Shonen ai/Yaoi povídky by Lex-san: 6. díl

Zdravím!

Jsem zde s dalším dílem našeho příběhu. V dnešní minikapitole si střihne hlavní roli již jednou zmíněná kravata, která nám vztah inspektora a jeho seržanta zase posune trochu dál.

Jen taková menší vsuvka. V první řadě chci poděkovat za vaše návštěvy na tento blog a komentáře k povídkám. Jak tak přemýšlím nad dalšími kapitolami a směřováním tohoto cyklu, tak začínám přemýšlet i nad dalším příběhem. Vím, že by většina z vás ráda viděla dokončené mé rozepsané příběhy, ale na fantasy svět teď moc náladu nemám. Spíš tak trochu přemýšlím nad další povídku na Lewise nebo možná na Grimma. Ještě uvidíme

To jen abyste viděli, co se mi honí hlavou, ale teď už k povídce.

Tak ať se líbí .

P.S. V povídce je užito trochu hrubších slov, ale na dnešní svět jsou jistě i tak dost cudná .

James se s námahou opřel o budovu a pomalu se sesunul do sedu. Byl rád, že se mu povedlo najít pachatele těch vražd, ale teď by stejnou měrou ocenil i rychlý příjezd sanitky, protože jeho pravé rameno dost silně krvácelo. Ránu si sice přidržoval levou rukou, ale žádný lékařský zázrak to nebyl.

Když v tom zaslechl kroky. Jen opřel hlavu o stěnu a vyslal tichou modlitbu za to, aby ho kolemjdoucí považovali za nějakého opilého otrapu a dali mu svátek. To poslední, o co teď stál, bylo komukoliv vysvětlovat, proč se válí po zemi a celý od krve.

Kroky se blížily až se zastavily přímo u něj.

Shit!

"Jamesi!"

Shit, shit, shit!

"Pane, co tady děláte?" povzdechne si seržant a zvedne pohled na svého inspektora.

Lewis po něm hodí jen výraz - Jak se můžeš takhle pitomě ptát?- a už se k němu sklání.

Já jsem to věděl. Moc dobře jsem věděl, že se něco podělá! Běželo Lewisovi hlavou, když urychleně nasedal do auta směr univerzitní kampus.

Když pak vystupoval z auta, byl rád, že mu před pár měsíci James vysvětlil, jak využít určení polohy hledaného mobilního telefonu. Hmátl proto do kapsy a další postup řídil podle navigace v mobilu. Prošel několika uličkami a čím více se přibližoval k cíli, tím rychleji se pohyboval. Když potom našel Jamese sedět na zemi, na pár vteřin se mu zastavilo srdce. Myslel si, že přišel pozdě.

"Můžeš mi říct, co tady vyvádíš?" ptá se Lewis a svůj strach schová za naštvaný kukuč. Už už se natahoval po Jamesově ruce, aby s podíval, jak vážné to zranění je, když se od něj seržant odtáhnul.

"Zavolal jsem si sanitku a teď na ni čekám," zněla prostá odpověď.

"Tak počkej… chytil si vraha, dal si ho odvést na stanici, zavolal sis sanitku a teď si tady v klidu krvácíš?!"

K Lewisově vzteku mu seržant odpověděl krátkým kývnutím. Aby se uklidnil, chtěl znova zopakovat kontrolu seržantova zranění, ale ten se od něj znova odtáhnul.

"Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to děláš?" Lewis se musel moc držet, aby na Jamese nevyjel.

"Nedělejte to pane, zamažete se," zamumlal Hathaway a snažil se najít lepší pozici k opření.

"Zama… to snad nemyslíš vážně!" a inspektor nelenil a Jamesovu ruku, která spočívala na zranění, ale kvůli oslabení organismu jej nestlačovala dostatečně, nahradil svoji vlastní. Cítil jak mu i přes veškerou snahu drobné pramínky krve protékají mezi prsty. Vrhl rychlý pohled na seržanta, který se z nějakého důvodu nedíval na něj, ale do země. Dýchal trochu rychleji než obvykle a i přes relativní stín, ve kterém se nyní oba nacházeli, mohl vidět, jak je bílý.

Chtělo by o nějaký tlakový obvaz. Proběhlo Lewisovi hlavou a pohled mu padl na Jamesovu kravatu. No jasně! Bylo to tak prosté, že až inspektor pochyboval o svojí inteligenci, že na to nepřišel dřív.

Jamesovu kravatu použít nemohl a ani nechtěl, protože jakákoliv manipulace s jeho osobou by mu v jeho stavu neprospěla. Hodil proto rychlý pohled na sebe a svoji kravatu. V ten okamžik se na něj podíval i James a rychle odvodil, o čem jeho inspektor přemýšlí.

"NE!" zareagoval možná až příliš prudce Jamese a začal couvat, hlavně dál od inspektora. Povolil tak tlak, která Lewis vyvíjel na jeho zranění a krev mu začala opět smáčet rukáv košile.

"Jen klid," tišil ho Lewis. "Jen ti to utáhnu." A jal se rozvazovat si kravatu.

"Ne, pane, nedělejte to," nesouhlasil se jeho jednáním seržant a chytil ho nezraněnou rukou za tu jeho.

"A to jako proč?!"

"Ta kravata, pane, máte ji od manželky."

Lewis to nechápe, což se mu asi objeví i v jeho tváři a James si povzdechne.

"Je to památka na vaši ženu."

"A?" čeká Lewis na pointu.

"A proto byste si ji neměl takhle špinit…"

"A dost! Už mě vážně štveš! Je to pravda. Tuhle kravatu mi dala Val. Ale dala ji mně, což z ní činí moji kravatu a s jako takovou si s ní můžu dělat, co chci. A teď právě chci ovázat tu tvoji zatracenou ruku dřív, než nabarvíš celou tuhle ulici načerveno." A s tím si strhnul z krku dotyčnou kravatu a pevně jí obvázal seržantovo zranění.

Lewis věděl, že ho to musí bolet, ale James nedal ani mrknutím najevo, že by to tak mohlo být.

Inspektor nevěděl proč, ale prostě věděl, že kravata, která teď sloužila jako obvaz, splnila svůj účel a kvůli tomu mu ji Val dala.

V dálce už slyšel houkat sanitku, podíval se proto na svého seržanta, který teď zvedl pohled od oné kravaty. A to, co Lewis viděl v jeho pohledu, se mu nelíbilo. Opět měl pocit, že je něco špatně, že mu něco uniká, ale hodlal to napravit. Tentokrát už Jamese nenechá odejít.

/5. díl/ /7. díl/

Komentáře na Blogu.cz:

Angela | Web | 9. března 2014 v 11:22 | Reagovat

Tak tyhle minikapitolky jsou dobrý nápad, ale chtělo bych jich to víc. Sama o sobě si myslím, že bych něco takového nedokázala napsat, protože na mě a můj styl je to MOC krátké.
Ale je to pěkné, takoví dva ňoumové... Jinak seriál (pokud je to seriál nebo film) neznám, takže nechám všechno na své fantazii. :)