Zdravím!
Tímhle posledním (uff, opravdu je to 18. střípek?) kouskem příběku se s námi Robert a James loučí. Doufám, že jste si užili čtení, jako já jsem se bavil u psaní. Tímto též dáváme na chvíli tomuhle fandomu sbohem, ale nebojte už se na ně píše další příběh, tentokrát s trochou té magie .
Shrnutí: Robert měl jistá očekávání, která se ale jaksi neplní.
Robert
drtil v ruce prázdnou skleničku a div že zoufalstvím nemlátil hlavou do
zdi. Stačil mu totiž jediný pohled na Jamese pohodlně opřeného o
kuchyňskou linku a věděl, že je zle. Pohled mu totiž okamžitě sklouznul
od jeho pořád ještě trochu rudějších rtů až k jeho dlouhým nohám.
Robert
v duchu zaúpěl. Myslel si totiž, že po společné noci s Jamesem se vše
vrátí do klidnějších vod. Jistě, jsou teď pár, ale Robert čekal klidné
posezení u sklenky vína a příjemnou společnost. Ne to, že si to Něco
v něm nedá pokoj a on se bude chovat jako nadržený puberťák! Sice se
nepokládal za žádného staříka, ale dvacet už mu dávno nebylo. Přesto,
když takhle viděl Jamese, tak netoužil po ničem jiném, než prudce svého
seržanta přirazit k té lince a zopakovat dnešní noc. Bez ohledu na to,
že jsou v kuchyni u jeho Lynn. Že je polovina odpoledne a zbytek rodiny
dlí v obývacím pokoji.
Bylo to nevhodné, ale stačil jediný Jamesův úsměv a Robert se k němu odhodlaně natisknul...
K*O*N*E*C
Komentáře z Blogu.cz:
boží , miluji Robertovou nenasytnost jediné co mu zbývá je zamknout příbuzné v obýváku a vyřádit se na Jamesovi chtěla bych vám kluci poděkovat za skvělé chvilky s vámi Roberte Jamesi i Lexi děkuji
[1]: A jsem rád za tvé povzbudivé komentáře Doufám, že se spolu sejdeme u dalších povídek.
Myslím, že se tady naučím milovat konce :), už se těším na další příběhy a s tou magií mi to přijde, jako dobrý nápad :)
Žádné komentáře:
Okomentovat