Chce se mi slavit!!!
Ale
asi bych měl uvést o co vlastně jde, že? V pátek mi skončilo
přednáškové období a čekají mě zkoušky, což samo o sobě jistě k oslavě
není, ale jde o to, že už teď mám za sebou úspěšně splněný dva předměty.
Z muzeologie mi uznal práci a dal mi rovnou zápočet a ve čvtek večer jsem se dozvěděl, že test z latiny, který jsem psal v předtermínu, jsem zmáknul, takže jupí!!
Proto že mi na Vás čtenářích záleží a chci abyste se měli taky tak dobře, tak mám pro Vás další díl…
A
o čem? Budu muset zklamat ty, kteří se těší na to, až se Gabriel
probudí po boku Beliala… Tenhle dílek bude o tom, kam se mezitím
ztratili Tristan se Zacharielem. Zacharielovi se pořád na Tristanovi
něco nepozdává, přijde na to co?
"Tak
by mi Pan lovec démonů mohl konečně prozradit, kam vlastně jdeme!"
zavrčel nerudně Zachariel. Odpovědi se mu ale nedostalo. Tristan se ani
neotočil a dál si to rázoval ulicí.
"Ptal jsem se…!"
"Já vím, na co jste se ptal," odsekl Tristan, ale dál pokračoval v chůzi.
"A?" Zachariel začínal být netrpělivý. Bylo mu jasné, že tenhle mlčenlivý mladík ho nemusí. Ne
tohle je moc slabý slovo spíš bych měl říct, že mě nesnáší, ale proč?
Přece jsem neudělal nic špatnýho. Sice jsem ho chtěl zabít, ale to
proto, že jsem si myslel, že zabil tu ženu a potom jsem se ho chtěl
zbavit po tom, co jsem zjistil, že je Belialovým poskokem, ale… Poté se ale v myšlenkách musel pozastavit. Znovu
si vybavil tu situaci, jak před ním stojí s katanou v ruce a v poslední
chvíli ho zastavuje Gabriel. To, co mu Gabriel řekl, mu neustále vrtalo
hlavou.
"Opravdu si to myslíš?" V té chvíli o tom nepochyboval, ale teď? Teď sakra nevím. Něco na něm mi nesedí. Něco, ale nevím co!
A to ho rozčilovalo ještě víc a tak, když se Tristan neměl k odpovědi,
tak jednal. Chňapnul ho za rameno a něž se zmohl mladík na jakýkoliv
odpor, tak ho přirazil ke zdi.
"Co to…?" vyhrknul Tristan a chtěl se bránit, v čemž mu Zachariel okamžitě zabránil.
"Ptal jsem se, kam to jdeme," zašeptal mu až nebezpečně blízko obkličeje.
"To jste mi to nemohl říct nějak civilizovaně?" zeptal se mladík lhostejně, ale uvnitř něj to jen vřelo. Sakra, je blízko, moc blízko!
"A o co jsem se celou dobu snažil, ale výsledek byl nulový, tak jsem musel přejít k razantnější metodě," podotknul archanděl.
"Jdeme
do jednoho starožitnictví. A když jsem Vám odpověděl, mohl byste mě
konečně pustit?" dožadoval se Tristan a začal se v Zacharielově zajetí
vrtět.
"A co tam?" pokračoval archanděl ve výslechu a absolutně ignoroval veškeré Tristanovy snahy o vysvobození.
"Víte
Vy vůbec něco o Knize Světla?" zlobil se mladík a věda, že se z této
situace násilím nedostane, se přestal zmítat a zcela se uklidnil. "Aby
kdokoliv mohl Knihu Světla použít, potřebuje k ní jisté náležitosti,"
Tristan se odmlčel, olízl si suché rty a pokračoval, i když v tak těsné
blízkosti nebeského posla se mu tak činilo jen s velkými obtížemi.
Ale
ani Zachariel to neměl jednoduché. Zpočátku jednal v afektu a tak si
neuvědomoval následky svých činů, ale teď? V blízkosti démona by měl
cítit odpor a nutkání ho zprovodit ze světa, ale tentokráte cítil zcela
něco jiného a potom, když ta drobná osoba před ním učinila tak nepatrné
gesto, jakým olíznutí rtů dozajista bylo, ho nenechávalo klidným.
Zachariel
pocítil nutkání se ještě více přitisknout na teď už klidného Tristana,
sundat mu kapuci, s kterou si neustále zakrýval svoji hezkou tvář a … A co? Do háje, Zacharieli mysli! nabádal se v duchu archanděl a násilím se donutil soustředit se a poslouchat, co ten mladík vlastně vypráví.
"… těmi věcmi jsou dýka, svitek a krev. A tak ten zloděj, ať je jím kdo chce, si musí obstarat tyto předměty."
"Tím mi chcete říct, že se tyto artefakty jen tak povalují v nějakém zaprášeném obchodě?" vyhrknul nevěřícně archanděl.
"Samozřejmě
že ne!" zasyčel Tristan. Ten povýšenec ho štval. Má sice okouzlující
tvář a bezchybné tělo, ale povaha by se musela nějak vygumovat, aby byl
použitelný. Ale použitelný na co? zhrozil se Tristan svých myšlenek, které se začaly ubírat velmi nebezpečným směrem.
"Samozřejmě
že ne," zopakoval už klidněji. " Tam, kam jdeme, je pouze dýka a
rozhodně se tam jen tak nepovaluje. Má ji v opatrování jedna velmi
schopná osoba." s těmito slovy se Zacharielovi konečně vykroutil ze
sevření. "Už je to jen kousek, tak pojďte."
"Hmm," prohodil archanděl a následoval svého společníka, kerého by ve své moci držel ještě o něco déle.
"Tak
už jsme tady. Uvidíte, že…" Tristan se najednou odmlčel a Zachariel
vzhlédl, aby viděl, co způsobilo mladíkovo odmlčení. A neviděl nic
zvláštního.
"Co se děje?" optal se zaraženého Tristana.
"Něco
je špatně," zašeptal dotyčný a rychlým krokem se vydal ke dveřím
krámku. Zachariel se rozhlédl po okolí a až po několika dlouhých
vteřinách si toho všiml.
"Sakra," zaklel a rozběhl se za Tristanem. Mladík mezitím strčil do polootevřených dveří, které se potichu otevřely dokořán.
"To nesmíte!" vykřikl Zachariel, který ho mezitím doběhl, a zabránil mu ve vstupu do místnosti. "Nechoďte tam."
"Ale
já musím," odpověděl zoufale Tristan a vytrhl se archandělovi. "To ne,"
zašeptal poté, co vešel. "To není pravda. Né!" zakřičel a padl na
kolena. "Proč on?" dožadoval se odpovědi, která nepřicházela. Na zemi
poblíž vzlykajícího Tristana ležela postava. Tedy teď už na člověka ani
nevypadla. To, co z ní zbylo, byla jen hromada čehosi.
"Pojďte," zašeptal Zachariel a odváděl klopýtajícího mladíka z obchodu. Ať byl vrahem kdokoli, dýku vzal s sebou. Pán se tedy nemýlil, pomyslel si archanděl, někdo pase po Knize.
"Musíme dál," zamumlal Tristan a otočil se k Zacharielovi zády. "Zloděj má před námi náskok, musíme…"
"Jediné, co teď musíme, je si odpočinout. V tomhle stavu nic neuděláte," přerušil ho nesmlouvavě archanděl.
"To ne!" rozzlobil se mladík a prudce se otočil směrem k Zacharielovi. "To chcete, aby zemřel ještě někdo další?"
"Samozřejmě
že nechci, ale nemělo by Vám to být jedno?" zeptal se klidně Zachariel.
"Jste přece démon, ne? Tak by Vám na nějakých životech nemělo záležet.
Tedy," pokračoval dál a pomalu se přibližoval k uslzenému Tristanovi,
"pokud jste tedy démon."
Tristan ztuhl. Tohle nečekal. Podřekl se a …
"Víte,
co si myslím já?" zavrněl teď už nebezpečně blízko Zachariel. "Já si
myslím, že jím nejste. Jste člověk. Vše to vysvětluje. Tedy skoro vše,
ale to teď počká."
"Ale já… tedy Vy …" koktal Tristan.
"Pšš,"
zašeptal archanděl a přiložil mladíkovi prst na roztřesené rty. "Teď to
nechte být," s tímto ho uspal stejným pohybem, jakým tak učinil Belial u
Gabriela. Poté mladíka dnes už poněkolikáté vzal do náruče a vydal se s
ním zpět k Gabrielovi…
Komentáře z Blogu.cz:
sanako | 9. ledna 2010 v 15:05 |
Skvělý díl, už se těšim na další.Gratuluju ke složení dvou předmětů a přeju hodně úspěchů v dalších.
gratulujem=) a bol to naozaj skvely diel =) uz sa moooc tesim na dalsie =) rychlo prosiim =)
Tak to je skvělé *.* už se nám začínají sbližovat i tihle dva =) už aby tu byla další část, mimochodem gratuluji =)
Krásná kapitolka, hlavně ten konec. Moc povedený. Tenhle pár se mi líbí víc než Gabriel a Belial
Těším se na další!
Těším se na další!
Teda.. pěkný.. honem pokračování...
Sem zvědavá, jak se do vyvine..
Sem zvědavá, jak se do vyvine..
Nechce sa mi opakovať sa ale je to úžasné, skvelé.... Nemôžem sa dočkať ďalšieho dielu =)
tak tohle bude opravdu hodně zajímavé, dva rozdílné světy a dva rozdílné páry. Hmm to si nenechám rozhodně ujít.
Super nápad a rychle pokráčko zase jeden z
tvých krásných výtvorků a tahle kapitolovka mě skutečně zaujala je to
super nápad a vůbec taky by mě zajímalo jestli je ten Tristan vážně
člověk, nebo démon nebo půl naúů nebo co vlastně tak šup šup
páni etě že m io tédle stránce řekla moje snoubenka máš to tu skvělé už se těším až začnu číst ty povídky XD
už se těším na další kapitolku je to úžasný cyklus
Beliala s Gabrielem najde Zachariel? Ještě lepší než Gabrielovo probuzení vedle něj. :o)
Už se těším na ty reakce. Chudák Gabriel. :o)
Jsem zvědavá na další dílek, protože tenhle byl skvělý! A hlavně mě zajímá, kdo byl ten muž se starožitnictví a kdo ve skutečnosti je Tristan. :o)
Už se těším na ty reakce. Chudák Gabriel. :o)
Jsem zvědavá na další dílek, protože tenhle byl skvělý! A hlavně mě zajímá, kdo byl ten muž se starožitnictví a kdo ve skutečnosti je Tristan. :o)
Starožitnictví, to ej inspirace ke všemu.
Byl mu blízkým? kdo ví. jsme zvědava, jak se to vyvine a potom čtyři v
jedné posteli.... chacha.
těším se na další
těším se na další
Žádné komentáře:
Okomentovat