Ahojík!
tak tady máte třetí a poslední díl příběhu, snad se bude líbit, protože se k tomuhle fandomu možná v budoucnu vrátím.
Hezké prožití svátků a šťastný Nový rok přeje Lex.
Sst,
zasyknul jsem, ale jen v duchu. Nechtěl jsem totiž probudit svého
zraněného návštěvníka. To Vtipálkovo zranění se mi ale vůbec nelíbilo.
Nejen že se nehojilo - to bych ani za tak krátkou chvíli ani
nepředpokládal, dokonce i když šlo o někoho jako je Robin Vtipálek - ale
ono se naopak horšilo a neustále krvácelo. A to bylo špatný. A bylo to
taky něco, s čím jsem já sám nemohl nic udělat. Ten nadržený kozlík
nebyl sice nezranitelný, ale co se týká uzdravování, tak na tom byl
daleko lépe než mi prachbídní lidé. Tentokrát to ale bylo jiné. Opatrně
jsem položil připravenou snídani na noční stolek a potichu vycouval z
ložnice. Z kuchyně jsem si vzal kabát a měl se k odchodu. Ještě než jsem
ale vzal za kliku, tak mi zazvonil telefon.
"Prosím," zašeptal jsem, abych nerušil Robina.
"To jsem já, Niku," ozval se na druhým konci drátu Kal.
Ježiši Kal, já jsem na něj úplně zapomněl. V ten moment jsem se zastyděl. Mám
plnou hlavu Vtipálka a svých nemožných pocitů a nejasných snů a na
bratra si nevzpomenu. Mohlo se mu cokoliv stát. Mohl mu kdokoliv
ublížit!
"Ehm Niku, vnímáš mě?" ozval se mi mezitím u ucha Kal.
"Zajisté, potřebuješ něco?" zamumlám.
"Jen
jsem tě chtěl předběhnout v denní raportu a tak jsem se ohlásil sám,"
odpovídá mi s úsměvem Kal. "Vypadá to, že se dneska doma s největší
pravděpodobností zase neukážu. S Georgínou si chceme udělat výlet do
okolí a než namítneš, že by to mohlo být nebezpečné, tak se neboj,
Dobromila si myslí, že nám žádné nebezpečí nehrozí. Jo, samozřejmě že o
ní vím a myslím, že se jí to naše hlídání docela zamlouvá. Včera si více
než jen dobře pokecala s barmanem, když nás dozorovala." A než jsem se
stačil jakkoliv vymáčknout, tak se bratříček radši rozloučil a zavěsil.
Chvíli
jsem jen zaskočeně zíral na němý telefon, pak jsem jen zatřepal hlavou,
hmátl po klíčkách od auta a konečně vyrazil. Měl jsem namířeno k našemu
známému léčiteli, protože jakmile šlo o zranění, kterých jsme s Kalem
nikdy neměli nedostatek, tak to byl on, kdo nás tahal s průšvihů a to
nemalých.
A pomohl mi i tentokrát, tedy jestli se tomu dá
říkat pomoc. Když jsem mu zaklepal dveře s žádostí o pomoc, tak mi
otevřel velmi spoře oděný a div po mě nehodil krabičku s mastičkou a s
několika málo slovy mi zaklapnul dveře před nosem.
Když jsem pak dorazil domů, pořád mi v hlavě zněl návod na použití té mastičky. Prý stačí nanést na postižené místo
. Jako bych to sám nevěděl! Jen ten dovětek byl poněkud… neobvyklý. Kdo to jakježiv slyšel takhle ošetřovat zraněného!
Když jsem ale potichu otevřel dveře do ložnice a viděl, jak Robin
bezmocně zatíná prsty do pokrývky, tak šly veškeré pochybnosti stranou.
