* 1. díl *

Zdravím!

A hned vám naservíruji první střípek :).

Stavím zde na scéně ze seriálu, kdy seržant Hathaway na žádost vrchní inspektorky Innocentové vyzvedne navrátivší ho se inspektora Lewise. Ten ze všeho nejdříve navštíví svoji mrtvou manželku...

Robert se zvedne z pokleku a naposledy pohladí očima náhrobek. Zařekl se, že když už je zase zpátky v Oxfordu, bude chodit za Val pravidelněji. Vezme do ruky uschlé květy a pohled mu mimoděk sjede k jeho pravému zápěstí. Jeho hodinky byly stále stejně výrazné, jak byly po celou jeho dobu s Val. Jen s tím rozdílem, už neukazovaly moment jejich setkání, ale vteřinu její smrti. V ten moment co Val zemřela, se ciferník jeho hodinek změnil, popraskal a tak zůstal až do dnes.

Inspektor jen smutně zavrtěl hlavou a vyhodil suché květy do připraveného kontejneru. Svoji další kariéru u policie viděl jen ve velmi nejasných obrysech. Zvlášť, když se podíval na svého dočasného taxikáře. 

Detektiv seržant Hathaway byl všechno jen ne detektiv seržant. Alespoň ne takový, jakého by si představoval Lewis. Byl až moc vysoký, moc hubený, moc tichý a až moc striktní. Pokud jsou všichni policisté na stanici takový, možná byl přeci jenom čas odejít do důchodu.

Robert ani nevěděl proč, ale za ta léta si zvykl vždy sjet každému člověku k pravému zápěstí. Bylo to z části hloupost, protože určovat charakter člověka podle jeho hodinek bylo krapet povrchní, přesto to inspektor udělal i v případě tohoto seržanta. 

Jenže narazil.

Detektiv seržant Hathaway měl totiž celé pravé zápěstí ovázané a obvaz se mu táhl jak kolem jeho dlaně, tak i dál po ruce a mizel za manžetou jeho košile.

                                                                                            

„Co se vám stalo?“ zeptal se Robert a podivil se, že si toho už nevšimnul dřív.

„Nebyl jsem dostatečně rychlý,“ odpověděl neurčitě seržant a inspektor měl co dělat, aby neprotočil oči. Jak bylo vidět, tenhle seržant jen tak nějakou informaci nepustí.

„Můžeme už jít? Vrchní inspektorka Innocentová na nás če - “ a zbytek věty seržant už nedořekl, protože se při otočení hrozně praštil do své zraněné ruky. Z úst mu nevyšla ani nadávka, ani jeden bolestivý sten, jeho tělo ale okamžitě ztuhlo, jak se snažilo s bolestí vyrovnat.

„Ukažte,“ nebral si žádné ohledy inspektor a už manévroval seržanta požadovaným směrem. Opřel ho o přední kapotu auta a z kufru vytáhl autolékárničku. Hathaway se zatím pokoušel si sundat sako, aby se inspektor mohl lépe dostat k jeho zraněné ruce, která už zase krvácela, ale jeho snaha se nesetkala s velkým úspěchem.

„Počkejte,“ zastaví ho Lewis a nejen, že mu sundá sako, ale rozepne i knoflíčky pravé manžety u košile. Opatrně odmotá starý obvaz, ránu vypláchne vodou z lahve a opatrně ji zase obváže.

           

Fakt, že si všiml, jak dlouhé prsty má tenhle nepřístupná seržant, považoval Robert jen za následek dlouholeté práce u policie a už navyknuté snahy všímat si všeho možného.

„Děkuju,“ poděkuje Hathaway a opatrně si přes sebe přehodí sako.

„Není za co,“ reaguje inspektor a následně dodává. „Mimochodem, pěkné hodinky.“

Hathaway nahodí lehce nechápavý výraz a pohled mu sjede k jeho znovu obvázané ruce. Opatrně obvaz poodhrne a překvapeně kouká na své hodinky. Tedy, zatím to byl jen obrys, jen něco naznačeného a neuchopitelného, ale byl tam.

Lewis se pro sebe nepatrně usměje a schová autolékárničku na její místo.

Ale, ale. Že by nepřístupný seržant přeci jen někoho potkal?

Inspektor dle seržantova výrazu usoudil, že o hodinkách do této chvíle nevěděl, takže musel dotyčnou osobu potkat asi, když byl na ošetření té své ruky. Že by to byla nějaká pohledná sestřička?

A Lewis ani nevěděl proč, ale díky této drobnost mu návrat do Oxfordu nepřipadal již tak pochmurný.

A jedna prasklinka na Robertově ciferníku hodinek se vyhladila.

* úvod *     * 2. díl *