Zdravím!
Tak co, těšíte se na další
pokračování příběhu? Dnešní střípek s názvem Sám ukazuje, jak se hlavní
protagonisté vypořádají se svým oddělením. Hathaway ví, co chce a taky
jak se cítí, přesto ví, že tudy cesta nevede. To pro Lewise to bude
horší. Chudák se v tom začíná plácat a ukazuje se, že můžete být ten
nejlepší detektiv pod sluncem, přesto vám ty nejjednodušší věci unikají.
Hezké počtení.
Hathaway s mírným úsměvem přijme další
poplácání po rameni. Byl rád, že mohl pomoci vyřešit případ, ale ještě
víc ocenil fakt, že se mohl po dlouhé době z plných plic nadechnout.
Nemusel vynakládat velké množství sil na to, aby skryl, co mělo být
skryto. Prostě pracoval s lidmi, ke kterým ho kromě služebních
povinností nic nepoutalo. Bylo to tak snadné a osvobozující.
Myšlenky
na Lewise ho sice neopustily, ale fakt, že s ním teď nebyl jistou dobu v
kontaktu, mu pomohl se sebrat. Vyměnil masku rezervovanosti za smíření a
ztuhlost ve své tváři za smutný úsměv. Věděl, že sny se mají snít, ale
život se musí žít. A to s tím, co je.
Odhlásil se proto na počítači, vzal svůj kabát a měl se k odchodu.
"Hathawayi… Jamesi!" zastavil ho na chodbě inspektor Peterson.
"Ano,
pane," zareagoval James a otočil se ke svému současnému
inspektorovi.Peterson byl o hodně jiný než Lewis. Akčnější, víc
otevřenější a s jasnou představou, kam chce svůj život vést.
"Dobrá
práce s tím případem," pochválil svého podřízeného Peterson. "Vím, že
naše spolupráce je jen dočasná, ale měl bych na tebe jednu otázku…"
"A přerazit židli o toho kluka si nechtěl?" pěnil Lewis.
"Pane,
lhal nám, kde byl v době vraždy a snažil se nám utýct, když jsme se ho
na to alibi přišli znova přeptat." Oponoval seržant Adams.
"Když
se chceš od vyklepanýho kluka něco dozvědět, nemůžeš na něj takhle
tlačit!" Lewis si s povzdechem sedne ke stolu a unaveně si promne
obličej. "To už je teď jedno," utne nadechujícího se seržanta. "Projdi
zatím ty nahrávky z bezpečnostních kamer, třeba tam bude něco, co nás
posune dál."
"Jistě, pane," odpoví Adams a odchází splnit nařízené.
Lewis
se unaveně zakloní na židli. Adams není špatný člověk a rozhodně není
špatný policista, ale svým přístupem by se víc hodil někam do New Yorku,
kde by jeho povaha našla spíše uplatnění než tady, v uhlazeném
univerzitním prostředí, kde je potřeba špína vymetat s daleko větší
grácií a taktem.
S
touto myšlenkou padl inspektorovi pohled na seržantův stůl. Hathawayův
stůl teď okupoval Adams a taky to tak podle toho vypadalo. Jedním slovem
to byl chaos. James měl vždy na stole pořádek. I když řešili případ a
jejich stoly přetékaly složkami a důkazním materiálem, přesto měl
Hathaway na svém stole vše jasně zorganizováno, že Lewis přesně věděl,
kde má co hledat. Proto teď inspektor vstal a chtěl dát stůl do pořádku,
protože až James přijde, bude jistě chtít…
Až
teď, v půlce pohybu, došlo inspektorovi, co vlastně dělá. Chtěl hodit
složku, kterou zatím stihl sebrat, zpátky na stůl, když jeho pozornost
upoutal hlas Petersona, který prošel kolem jeho kanceláře a na konci
chodby odchytil Hathawaye. Lewis sice neslyšel, o čem se ti dva baví,
ale řeč těla mu neušla. Připadal si sice jako šmírák, ale se spisem v
ruce se naklonil tak, aby na dvojici detektivů lépe viděl. Peterson
zrovna poplácal Hathawaye po rameni a něco mu vysvětloval.
Moc blízko,
blesklo Lewisovi hlavou. Peterson stojí až moc blízko JEHO seržanta. A
co na něj má co sahat! Jako by nestačilo, že mu ho odvelel bůh ví za
čím, ještě má tu drzost stát v jeho osobním prostoru. Lewis věděl, že si
James potrpí na soukromí a tak…
Ale jak Lewis
viděl, seržantovi narušení jeho prostoru nedělalo žádný problém. Sice
poslouchal, co mu Peterson vykládá, ale vypadal zároveň uvolněně.
Lewis
naštvaně odhodil spis na hromadu dalších, které se kupily na
Hathawayově stole. Něco bylo špatně, moc špatně, ale Lewis nevěděl co.
Komentáře z Blogu.cz:
Palice tvrdohlavé, ale bez toho by to nebylo
tak zábavné :), myslím ,že ti nastala ekonomická krize, s tím, že
nestíháš nasytit poptávku. ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat