Dobrý večer přeji všem.
Netradičně brzy Vám přináším další
dílek tohole cyklu. Předem se chci omluvit za jeho krátkost, ale bylo
potřeba překlenout menší mezeru v ději. Ale tím víc se můžete těšit na
příští kapitolu, která tedy bude.
dílek tohole cyklu. Předem se chci omluvit za jeho krátkost, ale bylo
potřeba překlenout menší mezeru v ději. Ale tím víc se můžete těšit na
příští kapitolu, která tedy bude.
Snad Vám krátkost téhle části vynahradí její obsah. Nathaniel totiž rekapituluje a dochází k jednomu zjištění.
Nathaniel
Ani
nevím, proč jsem na tu nabídku kývnul, ale teď sedím v tom
nejluxusnějším autě v jakém jsem kdy jel a jsem odvážen bůhví kam. Když
mi Richard nabídl práci, docela mě tím zaskočil, ale na dlouhé
rozmýšlení mi nedal prostor a tak jsem mu to odkýval.
Když
jsem se takhle narychlo rozhodl odejít z brigády, která měla trvat ještě
měsíc, tak jsem z minuty na minutu přišel o peníze, s kterými jsem už
počítal.
A proto jsem s tím souhlasil, rovnal jsem si v hlavě myšlenky. Nebude přeci na škodu získat nové zkušenosti.
Ale místo
toho abych byl nadšený, tak jsem se cítil pod psa. Předchozí roztržka
s Lucou mi vzala veškerou energii a tak jsem si teď připadal jako
figurka, s níž někdo pohgybuje z bodu do bodu. Teď mým hybatelem byl
Richard. A já mu, nevím proč, důvěřoval.
toho abych byl nadšený, tak jsem se cítil pod psa. Předchozí roztržka
s Lucou mi vzala veškerou energii a tak jsem si teď připadal jako
figurka, s níž někdo pohgybuje z bodu do bodu. Teď mým hybatelem byl
Richard. A já mu, nevím proč, důvěřoval.
Opřel jsem se do pohodlného sedadla a snažil se uvolnit, zbavit se toho pocitu, že jsem ztratil něco velice cenného.
Hádka s Lucou mě mrzela, ale věděl, že dříve či později něco podobného přijde a snažil jsem se na to připravit. Ale jak se vidět, tak se mi to moc nepovedlo,
pomyslím si chmurně. Od našeho prvního setkání se mi Luca líbil, ale to
bohužel skoro všem, čehož si on sám byl dostatečně vědom a uměl toho
využít. A tak jsem se zařekl, že u mě Luca bude mít utrum. Vždycky když
šel kolem mě, tak jsem ho ignoroval. Když za mnou přišel s nějakou tou
prosbičkou, tak jsem ho poslal do háje. Ne že bych nechtěl nikomu
pomoct, ale pokud ten dotyčný zvolil přístup jako drahý Luca, tak má u
mě prostě smůlu. Myslet si o sobě, že jako vévoda mám všude dveře
otevřené a že mě budou všichni uctívat jako pána boha, tak to mě vážně
nebere.
A když jsem ho jednou dost tvrdě odpálkoval, tak jsem
mu tím asi nadzvedl mandle, protože mě od té doby nenechal na pokoji.
Bral to asi jako nějakou výzvu, že pokud ho nemiluju, tak mě to naučí.
Vzal to ale za trochu jiný konec a začal mě neustále otravovat.
Ale já jsem asi taky pitomec, protože jsem to vítal, mohl jsem mu totiž takhle být na blízku. Zavrtěl jsem nad svojí blbostí hlavou a ještě víc jsem se zavrtal do měkoučkého sedadla. Kdo mohl tušit, že se do toho nadutýho trouby zamiluju?
Richard
Ve zpětném zrcátku zkontroluji Nathaniela a nepatrně se pousměju.
Už jsem si začínal myslet, že neusne. Vypadal hodně přejetě, Luca musel asi hodně vyšilovat.
Projedu
poslední zatáčkou a zastavím před menší vilkou. Když pracuji a
potřebuji být každý den v kanceláři, tak pobývám v pokoji jednoho z těch
dražších hotelů. Na víkend jezdím do domu na pobřeží. Když ale
potřebuji mít klid a soukromí, tak jezdím sem. Do domu jež patřil mé
matce. Tady se cítím pohodlně a v bezpečí. A především, Luca sem ani
nepáchne. A to je to, co teď Nathaniel potřebuje ze všeho nejvíce.
Potichu
vystoupím, obejdu auto a otevřu zadní dveře. Nathaniel se neklidně
zavrtí, ale spí dál. To, jak spí, mi vyloudí úsměv na rtech. Opatrně mu
sundám brýle, které mu začaly sjíždět z nosu, a vezmu ho do náruče.
Překvapí mě, jak je lehký. Budu ho muset vykrmit! S tou
myšlenkou zabouchnu dveře od auta a s Nathanielem v náručí vejdu do
domu. Přivítá mě známá vůně a jen mě utvrdí v tom, že to co dělám je
správné. Sice trochu kruté, ale správné.
Uložím Nathaniela do
jednoho z pokojů pro hosty a nechám ho spát. Sám zavítám nejdříve do
pracovny, kde do trezoru uložím nepoužitý kufřík s penězi a se
škodolibým úsměvem se odeberu do kuchyně. Je sice ještě brzo na snídani,
ale něco malého bych si dal. A musím se taky postarat o svého hosta.
Komentáře z Blogu.cz:
Lilith-sama |
Pekná kapitola. Len sa to začína trochu
pretvárať do trojky, ale to nevadí ;). Kapitola bola síce krátka, ale na
pokračovanie sa aj tak teším. Aj keby mala beť ešte kradšia 
Lucišek | 11. srpna 2010 v 23:22 |
grrrrrrrrrrrrrrrr....kdo tě naučil psát
takhle krátký kapitoly? z tebe jednou dostanu infarkt...tohle je horší
nežli seriál...koukej navalit další díl!!! z tebe dostanu jednou infarkt
díl!!! z tebe dostanu jednou infarkt
Pěkná kapitola. Jsme zvědavá, co bude dál.
Nicméně, musím tě pokárat. Je to kratší, než předchozí díly a to se mi
nelíbí, tudíž doufám, že pokráčko bude brzo!
....co to je toto? Co ten Richard chce..? No
tak.. Takhle mě napínat, to se nedělá! Hezky pracuj na pokračování,
nebo uvidíš, osobo!
Nicméně pěkné..:)
Nicméně pěkné..:)
Souhlasím s ostatníma! Je to hrozně krátký a víš, jak se tomu říká? Psychická tyranie. Bylo to moc hezký. Akorát chudák Naty je z Lucy úpe mimo. Rychle další dílek. Jsem napnutá, jako kšandy.
Bylo to moc hezký. Akorát chudák Naty je z Lucy úpe mimo. Rychle další dílek. Jsem napnutá, jako kšandy.
Tak jsem zvědavá, jaký má Richard s Natem plány xDD zřejmě určitě něco nekalého ^_- dobrý, ale děsně krátký !!! xDD
Žádné komentáře:
Okomentovat