Neslyšně jako kočka jsem se přesunul k posteli. Naposledy jsem se na něj
pozorně podíval a pak jsem se dal do práce. Opatrně jsem mu rozepnul
košili a odhalil tak rameno. Rána pořád krvácela, krev prosakovala i
přes obvaz a já se začal v duchu modlit, aby ta mast splnila svůj účel.
Opatrně jsem jí potřel celé rameno. Teď zbývala ta druhá -
a pro mě velice ošemetná - část. Mastičku jsem důkladně uzavřel, jen abych trochu oddálil ten moment. Zhluboka jsem se nadechl a začal se ke spícímu Vtipálkovi sklánět, kousíček před jeho obličejem jsem ještě zaváhal a pak jsem ho políbil. Byl to jen jemný a letmý polibek, přesto ve mně zanechal pocit, že bych si to hrozně rád a hlavně brzo zopakoval. Tentokráte ale s Robinem, který bude při vědomí a s polibkem, který by mohl být více intenzivní. A nemuselo by to skončit jenom jím.
. Jako bych to sám nevěděl! Jen ten dovětek byl poněkud… neobvyklý. Kdo to jakježiv slyšel takhle ošetřovat zraněného!
Když jsem ale potichu otevřel dveře do ložnice a viděl, jak Robin
bezmocně zatíná prsty do pokrývky, tak šly veškeré pochybnosti stranou.
Neslyšně jako kočka jsem se přesunul k posteli. Naposledy jsem se na něj
pozorně podíval a pak jsem se dal do práce. Opatrně jsem mu rozepnul
košili a odhalil tak rameno. Rána pořád krvácela, krev prosakovala i
přes obvaz a já se začal v duchu modlit, aby ta mast splnila svůj účel.
Opatrně jsem jí potřel celé rameno. Teď zbývala ta druhá -a pro mě velice ošemetná - část. Mastičku jsem důkladně uzavřel, jen abych trochu oddálil ten moment. Zhluboka jsem se nadechl a začal se ke spícímu Vtipálkovi sklánět, kousíček před jeho obličejem jsem ještě zaváhal a pak jsem ho políbil. Byl to jen jemný a letmý polibek, přesto ve mně zanechal pocit, že bych si to hrozně rád a hlavně brzo zopakoval. Tentokráte ale s Robinem, který bude při vědomí a s polibkem, který by mohl být více intenzivní. A nemuselo by to skončit jenom jím.
Jakmile jsem na to jen pomyslel, tak jsem se prudce napřímil a urychleně opustil místnost.
V
kuchyni jsem si zničeně sednul za stůl a složil obličej do dlaní. Bylo
to všechno tak nečekané a zmatené. Nevěděl jsem, co mám dělat. Kdybych
Robinovi řekl, že bych s ním chtěl mít vztah, tak by určitě radostí
skákal až do stropu, ale myslím, že by mi asi nerozuměl. Já bych chtěl
mít plnohodnotné partnerství se vším všudy a on by si z toho vybral asi
jen ten sex. Tohle bylo vážně beznadějné.
Když jsem tam tak
seděl, tak mě do očí praštila encyklopedie, v níž jsem včera hledal
odpověděl na své otázky. Kdyby to nebylo tak smutný, tak bych se tomu
zasmál.
Zbytek
dne jsem pak strávil hypnotizováním dveří, za nimiž spal Robin, a
přemýšlením, co budu dělat v noci. Z mé letargie mě vytrhlo až odbíjení
hodin. Byla přesně půlnoc a já celý den probendil. Zakroutil jsem nad
svojí pitomostí hlavou. Sice mě to hodně bolelo, ale došel jsem k
rozhodnutí, že Robina si budu i nadále držet od těla a předejdu tak v
budoucnu ještě větším bolestem ze zlomeného srdce.
S tímto
bolestivým rozhodnutím jsem se zvedl a namířil si to do vedlejšího
pokoje, abych Vtipálka zkontroloval a tak nějak se s ním rozloučil.
