sobota 14. června 2014

Osmý dotek

Zdravím!

Předem se chci omluvit za případné nesrovnalosti, ale dnešek byl opravdu zabijácký Překvapený. Člověk mého ražení v tomhle vedru neumí fungovat a to jsem ještě měl zkoušku a pak jsem se hezky opékal na zastávce a cestou domů. Počítač v tomhle parnu přes den nezapínám, protože nechci ohřívat byt, který už je teplotně na hranici snesitelnosti pro mě i mé činčily.

A teď něco ke střípku. Jak už jsem psal je to epilog, tak snad se bude líbit. Vězte, že zatím nemám dopsanou další povídku, ale mám pro vás menší překvapení, tak snad ho uvítáte Mrkající.

Shrnutí: Příležitost dělá zloděje. Kdo komu co ukradne?



"A uvědomujete si, že jste měl být v první řadě nenápadný? Splynout s davem." Vyčítá Johnovi Harold, zatímco oba sedí na lavičce v parku.

"Byl jsem nenápadný," hájí se John.

Harold jen pozvedne významně obočí. "Opravdu?"

"Tedy zprvu, ale to oni vytáhli samopaly jako první."

Harold jen zvedne obočí a radši nic neříká. Někdy si vážně připadal jak v mateřské škole. Nastalé ticho ale nepřimělo Johna přemýšlet o jeho jednání.

"To mi chcete říci, Harolde, že se chovám nápadně?" zeptal se skoro až nevěřícně John. To mu za jeho kariéru u nejrozličnějších jednotek nikdo neřekl.

Harold po něm hodil pohledem a pak se radši opět vrátil k práci na svém notebooku, který si vzal s sebou do parku. John se totiž nemusel chovat vůbec nijak a byl nepřehlédnutelný. Vysoký, mladý elegantní muž totiž přitáhl pohled nejedné ženy ale i muže. Harold si nemohl pomoct, ale žárlil. Každému, který se po Johnovi otočil, chtěl dát jasně najevo, že má smůlu, protože tenhle muž je již zadaný.

"Pokud já jsem nápadný, tak tedy nevím, co jste vy," nechtěl opustit dané téma John.

Harold opět zvedl zrak od své práce a nechápavě se na svého společníka podíval. Starší muž měl totiž vždy za to, že průměrnější člověk než on sám ani nemůže být. Považoval se totiž za absolutně nezajímavého pro každého náhodného kolemjdoucího, který samozřejmě soudil hlavně vzhled a co se tohoto aspektu týkalo, tak měl Harold jasno. Přeci jen měl v knihovně zrcadlo.

"Myslím tím tohle," ukáže John rukou na přenosný počítač, který si hověl na Haroldových kolenou.

"Lidé si běžně nosí práci ven," oponuje Harold a John jen protočí oči.

"To je sice pravda, ale jistě tak nečiní v takovéto situaci."

"V takovéto situaci?" podivil se Harold, který opravdu nechápal, kam John míří.

"Je krásné pozdní odpoledne, příjemné počasí, sedíme v parku na lavičce a vy pracujete na počítači." Popisuje současnou situaci John.

"Jelikož nám Stroj neposlal další číslo, tak zatím využívám čas a aktualizuji své programy," vysvětluje trpělivě Harold, který chce opět položit prsty na klávesnici a pokračovat v dneska již nesčetněkrát přerušené práci, ale John má zcela jiné plány. Rázně zaklapne notebook, čímž si vyslouží nesouhlasný Haroldův pohled, a natáhne ruku, aby ukradl svému společníkovi brýle.

"Johne!? Co to - !?"

John mu věnuje svůj poloúsměv a následně mu předvede, jak on si představuje příjemně strávený čas.
Přitáhne si Harolda k polibku, který je oba nechá bez dechu. Když se poté John od Harolda trochu odtáhne, tak je s výsledkem svého snažení jen a jen spokojen.

Harold měl mírně červenější rty než obvykle a trochu růžovější tváře. John byl toho názoru, že mu ta trocha barvy jen prospěla, plus ten otravný kousek elektroniky ležel hezky zavřen a zapomenut. Johna dost vytáčelo, že se musí o Haroldovu pozornost dělit zrovna s neživou věcí. (No dobrá, Stroj byla kategorie sama pro sebe.) A tak se rozhodl srovnat skóre.

"Tak tomuhle říkáte být nenápadný?" zeptal se Harold poté, co si trochu odkašlal. A John se jen mírně usměje, protože moc dobře ví, že jeho společník naráží na fakt, že teď rozhodně přitáhli ještě více pozornosti než před tím. Ne že by to mladšímu muži vůbec vadilo…

/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/-/
"… a proto je lepší, když zůstanete mimo akční rádius." Dokončí John svůj instruktážní proslov, s jehož závěry se Harold vůbec neztotožňuje. Už od začátku jejich spolupráce mu vadila Johnova snaha vrhat se do všech nebezpečných situací a jeho neúcta k vlastnímu životu byla až zarážející. Harold proto nasadil všechny páky na to, aby Johna od jeho úmyslu nechat se co nejdřív zabít, odradil.

Proto se mu současný scénář, kdy bude on odklizen do bezpečí a John bude přinejmenším kličkovat mezi kulkami, ani za mák nelíbil. Musel ale jednat rychle, protože John už se hotovil k odchodu. Stáli v jedné z těch zapadlých uliček New Yorku, kam se ani jeden svým oblečením nehodili, přesto zůstávali dosud nezpozorováni.

"Teď, Harolde, když půjdete - "

A Harold opravdu šel. Tedy přikročil k Johnovi, chytil ho za klopy kabátu, natiskl se na něj a jejich ústa spojil v polibku. A bylo mu v tu chvíli absolutně lhostejné, kde se nacházejí, protože tam s ním byl John, jeho vůně, jeho teplo a jeho přítomnost.

Jen okrajem mysli zachytil pohyb skupinky pochybných individuí, která si je jen letmo prohlédla a pokračovala v urychleném přesunu hlouběji do spleti uliček.

"Tak tohle bylo také řešení," odtušil John, zatímco Harold zůstával pořád v jeho těsné blízkosti.

"K jednomu cíli může vést více cest," pronesl Harold, kterému se Johnova přítomnost více než zamlouvala a ke své nelibosti zjišťoval, že teď již nemá důvod v ní nadále setrvávat. Chce proto udělat krok zpět, když ho John chytne za loket a opět si ho k sobe přitáhne.

"Blíží se sem ještě jeden," zamumlá John a už si nárokuje Haroldova ústa. Ten se mu jen zapře rukama o hruď a potěšeně vydechne. Johnovi v tu chvíli připadá, že mu Harold přede v náručí. Tedy jen do té chvíle než se u nich ozve tiché zakňučení.

Oba se za zvukem otočí a vidí už jen siluetu drobného psíka, kterého následuje drobná stařenka.

Harold jen pozvedne tázavě obočí.

"Ou, menší chybička," pronese John hlasem, který není ani krapet omluvný. "A jelikož už mi došly výmluvy, tak - " a políbí Harolda do třetice.

A Harold se jen pousměje, protože i on už nechce hledat výmluvy.


Komentáře z Blogu.cz:

1 KATKA KATKA | Úterý v 14:54 | Reagovat
Jsou skvěli a jsou spolu,  bylo mi s nimi moc hezky a doufám že se ještě potkáme , proto že jsem si je moc oblíbila :-) a překvapení miluji a od tebe bude určitě skvělé :-D  :-D
2 Lex-san Lex-san | Web | Úterý v 23:16 | Reagovat
[1]: No, na Person of Interest mám rozepsanány tři povídky, takže s Johnem a Haroldem se ještě potkáš ;-). A doufám, že překvapení se též bude líbit ;-).

1 Thea Thea | Úterý v 10:51 | Reagovat
Naprosto nechápu, jak můžeš v tom děsivým vedru vyplodit něco smysluplného. A vtipného. A sladkého.  O_O  První část byla boží ("Tak tomuhle říkáte být nenápadný?" hehehe) a druhá ještě lepší. :D prostě parádní zakončení :-P
2 KATKA KATKA | Úterý v 22:20 | Reagovat
Jo chybička je to vtipálek , skvělé překvapení děkuji :-)
3 Lex-san Lex-san | Web | Úterý v 23:19 | Reagovat
[1]: Musím tě zklamat, ale ani já ve vedru nefunguju, povídku mám už nějaký ten pátek dopsanou a postupně ji publikuju. I tak jsem rád, že se poslední střípek líbil :-D .
[2]: A proto ho má Harold tak rád. ;-)
[1]: a [2]: Děkuji za milé komentáře.

Žádné komentáře:

Okomentovat