Přeji příjemný večer, milí čtenáři.
Snad Vás potěší další
pokračování Světla v temnotách. Tentokráte se nám sejdou všichni čtyři. A co z toho bude? Hmm, jen si to koukejte přečíst...
pokračování Světla v temnotách. Tentokráte se nám sejdou všichni čtyři. A co z toho bude? Hmm, jen si to koukejte přečíst...
Gabriela probudila neznámá přesto ale velmi příjemná vůně.
Hmm, co to…? podivil se archanděl v duchu, ale otevřít oči a pátrat po jejím zdroji se mu nechtělo. Místo toho se jen nepatrně zavrtěl a ještě více se k ní přitisknul. K vůni a ke zdroji tepla.
toho se jen nepatrně zavrtěl a ještě více se k ní přitisknul. K vůni a ke zdroji tepla.
Počkat… Zdroj tepla? Co…? Gabriel zprudka otevřel oči, připraven čelil nevyhnutelnému.
"Co-tady-děláte?!" odsekával nakvašeně archanděl, když zjistil, že ten zdroj příjemné vůně a tepla nebyl nikdo jiný než Belial.
"Nu co by?" opáčil nenuceně kníže temnot a vychutnával si rozčarování, které se odráželo ve tváři jeho spolunocležníka. "Ležím."
"To sem si stačil všimnout, že tady netancujete tango, ale proč ležíte v mé posteli? Proč tady vůbec ste?"
"Chcete si zatančit?" zeptal se se zájmem v hlase Belial.
"Tss,"
prsknul Gabriel a rázně se posadil, "neodbíhejte od tématu. Co tady
ještě pohledáváte? A v mé posteli. To ste si nemohl lehnout jinam?!"
čertil se archanděl. Pak ale zmkl a prudce se otočil směrem k ďáblovi.
"Nechcete mi říct, že mi dva jsme…?" Gabriel se odmlčel v půlce věty a
zrudnul. Belial se chvíli bavil jeho rozpaky a zároveň si užíval jeho
blízkost.
To, že vypadá kouzelně normálně, už vím, ale po ránu takhle rozespale vypadá k nakousnutí. pomyslel si Belial a v duchu se olízl. No mňam!
Pak
se ale slitoval. Naklonil se k rozpačitému archandělovi a šeptem, jako
by mu sděloval nějaké tajemství, pronesl: "Kdybychom spolu strávili noc,
tak byste si to pamatoval. To mi věřte. Co ale není, může být."
Prohodil ledabyle Belial. "Jestli Vás mrzí, že se nic dneska v noci
nestalo, tak…" zbytek kníže nedořekl. Natáhl se po archandělovi a než
ten stačil zareagovat, tak se k němu skláněl.
"Ne-nechte
toho!" zakoktal se Gabriel a opřel se dlaněmi do Belialovi hrudi, aby
mu zabránil se více přiblížit. Kníže se jen zlomyslně pousmál a s
povděkem kvitoval fakt, že tento projev archandělovi nevole měl za
následek utržení několika knoflíčků jeho košile, která se mu rozevřela a
odhalila tělo, jež by stálo za hřích.
Do háje! klel neandělsky Gabriel. To mi ještě scházelo. A ten parchant se královsky baví. To mu ale nedaruju!
Přes to všechno se ale Gabriel nevyhnul myšlenkám, o které by se s nikým nepoděli ani za nic na světě. Zvlášť ne s tímhle holomkem!
Přes to všechno se ale Gabriel nevyhnul myšlenkám, o které by se s nikým nepoděli ani za nic na světě. Zvlášť ne s tímhle holomkem!
Už
se chystal svého nevítaného návštěvníka odkázat do patřičných mezí,
když se otevřely dveře a v nich stál Zachariel s Ttistanem v náručí.
"Nechtěl jsem rušit. Tak já ho uložím zase na pohovku," pronesl s náznakem úsměvu Zachariel a jal se zavírat dveře.
"Ale to…," chtěl odporovat Gabriel, ale pozdě. Zachariel už zavřel.
"Tak a máme soukromí. Můžeme navázat na to, kde jsme před chvílí skončili." pronesl Belial.
"My jsme ale nikde neskončili!" protestoval nakvašeně Gabriel.
"Vážně? Já tedy nevím, ale nebyl jste to náhodou Vy, kdo tady ze mě začal strhávat oblečení?" ušklíbl se pekelník.
"Já jsem ale…" Gabriel nedokončil, co chtěl říci, protože se Belial začal nebezpečně přibližovat.
On mě políbí! Zakřičelo Gabrielovo podvědomí. Ale místo toho aby se začal cukat, bránit se či kopat, tak vyčkával. A archanděl si s hrůzou uvědomil, že se na ten polibek těší. Už jen malý kousek a …
toho aby se začal cukat, bránit se či kopat, tak vyčkával. A archanděl si s hrůzou uvědomil, že se na ten polibek těší. Už jen malý kousek a …
"Tak a jdeme! Zachariel na nás jistě už čeká," pronesl Belial, když se místo polibku natáhl po sponě, která poutala Gabrielovi vlasy, a podal ji s úsměvem jejímu majiteli.
polibku natáhl po sponě, která poutala Gabrielovi vlasy, a podal ji s úsměvem jejímu majiteli.
COŽE!! To jako nic nebude! zakřičelo Gabrielovo podvědomí, když bylo takhle oklamáno.
"Smutný?" optal se s předstíranou lítostí v hlase kníže.
"Nevím,
o čem to mluvíte," pravil hrdě Gabriel a umně si zapletl své dlouhé
tmavé vlasy do komplikovaného účesu. Následně prudce vstal a vyrazil do další místnosti, kde na ně čekal Zachariel se spícím Tristanem.
místnosti, kde na ně čekal Zachariel se spícím Tristanem.
"A
mimochodem," pronesl Belial jen tak mezi řečí, "nezapomněl jste na
něco?" Gabriel se na něj nechápavě otočil. A kníže temnot ho políbil.
Nečekaně a prudce. Přesně tak, jak Gabriel očekával, že se stane, když
byli spolu v jedné posteli. Tehdy by to čekal a byl by na to připraven.
Ale teď ne! A tak když ho Belial pustil, měl co dělat, aby ho vratké
nohy udržely.
"Tak
co se stalo?" zeptal se Belial jako by se nechumelilo a věnoval svoji
pozornost Zacharielovi. Ten nastalou situaci nijak nekomentoval. Bylo mu
už předem jasné, že oni dva budou tvořit velmi svéráznou dvojici. Přesto jsou pro sebe jako stvoření. Větší protiklady by snad člověk anděl či démon těžko pohledal.
"Přišli jsme pozdě. Neznámý stačil dýku odnést," shrnul události několika hodin Zachariel.
"Takže
jste se byli nejdříve podívat po dýce?" zeptal se Gabriel, který se
jeho prohlášením zcela vzpamatoval z nečekaného polibku. "I když jsem to
mohl čekat."
"Proč?" optal se Zachariel, který ve skrytu duše doufal, že se konečně dozví něco víc o svém tajemném společníkovi.
"
Ze všech těch částí, které jsou potřeba k přečtení Knihy, jsme věděli
jen o dýce, kterou měl v opatrování…" Gabriel se odmlčel a pohlédl přímo
na Zachariela, který jen zavrtěl hlavou.
"Tak tedy měl ji v opatrování jeden dobrý známý Tristana." dokončil Gabriel.
"Jak
dobrý známý?" vyhrkl Zachariel. Když si uvědomil, co vlastně řekl, tak
se zarazil a chtěl to nějak urovnat, ale Gabriel ho nenechal.
"Pokud nepočítám sebe, tak byl jediný, kdo věděl, že Tristan je…" teď se zarazil zase Gabriel.
"Jestli myslíte, že Tristan je člověk, tak to už vím." Dokončil za něj Zachariel.
"Ano?" podivil se Gabriel.
"Zamyslel
jsem se nad tím co jste říkal a všechno mi najednou zapadlo. Tedy skoro
všechno." S tímto se otočil na zatím tichého Beliala. "Jak je možný, že
je Tristan lovcem démonů, který je pod vaší patronací, a přitom zůstal
člověkem." Vyslovil Zachariel nahlas otázku, která mu už delší dobu
vrtala hlavou.
"To bude asi tím," pronesl líně Belial, "že jsem z něj démona dělat nechtěl."
"A
proč?" zeptal se opět velmi inteligentně Zachariel. Ale mávnul nad tím
rukou. Lepší být za blbce a něco se dozvědět, než mlčet a vědět houby s
otcem.
"Mohlo
za to jeho přání. To, s kterým za mnou přišel."Kníže se odmlčel a
podíval se na spícího mladíka. "Chtěl, abych pomohl jeho příteli.
Richard totiž…"
"Nevím
jak Richard, ale já bych ocenil, kdyby se o věcech, které se mně
týkají, mluvilo se mnou." Ozval se z pohovky Tristan a mnul si ospalé
oči. "Myslím si, že by ale bylo na místě, kdybychom začali řešit
závažnější problémy. Nevím, jestli jste o tom už slyšeli, ale někdo
usiluje o Knihu Světla." pronesl se sarkasmem mladík a vstal z pohovky.
Když ale procházel kolem Zachariela, tak se mu pohledem vyhnul.
Do háje! vztekal se v duchu Zachariel. Kdo je doprkvančic ten Richard? Teď už ho to ale nezajímalo jen ze zvědavosti. Teď šlo o něco víc. Ta
osoba, Richard, znamená pro Tristana moc. Tak moc, že byl ochoten pro
něj upsat se Belialovi. Což ho šlechtí, ale proč mě to tak štve?
Toť jasné,ne? ozvalo se jeho podvědomí. Závidíš. Závidíš tomu Richardovi. Závidíš tomu, co byl pro něj Tristan ochoten udělat. A ještě něco. Nežárlíš náhodou?
Komentáře z Blogu.cz:
Teressa | 29. ledna 2010 v 6:42 |
KRASA!!!uz sa neviem dockat pokracovania =) rychlo prosiim =)
Nevím, kterou dvojici mám radši. Jsou kouzelní všichni čtyři. Rychle další díl. Prosíííííííííím.
díl. Prosíííííííííím.
hele takhle napínat je trestné a vůči čtenářům opravdu zákeřné. Kdo je sakra Richard
to je vtipný...
povedlo se ti to, jako obvykle.... kdy přidáš Sherlocka?:)
povedlo se ti to, jako obvykle.... kdy přidáš Sherlocka?:)
Skvělá část *.* a už to mezi klukama začíná jiskřit ^.^ těším se na další část. taky by mě zajímalo kdo je ten richard *zamyšleně*
část. taky by mě zajímalo kdo je ten richard *zamyšleně*
Dokonalýýý. Strašně se mi líbí a opravdu
nevím, která dvojice je kouzelnější. No zatím u mě vede démon, ale co
nemůže být... Jo a kdo j je Richard? Doufám, že brácha. Takhle nás
navnadit a potom ukončit. Co si máme jako my chudáci počít.
? je to od tebe ošklivé.
Jo tenhle cyklus i ostatní to je jako bonbonek. Dáš si ho do úst, cumláš a v ústech ti vykvete květ různých chutí i barev. A tyhle příběhy jsou moc dobré bonbonky.
? je to od tebe ošklivé.
Jo tenhle cyklus i ostatní to je jako bonbonek. Dáš si ho do úst, cumláš a v ústech ti vykvete květ různých chutí i barev. A tyhle příběhy jsou moc dobré bonbonky.
Krásná povídka... miluju originálky a tahle
je velice originální... ani protistrany nejsou takové, jeké bych je
čekala... a to se mi líbí... Těším se na pokračování... a na odhalení
záhadného Richarda... na pokračování ostatních povídek se taky
těším...^_^
Angela |
tak na to zapomeň! Ten je můj! Odmítám se s někým dělit!
Nechceš se spřátelit?
Ten je můj! Odmítám se s někým dělit!
Nechceš se spřátelit?
Dokonce až tak výrazné ano?
Mimochodem...chceš nějaký diplom nebo tak něco?
Mimochodem...chceš nějaký diplom nebo tak něco?
do ničeho tě nechci nutit... kdybys měl čas a náladu tak třeba něco z Sherlocka.... co bys chtěl ty?:)
kdybys měl čas a náladu tak třeba něco z Sherlocka.... co bys chtěl ty?:)
Tvé přání je mi rozkazem, i když mi začíná
Yuu lézt docela na nervy... Zrovna píšu kamarádce povídku na přání.
Chtěla Pár Lavi x Kanda. Jenže jelikož jsem to anime neviděla, vůbec
jsem nevěděla o čem mám psát. Nakonec se spokojila s realitou a střední školou Ale nejdřív mi musela přiřadit oba dva charaktery k některým postavám z Naruta... aby to nebylo až zase tak moc veliké OCC
Nakonec se spokojila s realitou a střední školou Ale nejdřív mi musela přiřadit oba dva charaktery k některým postavám z Naruta... aby to nebylo až zase tak moc veliké OCC
to ty taky... Neeee Byakuya je můůůj a Watson s Holmesem taky!
supr povidka hlavne to jak Belial provokuje Gabriela ten par je naprosto uzasny miluju je oba dva
ten par je naprosto uzasny miluju je oba dva 
Žádné komentáře:
Okomentovat