Jakmile jsem ale otevřel dveře, tak jsem své stanovisko malinko
přehodnotit. Pokud jsem mohl soudit jen tak od pohledu, tak mému
pacientovi nebylo zrovna dvakrát hej. Ani jsme se moc nerozmýšlel, když
mu měl pomoci pouhý polibek, tak co takhle objetí? Sundal jsem si mikinu
a jen v košili a lehkých kalhotech jsem vlezl do postele k němu. Ani
jsem si už nenamlouval, že to dělám jen a jen pro jeho zdraví. Houby,
dělal jsem to i pro sebe. Chtěl jsem využít asi už poslední možnost, kdy
se k němu můžu bez následků přiblížit. Vzal jsem toho puka, který mi
ukradl srdce do náruče. S povděkem jsem kvitoval fakt, že Robina
okamžitě opustilo to vnitřní napětí a milounce se ke mně přitulil…
Jdu tam jen a jen kvůli svým mužům,
říkám si v duchu, když odevzdávám zbraně a vstupuji do princových
komnat. Celá tahle válka byla jedna velká blamáž. Velitel si myslel, že
kvůli jeho titulku si z něj všichni sednou na zadek a kvůli tomu
vyhraje. Taková pitomost. Princ ze sousední země měl vojsko, které ve
všem překonalo to naše. Každému jinému veliteli by stačilo, že ho
nepřítel několikanásobně převýší počtem svých mužů a hledal by tak jiné -
kompromisní - řešení. Ale to byl nebylo naše Veličenstvo, které si
myslí, že když je královým nejstarším synem, tak se před ním skloní i
nebesa. Vyhlásil válku sousednímu princi, svému nevlastnímu bratrovi, a
očekával rychlé vítězství,
jenž se ale nedostavilo. Jediným plusem celé téhle komedie bylo, že se
obešla bez obětí na životech. Zraněných sice nebylo málo, ale boj byl
tak rychlý, že se celkem nikomu nic nestalo. Velitelovi pochopové ho
totiž nechránili dostatečně a sám princ svého nevlastního bratra zajal.
Co s ním bude dál mě nezajímalo, to ať si královská rodina vyřídí mezi
sebou, já jsem ale chtěl mít jistotu, že se nestane nic mým vojákům a
tak jsem požádal vítěze o audience a k mému překvapení mi bylo vyhověno.
,
jenž se ale nedostavilo. Jediným plusem celé téhle komedie bylo, že se
obešla bez obětí na životech. Zraněných sice nebylo málo, ale boj byl
tak rychlý, že se celkem nikomu nic nestalo. Velitelovi pochopové ho
totiž nechránili dostatečně a sám princ svého nevlastního bratra zajal.
Co s ním bude dál mě nezajímalo, to ať si královská rodina vyřídí mezi
sebou, já jsem ale chtěl mít jistotu, že se nestane nic mým vojákům a
tak jsem požádal vítěze o audience a k mému překvapení mi bylo vyhověno.
Ve
dveřích do princových komnat jsem se potkal se sluhou, který mu pomáhal
se sundáváním zbroje. Vešel jsem a poklonil jsem se Jeho Výsosti. Jen
jsem sklonil hlavu, na kolena jsem si neklekl. Mám přece nějakou tu hrdost, ne?
"A kapitán vojska," uvítal mě princ zvednutým obočím a nepatrným úsměvem.
"Dobrý večer, pane. Omlouvám se, že ruším, ale chci mít jistotu, že bude s mými lidmi dobře nakládáno."
"Koukám, že si na žádné ceremonie nepotrpíte," pousměje se princ a nabídne mi místo
k sezení. Nevyslovené nabídky nevyužiji, stojím a čekám na odpověď.
Princ si z mého postoje pranic nedělá, rozepne si sponu, která mu poutá
jeho uhlově černé vlasy a pomalým krokem se ke mně začne přibližovat.
k sezení. Nevyslovené nabídky nevyužiji, stojím a čekám na odpověď.
Princ si z mého postoje pranic nedělá, rozepne si sponu, která mu poutá
jeho uhlově černé vlasy a pomalým krokem se ke mně začne přibližovat.
"Víte,
kapitáne, to záleží především na Vás," konstatuje princ a zastaví se
těsně u mě. Musím se velice ovládat, abych neucouvl nebo ještě lépe,
abych neutekl. Být takhle blízko někomu tak charismatickému
jako je princ sousedního království je velice nebezpečné.
jako je princ sousedního království je velice nebezpečné.
"A
co mám udělat?" zeptám se a až dodatečně mi dojde význam mých slov.
Zděsím se, ale vzít zpět slovo už nemůžu. Princ to musel vytušit,
protože se opět pousmál a strčil do mě. Ani jsem si to neuvědomil, ale
celou dobu jsem stál vedle jeho postele, kde jsem teď s tichým žuchnutím
přistál.
"No něco by se našlo," zašeptal
princ, když se nade mě nakláněl. Připadal jsem si jak ta lovná zvěř,
která je lovcem zahnaná do kouta. Jeho Veličenstvo se již dál
neobtěžovalo slovy a začalo se věnovat mé uniformě. Každým rozepnutým
knoflíčkem se mi hůře a hůře dýchalo. Když mi princ sundal kabátec, tak
se začal věnovat košili a já abych alespoň odlehčil svědomí, že jsem se
nechal svést bez jediného pokusu o odpor, jsem se mu zapřel rukama o
hrudník. Bohužel jsem to nedomyslel, protože jsem se k němu dostal ještě
blíž, čehož princ využil a prudce mě políbil. Byl to dobyvačný a prudký
polibek, který říkal jediné - jsi můj a nikomu tě nedám. Bylo to tak
sladké a hříšné. Prostě nešlo odolat. Jakmile se mi princ dostal skrze
oblečení až na kůži, tak jsem věděl, že jsem ztracený…
Bum!
Spadl
jsem z postele. Byl to pro mě takový šok, že jsem několik vteřin jen
ležet na podlaze neschopný jakéhokoliv pohybu. Byl jsem zmatený,
vzrušený a zklamaný. Bylo to tak skutečné a já si přál pokračování, přál
jsem si, aby to ten cizí princ dotáhl až dokonce.
A místo
toho ležím na podlaze a v posteli mám zraněného Vtipálka, který je pro nedosažitelný jako ty hvězdy na obloze.
Pomalu
se seberu z podlahy a kouknu na svého spolunocležníka. Vypadá už líp a
já neodolám, abych si ho neprohlídnul z blízka. Je to tak bolestivé,
bylo to jako bych se měl vzdát něčeho, co bylo pro můj život
nepostradatelné.
Jen si povzdechnu a rozhodnu se rozloučit.
Pohledem na budík se ujistím, že už je vlastně ráno. Poslední kontakt a
pak konec. Nakloním se ke spícímu Robinovi a rozloučím se.
"A to je všechno?" optá se z ničeho nic usměvavý Vtipálek.
"Co… ty.." koktám jako malej kluk, čímž pobavím Robina ještě víc.
"Jo, jo, jsem už delší dobu vzhůru. Kdo by taky mohl spát, když mu někdo leží v posteli a celou dobu sebou mele a vzdychá."
Po
tomhle prohlášení zrudnu. Robin se pomalu posadí na posteli a ani se
nestačím nadít a stáhne mě k sobě. "Docela by mě zajímalo, co se ti to
zdálo."
Chci se mu vykroutit, ale něco v jeho pohledu mě napoví, že on obsah mého snu zná.
"TY!" zahřímám rozhořčeně, ale odpovědí mi je jen jeho zlomyslný úsměv.
"Víš,
jak jsem ti říkal, že jsem v tom baru udělal několik pitomostí, tak
jednou z nich byl i jistý dáreček, který jsem ti poslal ve formě snu.
Doufám, že se líbil."
"Dárek… a jestli se mi líbil?" Nevěřil jsem vlastním uším, to všechno byla jeho práce?
Chtěl
jsem pryč, chtěl jsem mu jednu vrazit, chtěl jsem se probudit nebo…
Zbytek jsem nedomyslel, protože mě ten všivej puk políbil. A když mě
pustil, nemohl jsem popadnout dech.
"Takhle se
to dělá," pravil s úsměvem Robin a pro jistotu mě políbil ještě jednou.
Chtěl jsem ho od sebe odstrčit, ale zůstal jen u toho chtění.
"Ehm…
nerad ruším, jen jsem se zastavil se převlíct. Klidně pokračujte." Ozve
se ode dveří pobavený Kal. Robin mi nedá ani možnost jakkoliv
zaprotestovat a znovu mě políbí.
mě políbí.
"Nevím,
o čem si celou dobu tak přemýšlel, ale věz, že na tebe nebudu nijak
spěchat. Stejně za mnou dřív nebo později přijdeš, abych ti to udělal."
Tahle slova mě teda pěkně nas*rou, ale ta další…
…
"Zatím na tebe budu čekat, protože si mi ukradl srdce. Můžeš si ho nechat, protože já si na oplátku vezmu to tvé…"
Komentáře z Blogu.cz:
Lachim | 26. prosince 2010 v 19:34 |
Moc hezký! Ale nemohlo by se někde najít pokračování?
jakozto normalne nekomentujici ctenar musim
toto okomentovat, jelikoz jsem obe dve knizky precetla a oba dva bratri
se mi libi i Vtipalek, tak musim hodne moc podekovat za tuto povidku a
doufam, ze se tu najde na ne nekdy i pokracovani
je to nádherné..... opravdu se ti to povedlo doufám, že takových povídek bude víc..... moc ráda je čtu... :)
Prosím, prosím, že to bude mít pokračvání? Je to moc hezkýýý
P.S: Novej dess vypadá moc hezky ^^
P.S: Novej dess vypadá moc hezky ^^
Nice ^^
Btw: Chtělo by to dokončit Světlo v temnotách ^^ *stalkeruje tu už značnou dobu*
Btw: Chtělo by to dokončit Světlo v temnotách ^^ *stalkeruje tu už značnou dobu*
No, nevím, jestli to přežije. Ještě si to musím rozmyslet a další díl je rozepsaný. Každopádně, i kdyby přežila... 
myslíš, že jí nechám jen tak?
díl je rozepsaný. Každopádně, i kdyby přežila... myslíš, že jí nechám jen tak?
Pekne rozpracovnaný cyklus, pokračovanie by malo byť - čím skôr, tým lepšie.
Omlouvám se za chybku, cos tam našel, ale myslím, že jim je to jedno, hlavně když bude další díl a hlavně když učitelka vysvětlovala, spala jsem ^^
díl a hlavně když učitelka vysvětlovala, spala jsem ^^
Jsem šťasten, že se objevilo FF na tyhle
knížky, protože Kal a Niko jsou prostě úžasní.... takže rozhodně by
nebylo na škodu v tom pokračovat ^_^
CHrona |
Knihu jsem bohužel nečetla, ale povídky je úžasná
Knihu jsem sice nečetla, ale povídka pro mě byla i tak nádherná :P
Tak tohle byla vážně moc pěkná povídka. Už
dlouho jsem hledám nějakou FF na Kal Leandros sérii. Knížky miluji a
sama jsem právě začala jednu psát. Prostě jsem neodolala. Ale... Robin x
Niko? Úžasné! =) Opravdu tleskám. =)
PS: Pěkný blog, jsem fanynka Yaoi, takže tu nejsem naposledy. =)
PS: Pěkný blog, jsem fanynka Yaoi, takže tu nejsem naposledy. =)
Karin myslím že dlouho čekat nebude.
OdpovědětVymazat