* 7. díl *

Zdravím!

Tak tohle je můj poslední příspěvek před mojí dovolenou na Moravě. Dle ankety v menu jste jednomyslně odhlasovali, že mám zbytek střípků přednastavit, takže tak učiním ;-) Též doufám, že něco na dovolené sesmolím. Rád bych dokončil nějaký z rozpracovaných cyklů, ale opravdu nevím, kam mě múza povede.Proto buďte tady hodní, hezky komentujte a snad se všichni tady ve zdraví sejdeme za 14 dní.

Robert lituje svých slov, ale pozdě bycha honit.

„Ne, Jamesi, vy ne!“ stopne seržantův odchod doktorka Hobsonová. „Pracně se snažím, aby ve vás zůstala alespoň nějaká tak krev. Takže na nějaké to darování krve rozhodně zapomeňte!“

I když tento zákaz nepronesla Laura zase tak moc nahlas, Robert slyšel každé slovo. A zbystřil, protože nevěděl, o co jde, ale jelikož se to týkalo jeho seržanta, tak to bylo důležité i pro něj.

„Velice si vážím vaší pomoci, ale teď se cítím dobře,“ oponuje James.

Laura po něm hodí pochybovačným pohledem. „Vaši ruku, prosím,“ spíše nařídí, než požádá a James se neopovažuje ji neposlechnout.

„Koukám, že se zlepšujete,“ okomentuje Jamesovo převázání ruky, které je jeho vlastní.

„Cvičení dělá mistra,“ shrne James a vyslouží si jen jakési odfrknutí ze strany doktorky.

„Trochu jsem rozhodila sítě a zapátrala,“ nakousne Laura, když pomalu obmotává obvaz z Jamesova zápěstí. „Tohle by vám mělo ulevit od bolesti,“ odkazuje na mast, kterou opatrně roztírá Jamesovi po jeho hodinkách.

„Díky,“ zamumlá seržant. „A ještě než se zeptáte, s vrchní inspektorkou jsem o tom už mluvil. Poslala mě na přezkoušení střelby, a když výsledky vyšly pozitivně, tak to prý z její strany není potřeba dále řešit.“

Jak bylo ale vidno, Laura měla připomínky. Instruovala Jamese co a jak a Robie potichu zaplul do jejich společné kanceláře.

A za hodinu měl v ruce všechny sehnatelné informace. I když se o hodinky docela zajímal, nikdy ne zase až tak do hloubky. A rozhodně nevěděl, že mohou krvácet. Též příčiny tohohle jevu ho překvapily.

Lewis si promnul obličej a snad po tisící zalitoval těch slov, která v hněvu vypustil z pusy. Jeho seržant toho o lásce samozřejmě věděl dost, a jak je vidno, zná ji především z té odvrácené strany. Roberta kdoví proč mrzelo, že James si lásku pravděpodobně vždy spojí s bolestí. To nebylo správné! Takhle to prostě nemělo být! Jak mohl někdo, kdo stál za vznikem tak nádherných hodinek na Jamesově ruce, být zároveň tím samým, kdo mu působil bolest?

Robert se opřel na své židli a vzhlédl v ten moment, kdy jeho seržant vstoupil do kanceláře.

„Ehm, pane? Jste v pořádku?“ zeptá se James a Lewis se musí v duchu hořce usmát, protože ten, kdo by se měl ujišťovat o stavu toho druhého, by měl být on a ne jeho seržant.

„Všechno je v pořádku,“ ujistí ho Robert a James jen s pokývnutím zapluje ke svému stolu.

A Robert ještě než se vrátil ke své práci, tak jen děkoval prozřetelnosti, že nezná toho dotyčného člověka, kvůli jemuž má James takové trápení, protože hrozilo, že by se neudržel a jednu tomu pitomcovi ubalil

A proč? Protože mu na Jamesovi záleželo. Na někoho takového bylo prostě třeba dávat pozor. James přes svoji nesmírnou inteligenci a nepřístupnost připadal Robertovi vždy v první řadě jako někdo strašně zranitelný a veškeré jeho masky přišly Robertovi strašně průhledné, protože on prostě věděl, jaký James je. Tedy do teď, protože celá ta záležitost s hodinkami Roberta dost hnětla a svojí neomaleností přispěl k tomu, že si od něj James držel uctivý odstup. Jeho uvolněnost nahradila větší profesionalita, jeho posedávání na Robertově stole nahradilo postávání u okna a rady ohledně počítače dostával Robert už jen formou pokynů a ne přímou ukázkou a nahnutím se přes jeho rameno.

Inspektorovi prostě chyběl jeho starý seržant.

A Robertovy hodinky už byly bez jediné praskliny.

                                                                    * 6. díl *     * 8. díl *