Shonen ai/Yaoi povídky by Lex-san: XV. díl

Zdravím!

A je to tady! Očekávaná narozeninová oslava. Jak se k to mu Robie postaví?

Užijte si střípek .

To už je za poslední hodinu potřetí! zuří v duchu Robert. Od jeho příjezdu byl James první, co Ezru zaujalo, na to by Robert dal krk. Též musel připustit, že si ti dva asi sedli, protože Jamesovi jeho společnost zřejmě nevadila. Dokonce mu sem tam věnoval jeden z těch svých úsměvů, který Robert tak vzácně mohl vidět na jeho tváři. A teď jimi nešetří na tohohle -. Robert hledal to správné slovo. Vetřelce, zavrčelo to Něco v něm a on nemohl než nesouhlasit. Přesně tak! Co se má tenhle vetřelec co lepit na Jamese!

Robert radši urychleně položil skleničku na stůl, protože hrozilo, že ji rozdrtí v ruce. Když mu pak pohled znovu

zabrousil k těm dvěma, tak měl co dělat, aby nevyskočil a jednu tomu pitomcovi Ezrovi nevrazil. James se totiž pro něco natahoval přes pohovku a poskytl tak ničím nerušený výhled na svoji zadní část těla. A Ezra se s úsměvem podíval! A nejen to. Pořádně si Jamese prohlédl od shora dolů a nasadil výraz dravce, který našel svoji kořist, kterou už jen stačí odtáhnout do postele.

Jakmile přišla Robertovi na mysl postel tak musel urychleně odejít. Trochu více hlasitě za sebou prásknul dveřmi a přesunul se do koupelny, kde si opláchnout obličej a zhluboka se nadechl.

Tohle nebylo dobré. Tohle nebylo vůbec dobré! běželo inspektorovi hlavou. Věděl, že by měl Jamesovi, který to měl ve svém životě těžké, přát jen to nejlepší. Někoho, kdo se o něj postará, dá na něj pozor a učiní ho šťastným. Přesto ho myšlenka někoho po Jamesově boku, někoho s kým James bude sdílet svoje vtipné postřehy i postel dost vytáčela.

Robert se unaveně zapřel o umyvadlo. Věděl to, věděl to už hodně dlouho, jenže si to nechtěl přiznat. Protože to přiznání znamenalo definitivum.

A taky fakt, že jsem v pr*eli! Proto fakt, že počítá, kolikrát se James usměje na kohokoliv jiného než na něj nebo kolikrát se jak a koho dotkne, byl jen zpečetěním již předem daného.

Robert si frustrovaně prohrábnul vlasy a s nečitelným výrazem opustil koupelnu. Nemělo totiž cenu zde již déle setrvávat. Nic to nezměnilo na faktu, že se do svého o generaci mladšího podřízeného zamiloval.

/XIV. díl/ /XVI. díl/

Komentáře z Blogu.cz: