Jsem opět zde!
A
přináším Vám první díl z nové cyklu. Bohužel to není příběh z cyklu
Amicus usque ad aras, jak jsem slíbil. Za což se moc omlouvám, ale
chytla mě múza na zcela jiný cyklus. Tak snad se bude líbit…
Richarde… Richarde! Černovlasý mladík se s křikem probudil a dobrou půlminutu jen oddychoval a zíral do tmy.
Už zase! zavrčel v duchu Tristan a otřel si potem zborcené čelo. Doufal jsem, že už to teď přestane… že už budu mít konečně pokoj, ale to ne.
Posadil
se na zmuchlané posteli a složil hlavu do dlaní. Tenhle sen mu
připomněl něco, na co by nejradši z celého srdce zapomněl, ale bohužel
mu není přáno.
Bohužel? ušklíbl se mladík. Bůh nade mnou už jistě zlomil hůl. A vůbec se mu nedivím. Ale dost rozjímání. Čeká mě práce.
S
tímto odhodláním se zvedl z postele a natáhl na sebe oblečení.
Nezapomněl ani na nezbytnou výbavu a nakonec si na ruku natáhl rukavici,
která se stala nepostradatelnou součástí jeho garderoby. Dlouhý rukáv
sice skryl mnohé, ale přeci jen ne všechno.
Když
procházel chodbou, tak mu pohled sklouzl do zrcadla. Tristan se
zastavil ale jen na tak dlouho, aby si přes hlavu přehodil kapuci a poté
vyrazil.
Jak
procházel městem, tak si kapuci stáhl ještě více do čela a při
nejbližší příležitosti zahnul do tmavé uličky. Stačilo ujít jen pár
kroků a jak se svět změnil. Tohle město totiž mělo dvojí tvář. Pod
fasádou vzkvétajícího velkoměsta se skrývala jiná, daleko temnější a
daleko mocnější, což samo sebou přitahovalo ty nejrozporuplnější
existence.
Což o to, Tristan razil
teorii - Žij a nech žít - tedy pokud ten někdo nepřekročil jasně daná
pravidla. Nešlo tady ale o nějaké zloděje, vrahy nebo pasáky, s těma ať
si poradí poldové. Tristana zajímaly úplně jiné existence, takové, o
nichž většina lidí neví, že se pohybují mezi nimi. A pokud se chovají
jak mají, ani se o nich lidé nedozví. Ale vždy se najde někdo, kdo
vybočí z řady a překročí tu pomyslnou hranici. To je pak práce pro
Tristana.
Už delší dobu byl klid,
což znamenalo jen jedno a to opravdu velký problém. Když se dlouho nic
neděje, tak pak se jich obvykle vyrojí hned několik.
Tristan
jen zatřepal hlavou, aby z ní vyhnal černé myšlenky a vešel do místního
lokálu. Jeho příchod dnes už nikoho nepřekvapil, ale když se tady
objevil poprvé, tak všichni zmlkli a pořádně si ho prohlédli. Nestávalo
se každý den, aby k nim zavítal někdo takový. Ale postupem času všichni
zjistili, že za Tristana mohou být ještě rádi, protože slyšeli že ne
všichni jsou jako tento tichý mladík…
"Dobrý
večer, tak co to bude dneska?" zeptal se barman Tristana a mile se na
něj usmál. A Tristan musel úsměv chtě nechtě vrátit, protože to jinak
ani nešlo. Sice se snažil vždy někde schovat, vmáčknout se do rohu tak,
aby si ho nikdo nevšímal, ale co naplat. Tenhle barman s dlouhými tmavě
modrými vlasy si ho vždycky našel a jen tak mu nedal pokoj, dokud z něj
nedostal, co ho zajímalo. A tak se stalo to, v co už ani Tristan
nedoufal. Našel někoho, na kom mu záleželo. Jen on znal pravdu…
"Můžu poprosit o čaj, Gabrieli?" zeptal se Tristan a usadil se na barovou stoličku.
"Jistě. Jen ty můžeš přijít do baru a chtít čaj," popíchl ho barman, ale už chystal šálek.
Tristan to mlčky přešel, jen se ušklíbnul a porozhlédl se po místnosti.
Všude je klid. Ani by se ani nechtělo věřit, že jediným člověkem jsem tady já. I když co jsem já za člověka.
zatímco se mladík v duchu zaobíral svojí situací, přistál vedle něj
jeho čaj doprovázený Gabrielovým starostlivým pohledem. Na to nemusel
být tím čím je, aby si v mladíkovi před sebou mohl číst jak v otevřené
knize. Už nesčetněkrát měl chuť dojít za Belialem a jednu mu ubalit za
to, jak s Tristanem zachází. Vždy se ale udržel a nikam nešel, jen mu
poslal pár nevybíravých myšlenek.
"A dost!" pronesl Gabriel a chytil Tristana za ruku. "Ještě si ublížíš."
Nečekaný dotyk přetrhl proud mladíkových myšlenek a on vzhlédnul. Pár zelených oči se nechápavě podívalo na Gabriela.
"Prosím?"
Barman
si jen nesouhlasně mlasknul a z pod pultu vytáhl lékárničku. Tristan
nechápal o co jde, pak se ale podíval na své ruce a pochopil. Zatínal
nehty do dlaní tak, že mu po dlani stékaly krůpěje krve.
"Ale to není třeba," začal se bránit, "je to jen…"
"Ticho,"
poručil Gabriel a jal se ošetřovat svého neopatrného hosta. Sice tímto
počínáním překračoval hranice, Tristan přeci jen podléhal v první řadě
Belialovi než jemu, ale byl připravený se s ním klidně i pohádat.
Ať si trhne! pomyslel si Gabriel a dokončil potřebné ošetření.
"Tak a je to, teď…" zbytek už barman doříci nestihl, protože vzduch prořízl výkřik.
Tristan
už na nic nečekal. Popadl vše potřebné a vyběhl zadním vchodem do
uličky. V první chvíli nic neviděl a nebylo se co divit, osvětlení tady
stálo za pendrek, ale to co neviděly oči zaslechly uši. Nepatrný šramot
přilákal Tristanovu pozornost a on konečně uviděl ženu, které výkřik
patřil. I když v tom stavu, v jakém byla se o ní jako o ženě nedalo moc
uvažovat. Nedalo se totiž o ní uvažovat jako o bytosti teď, když z ní
zůstala jen jakási hmota.
Tristan se musel hodně opanovat aby se na místě nepozvracel.
Teď na to vážně nemám čas, nadával si v duchu, teď všechny lidské pocity musí stranou. Ten útočník tady ještě…
Zvuk,
který zaslechl ho nenechal na pochybách, že ten někdo se právě snaží
zmizet. Tristan se ho jal stíhat. Běžel z jedné tmavé uličky do druhé,
když v tom mu po zádech přeběhl mráz a chloupky na krku se mu zježily.
Někdo tak byl! V té slepé uličce. Něco tam bylo. Číhalo a čekalo na
Tristana. A Tristan to pozvání přijal.
Postupoval pomalu. Krok za krokem se přibližoval, když v tom ho něco přinutilo se otočit.
Nemožné! Přece si dával pozor.
Ale ať to bylo co chtělo, teď to právě bylo za ním.
Potom
se vše seběhlo hrozně rychle. Tristan se sehnul k zemi, ale útočník byl
rychlejší a on už jenom cítil, jak mu ramenem projela palčivá bolest,
která ho srazila na kolena.
Tak tohle je můj konec,
proběhlo mladíkovi hlavou, když v tom se v uličce trochu rozjasnilo a
Tristan už lépe viděl. Viděl vysokou postavu v šedém plášti, jak se k
němu rychle blíží.
Tak tady seš? Bylo to sice trochu divné, ale ten někdo se dokázal pohybovat velmi rychle a zjevovat se velmi neočekávaně.
Tristan sevřel Hůl z temně rudého dřeva a soustředil se. Věděl, že čím více se soustředí, tím lépe bude Hůl fungovat.
Tak pojď, ty zmetku, já…
Na
víc mu ale nezbyl čas. A Tristan, ani nevěděl jak, ale ocitl se na
zádech a co bylo horší, neznámý si na něj sedl a ke krku mu přiložil
čepel meče.
"No tak dělej," zavrčel na něj Tristan, "tak to dotáhni do konce."
"Hmm,
to mě nemusíš říkat dvakrát," zašeptal cizinec a nahnul se k Tristanovi
tak, že jejich tváře od sebe dělilo jen několik centimetrů, přesto mu
Tristan nebyl schopen vidět do obličeje.
"Ta žena byla tvojí poslední obětí," pokračoval neznámý.
"É… co?" podivil se Tristan. "Já jsem přece nikoho…"
"Mlč!" poručil mu cizinec.
"Tak to teda ne!" naštval se Tristan a začal sebou házet. "Neházej na mě svoje hříchy!"
Teď
byl zase překvapený cizinec. Svoji kořist ale nepustil a tak Tristan
dosáhl jen toho, že mu z hlavy sklouzla kapuce a jeho černé vlasy se mu
rozlily kolem obličeje.
"Říkám, že já…" protestoval Tristan.
"A já říkám…" přerušil ho cizinec.
"A já vám oběma říkám, abyste toho nechali." ozval se jim za zády hlas, v kterém Tristan poznal Gabriela.
Neznámý se na barmana otočil, poté se podíval na postavičku na které seděl a zeptal se: "Proč?"
"Je to jednoduché," odpověděl Gabriel, "právě sedíš na lovci démonů, Zacharieli."
"COŽE!?" ozvalo se dvojhlasně.
Jestli je to Zachariel, pomyslel si Tristan, tak na mně právě sedí jeden z nejschopnějších archandělů.
Kometáře z Blogu.cz:
páni to vypadá super honem pokráčko:)
Kometáře z Blogu.cz:
páni to vypadá super honem pokráčko:)
Lachim | 27. prosince 2009 v 20:29 |
Perfektní. Rychle pokračuj. Nerad čekám. I když na tvoje povídky se to vyplatí, ale stejně.......
Jo souhlasim... já sem utoho snad
nedýchala... vážně ... Vážně moc zajímavý .... už se strašně těšim na
další díl a doufám, že se ho dočkám brzy .) i když já si počkám 
Ohhh.. Super..
Akční začátek, jen co je pravda..
Souhlasím s ostatníma a netrpělivě očekávám pokračování..
Akční začátek, jen co je pravda..
Souhlasím s ostatníma a netrpělivě očekávám pokračování..
Je to fakt skvelé, už teraz sa neviem dočkať pokračovania =)
Velice dlouho jsem nečetla nic na internetu.
A cykly už vůbec ne... Už mi prostě přišly stejné a moc zdlouhavé. Ale
to, co jsem si teď přečetla mě dokonale uchvátilo. Možná jsi tímhle
dílem přišel na kouzlo, díky kterému zase dokážu číst. Za to ti moc
děkuji.
A jen tak mimochodem Gabriel je naprosto skvělej! :o)
A jen tak mimochodem Gabriel je naprosto skvělej! :o)
Gel-chan |
Naprosto dokonalé ^^, tenhle dílek se ti moc povedl ^^.
Ahoj. Na mém blogu se pořádá velká saoutěž o nej blog! Budu velice ráda, když se zapojíš! Děkuju
Žádné komentáře:
Okomentovat