Shonen ai/Yaoi povídky by Lex-san: 7. díl

Zdravím!

Je libo pokračování našeho příběhu? James je v bezvědomí v nemocnici, Lewis je zcela při vědomí (i když si myslí, že asi ne úplně při smyslech) a též v nemocnici a do toho všeho přijde na návštěvu jeden nezvaný host.

Přeji příjemné počtení.

P.S. Ruku mám již v pořádku a tak pokračuji v dalším psaní .

"No, fuj," ošklíbne se Lewis, přesto si dá další

lok nemocniční kávy. Následující tři hodiny byly hodně hektické a tak nechutná káva bylo to poslední, co ho mohlo rozházet.

Věděl, že by si se svým seržantem měl promluvit, ale nějak nevěděl jak a vlastně ani o čem. O tom, že se něco děje, ale že ani sám neví co? To zní fakt úžasně!

Zbytek kávy vypil jedním lokem a se znechucením odložil prázdný kelímek na okenní parapet. Seděl v Hathawayově pokoji a už jenom fakt, že má pocit toho, že na jednu stranu tady být chce a na druhou by se nejraději okamžitě zvedl a odešel, svědčí o tom, že s ním není něco v pořádku. Unaveně složí hlavu do dlaní, aby následně skrz prsty kouknul na postel, kde ležel James.

Ještě než přijela sanitka, tak James omdlel a sesunul se mu do náruče. Od té doby se mu toho v hlavě honilo hned více věcí najednou a ani jedna nedávala moc smysl. Už delší dobu totiž Lewis pozoroval, že se něco děje. S Hathawayem a asi i s ním, protože jinak si nedokázal vysvětlit, proč se tím tak zabývá. V jejich vztahu či jakkoliv jinak má pojmenovat jejich interakci se něco změnilo, jen pořád ještě nevěděl co. Možná, že chyba byla hned tady. Vždyť ani on sám nevěděl, jestli s Jamesem jsou kolegové, přátelé či cokoliv mezi tím. A aby toho zmatku nebylo málo, tak se do toho namíchal Peterson. Už jen pomyšlení na toho chlapa zvedlo inspektora ze židle. Naštvaně se otočil k oknu a ruce vrazil prudce do kapes. Nejen, že se navezl k Lauře (ale když s ním je šťastná, tak to Lewis skousnul), ale sebral mu i Jamese. A co bylo ještě horší, tak James vypadal vedle toho pitomce spokojeně a uvolněně.

Daleko více než se mnou, pomyslel si zklamaně Lewis a opět se podíval na nemocniční postel.

K pocitům a zmatenosti z předchozích dní se přidala další

položka. Před hodinou se tady v nemocnici zastavil kluk, který se představil jako Dominic a podle všeho na něj James narazil při své práci v utajení.

Robert si dlouze povzdechnul. Ten kluk ho z nějakého důvodu štval stejně jako Peterson, což bylo objektivně vzato z Lewisovy strany pěkně nespravedlivé. Ne snad proto, že Peterson byl blb, kterému rovno není (což byl), ale vždyť tohohle kluka - Dominica - vůbec neznal. Bylo pěkně nespravedlivé o někom prohlásit cokoliv během pár vteřin po seznámení

. Přesto Robert Dominica zařadil do skupiny lidí, kterým by zakázal jen pouhé přiblížení se k Hathawayovi.

Co?! Až teď inspektorovi došla další

věc, která prostě nemohla být normální, co on má co komu zakazovat kontakty s Hathawayem? Lewis se unaveně zapře o okraj postele. Rozhovor s Dominicem mohl s čistým svědomím přiřadit ke všem dalším podivnostem, které se mu poslední dobou staly a které se z nějakého podivného důvodu týkaly i Hathawaye.

To drzí štěně (a tomuto prohlášení neubíralo na váze ani to, že dotyčnému se kolem krku houpal růženec) dávalo jasně najevo, že až Jamese pustí z nemocnice, tak by se s ním ještě rád viděl. Robert v ten moment dal zase jasně na srozuměnou jedním pohledem, že se mu to vůbec nelíbí, že on se mu vůbec nelíbí a ať se k Jamesovi ani nepřibližuje.

V ten moment se na něj Dominic usmál a se slovy, že je rád, že James má takového přítele se měl k odchodu. Mezi dveřmi ale ještě dodal: "Ale kvůli zachování vašeho přátelství doufám, že se nebudete tvářit takhle, až vám James představí toho, kdo mu ukradl srdce." A s potutelným úsměvem za sebou Dominic zavřel dveře.

A Robert se už ani nesnažil tenhle celý rozhovor přesunout do, již značně velké kategorie, absolutních podivností, které ho poslední dobou provázejí. Když v tom…

"Cože?! Toho? A ne tu? Takže to znamená…" zbytek nechal inspektor vyznít do ztracena, protože jeho seržant se právě probudil.

/6. díl/ /8. díl/

Komentáře z Blogu.cz: