sobota 14. června 2014

/////XII. DÍL/////

Zdravím!

Tak do třetice všeho dobrého se nám Stroj zaangažuje.


> VEČÍREK U SLOANOVÝCH
> PROCHÁZENÍ SEZNAMU HOSTŮ ...
> ÚDAJE UPRAVENY

"Věděl jste to, Finchi?" zeptá se svým tichým hlasem John.

Harold jen nepatrně zavrtí hlavou, čímž dá najevo, že i pro něj je tato informace nová.

Kvůli jejich současnému číslu byli nuceni účastnit se této zábavy, kterou ani jeden z nich právě dobrovolně nevyhledával. Nahradili dva hosty, kteří se z osobních důvodů nemohli účastnit, ale vyskytla se drobná komplikace.

Harold zvažoval hned několik možných scénářů. Protože buď jak buď oni se na ten večírek dostat prostě museli.

Čas bohužel nebyl na jejich straně, protože už zbývala jen poslední dvojice pozvaných před nimi, než i oni se budou nuceni prokázat něčím, o čem neměli ani tušení.

Finch koutkem oka zachytil, jak Mr. Reese vytáhl z kapsy saka mobilní telefon a rychle jej zkontroloval.

A pak už byli na řadě. Harold se už už nadechoval k větě, o jejíž podobě a obsahu neměl ani zdání, když v tom ho Mr. Reese otočil čelem k sobě, sundal mu brýle ("Co to - !?"), chytil ho za klopy saka a přitáhl si ho k sobě k polibku.

Harold na několik vteřin ztuhnul. Vůbec nechápal, o co Mr. Reesovi jde. Proč ho líbá a proč zrovna teď. Stačilo ale, aby John jednou rukou sjel z klopy po jeho hrudníku až k opasku jeho kalhot a přemýšlet přestal.

Vyrušilo je až zdvořilé odkašlání. Harold provinile od Johna skoro až odskočil. Stačil po něm hodit rychlým pohledem, ale bývalý člen speciálních jednotek se tvářil absolutně netečně, což Harolda zmátlo ještě víc. Ke slovu se ale dostala mladá žena, která měla na starosti vítání hostů.

"Harold Crane a host," zašveholila, předala jim malé odznáčky, které připíchnuté na klopě znamenaly, že jsou hosty na tomto večírku, a pustila je dál.

"Jen jděte klidně dál, Finchi." Zašeptal mu do ucha Mr. Reese, až se z toho Haroldovi zježily chloupky vzadu na krku.

"Jsem tady jako vaše ochranka a zároveň jako váš milenec." Pokračoval v tichém vysvětlování John. Harold se k němu prudce otočil, ale příšeří, které uvnitř panovalo, nedovolovalo zachytit výraz jeho spolupracovníka.

"Hendricksona jsem viděl támhle," kývne směrem napravo od nich a upozorní Harolda na důvod, proč jsou tady. A i když se Harold dal do práce a hacknul dotyčnému mobil, tak se nemohl zbavit zmatenosti, která ho provázela celou dobu jejich účasti na tomhle večírku.

Jak John věděl, jaký úkon jim zajistí vstup?
Byly tyto informace ve zprávě, kterou mu někdo poslal na mobil?
A kdo to byl?


A pak tu byl ten polibek. Harolda až fyzicky bolel fakt, že John jej políbil jen proto, aby splnil svoji úlohu v jejich krytí. Přeci jenom mu slíbil, že už jej nikdy nepolíbí. Harold by měl tedy být rád alespoň za tenhle polibek, ale radši než být políben Johnem jen kvůli zástěrce, to by radši uvítal fakt, aby jej John už nikdy nepolíbil.

Komentáře z Blogu.cz:
1 KATKA KATKA | 21. května 2014 v 8:51 | Reagovat
to musel být skvělý večer jen ty chmurné úvahy Finche na konci ale zase nemůžu mít všechno hned ani Řím nepostavili za jeden den :-D
2 Lex-san Lex-san | Web | 21. května 2014 v 9:20 | Reagovat
[1]: No Finch si prošel tolika životními peripetiemi, že na šťastné konce a poklad na konci duhy nevěří. Tedy hlavně ne pro sebe. Díky za komentář :-).

Žádné komentáře:

Okomentovat