny pairing *zubi se* plsssss
Doufám, že další díl bude brzo. Nemůžu se dočkat jak to bude pokračovat. :) Skvělá povídka.
díl bude brzo. Nemůžu se dočkat jak to bude pokračovat. :) Skvělá povídka.
že by už se to nějak začínalo vyvýjet? =) už se těším na další část =)
Fakt, nemůžu se dočkat. Chtělo by to hejbnout kostrou. Něják nemám co číst. xD
?
brutálně skvělý, doufám, že další díl bude co nejdřív, nešlo by i napsat kdy?
Žádné komentáře:
Okomentovat