Zabte mě, neb si nic jiného nezasloužím
Musím se přiznat, že jsem sice měl zprvu v úmyslu napsat další
díl Světla v temnotách, ale to nešlo. Byl jsem totiž dneska v kině na
Sherlockovi Holmesovi. Za odměnu, že mi tak jdou pěkně zkoušky. A já
nevím, jestli jste si toho všimli/y také, ale vztah Holmes - Watson byl
velmi velmi… A tak už mi v hlavně začala šrotovat kolečka, co - jak a
kde, ale řekl jsem si. Dost! Koukej to odložit. Už máš rozepsané tři
cykly a u každého tě čtenářstvo prosí o další pokráčko. A tak sem
zasedl, položil prsty na klávesnici. Sepsal úvod a stručný obsah
kapitoly a … A zkouknul kus filmu Sherlocka Holmese ale fuj, přece si
nemyslíte, že už ho mám doma i s titulkama, že? A aby toho nebylo málo,
tak jsem si do uší pustil soundtrack z filmu a bylo vymalováno.
Předem
chci říct, že to, o co se tady teď pokusím, bude asi trochu haprovat s
předlohou od A.C. Doyla. Sic jsem pár knih o Sherlocku Holmesovi četl,
ale myslím, že dobrou ilustrací bude fakt, že se mi líbil i tento akční
Holmes, který právě běží v kinech.
Snad z toho něco bude. A ještě jedno varování, nevím, jak často sem budou přibývat, či jestli ještě budou, další díly…
Adversus periculum naturalis ratio permittit se defendere.
Bránit se proti nebezpečí dovoluje zdravý rozum.
Amantes amentes.
Zamilovaní rozumu zbavení.
(Plautus, Kupec)
Všechno to šlo do háje!
Tahle
myšlenka se Watsonovi neustále honila hlavou. I když honila nebyl ten
správný výraz. Spíš plavala v útržcích vzpomínek a nekvalitního
alkoholu. A to v moři nekvalitního pití.
Když šlo všechno do
kytek, tak zaplul do prvního lokálu a pil a pil. A když už mu nechtěli
nalít, tak šel o dům dál. Do horší čtvrti, kde ho, pokud měl peníze,
nechali pít podle libost. A on zrovna peníze měl a tak pil. Pil, aby
zahnal vzpomínky, ale ty, jak se ukázalo, uměly mršky plavat a nutily ho
přehrávat si uplynulé dny znovu a znovu. Vše, co udělal i neudělal, vše co řekl i neřekl, ho teď nemilosrdně pronásledovalo a vysmívalo se mu.
Měl jsem vědět, že když se daří, tak to nebude mít dlouhého trvání. Byl jsem takovej blb! Naivně jsem si myslel, že…
Kdyby
zrovna teď někdo z jeho přátel viděl, věděl by, že se stalo něco
opravdu vážného. Doktor pil jen zřídkakdy a vůbec nikdy tolik, aby se
opil. To na opíjení tu byli jiní experti.
Holmes! Když se tohle jméno vynořilo už z kalných vod doktorových vzpomínek, tak ho přinutilo pořádně si loknout.
Holmes,
Mary, případy…. Vše se slilo v jedno a tvořilo šeď, která doktorovi
nedovolila pokračovat dál. I když bylo vlastně kam? Budoucnost, o které
byl přesvědčen, že je tou nejlepší už nebyla. Už nebylo vlastně nic.
Watson zkusil jestli z prázdné lahve nevyklouzne pár kapek, ale jeho
snažení se nesetkalo s úspěchem.
Už ani to pití mi nechce dělat společnost,
pomyslel ironicky Watson a pozvedl malátně ruku, aby přilákal pozornost
a dostalo se mu další lahve. Té se už ale nedočkal. Hromotluk, který
seděl vedle něj se ohnal po svém kumpánovi a rozpoutala se typická
hospodská rvačka a milý doktor se ani nenadál a stál před hospodou s
kabátem v jedné ruce a naraženým zápěstím druhé ruky. A když na něj
nějaká počestná matrona ze špinavé čtvrti vylila kýbl studené vody se
slovy, ať se jde z té opice vyspat, tak mu to konečně došlo. Tohle nic
neřeší. Jediný, kdo tak může učinit je on.
A tak se doktor John Watson až s příliš jasnou hlavou vydal na cestu domů.
I když co je to za domov?
pomyslel si hořce doktor poté, co odemkl dveře do svého pokoje. Jeho
nynější pokoj byl, stejně jako celý dům, velmi příjemný. Nic ho zde
nerušilo. Ostatní nájemníci byli přívětivý. Jeho práci se zde taky mohlo
dařit. Prostě ideální místo. A hrozný stereotyp.
I po tom všem se tady nic nezměnilo.
Ale tomu je konec!
rozhodl se s definitivní platností Watson. A začal jednat. Jako bývalý
voják si vše pečlivě naplánoval a teď už nikomu a ničemu nedovolil tento
jasný plán narušit.
Krátce se vyspal, umyl a zabalil si. A
když přišla ráno paní domácí s pozdravem dobrého jitra a otázkou, co
hodlá ctěný doktor dneska dělat, potkala ho akorát na odchodu.
"Ale, pane doktore, co to děláte? Kampak to jdete?" ptala se s překvapením v hlase.
"Jak vidíte, odcházím," podotkl doktor a začal scházet ze schodů.
"A kam?"
"Někam, kde budu co platný," odpověděl s úsměvem Watson. Ten úsměv byl sice zcela profesionální, ale aspoň něco.
Toho si všimla i paní domácí a tak se ještě naposledy zeptala: "A kdyby se po Vás někdo ptal…?"
Tuhle otázku nechal doktor vyznít do prázdna a jen se zdvořile rozloučil.
A
tak mohla slečna Douglasová jen pozorovat vzdalující se záda svého
nejnovější a zároveň nejsmutnějšího nájemníka. A teď už vlastně i
bývalého nájemníka a jejím přáním bylo, aby se na toho zkroušeného
doktora přišel někdo zeptat.
Druhé dějství
Komentáře z Blogu.cz:
Chmm Chmm.. Ano, všichni čekáme, kdy zas
přidáš novou kapitolu čehokoliv rozepsaného, ovšem za sebe musím říct,
že jsem ráda i za cokoliv jiného, co vyplodíš.. Vypadá to zajímavě..
Kvůli tomuhle dokonce asi začnu uvažovat o tom, jít se na film podívat..
vážně to chce další dílek moc se těším na cokoli co napíšeš :)
nic si z toho dělej...máš rozepsané jen tři cykly? já osm...
MOc hezké! Chce to pokračování Asi se taky vydám do kina..
ach!!!!víš co je vtipné?! já ted píšu
popisek k novému šperku-je to kolekce tak trochu inspirovaná i
steampunkem a jeden z nich-pro který mám slabost-se jmenuje Dr.Watson /http://www.fler.cz/zbozi?id=668730/.říkám
si-teda,možná,,,,že bych si přečetla nějakou povídku na ně dva...ale
leda v angličtině.v češtině o ničem nevím a vygooglím si tvoje
stránky.hm...že by už něco napsal a já si toho nevšimla?a ona je to
žhavá novinkaDDD já nemůžu ale chystám se do kina! je super že jsem na to našla povídku:3
hele, prosím autora o překlad názvu, něják se toho nemůžu dopídit...
Žádné komentáře:
Okomentovat