* 6. díl *

Zdravím!

James se klidní v márnici.

Bylo to zvláštní, ale bylo tu příjemně. James si svoje dlouhé nohy přitáhl k sobě a hlavu položil na kolena.

Potřeboval se uklidnit. Potřeboval se dát dohromady. Potřeboval posbírat to, co zbylo z jeho srdce a jít dál. A kupodivu se mu tady sedělo celkem příjemně. Chládek, který tady panoval, uklidňoval zjitřené city a též chladil jeho pravé zápěstí, které stále ještě pulzovalo bolestí.

„Jamesi?“

„Dobrý den, doktorko,“ zamumlal seržant a zvedl hlavu z kolenou.

Doktorka Hobsonová opatrně přešla k člověku, kterého tady dole opravdu nečekala, a sedla si vedle něj. Něco bylo opravdu hodně špatně, ale z vlastní zkušenosti věděla, že z Jamese není radno cokoliv páčit. Po očku si ho prohlídla a následně se pomalu natáhla k jeho zraněnému zápěstí.

„Dovolíte?“ zeptá se jemně a opatrně odepne seržantovi ze zápěstí jeho hodinky. Její profesionalita ji sice donutila nezasyknout, ale bylo jí jasné, že to musí Jamese bolet.

O hodinky se zajímal nejeden vědec a nejeden doktor. Přesto si pořád tahle drobnost uchovávala jistá tajemství, která nebyla dosud odhalena. Snad za to mohla individualita každých hodinek nebo možná něco jiného, ale něco už se o nich vědělo. Kromě jiného i to, že dokáží svého majitele pěkně potrápit. Jak právě nepěkně demonstrovali na zde přítomném seržantovi.

„Vyčistím vám to, ano?“ vysvětluje svůj postup Laura a dá se do pomalého ošetřování alespoň již nekrvácejícího zápěstí.

„Děkuji,“ odpoví James tiše. „A taky děkuji za to, že se neptáte.“

Laura se jen smutně pousměje. „Ani nemusím. Přeci jen něco o hodinkách vím. Plus jsem policejní patoložka, takže jsem i k té detektivní práci trochu přičuchla.“

James ji úsměv opětuje. „Mimochodem, vaše hodinky jsou moc pěkné.“

„Dobrý pokus o změnu tématu,“ ušklíbne se Laura a začne ošetřené zápěstí obvazovat. „Ale nejsou tak kompletní jako ty vaše.“ Dodá jen tak patoložka a koutkem oka sleduje seržantův výraz.

„Nejsou? Ale já myslel - “

„Copak jste myslel, Jamesi?“

„No že vy a inspektor, že... Tedy nejste?“

„To byla velice smysluplná otázka, seržante?“ dobírá si ho Laura, když dokončí obvazování jeho zápěstí. „Pokud to mělo znamenat, že jsme s Robiem přátelé, tak je odpověď – ano. Ale nic víc mezi námi není. Už se známe moc dlouho na to, abychom se byli schopní posunout někam dál. Plus teď se mi naskytla jistá příležitost - “ Nedokončí větu Laura a s úsměvem mrkne na Jamese.

Ten sjede pohledem k jejímu zápěstí, kde k dorýsování hodinkám schází už jen ručičky.

„Přeju vám to,“ odpoví potichu seržant a ohrne si rukávy košile tak, aby nebyly vidět krvavé skvrny.

„Ráda bych vám poradila, Jamesi, ale hodinky si žijí vlastním životem a i když je jejich krvácení méně časté, není to zase tak jedinečný fenomén. Bohužel vám můžu vždy jen zápěstí ošetřit, ale předejít tomuto zranění můžete sám jen z části. Hodně to též záleží na vašem okolí a hlavně na té druhé osobě.“ Uzavře Laura.

„Já vím, doktorko. I tak děkuji za pomoc.“ Odvětí James a pomalu se začne zvedat.

„Jamesi?“

„Já vím. Inspektor to tak nemyslel. Už určitě vychladnul. Teď nás čeká trapné ticho v kanceláři, které přeruší svojí omluvou, kterou já přijmu. A vše bude jako předtím.“

„To si nemyslím. A vy to víte,“ oponuje Laura a taky se zvedne.

„Pro inspektora v tomto ohledu existuje jen jeho žena. Je to prostě daný fakt, který akceptuji a respektuji. Plus sama jistě víte, že ne každý může být se svojí spřízněnou duší.“

„To samozřejmě vím, ale bude to pro vás bolestivé,“ namítne Laura. „A tím nemyslím jenom krvácející hodinky.“

„S tím můžu žít,“ ukončí debatu James a Laura si jen povzdychne.

„Jak myslíte, ale příště mě rovnou vyhledejte a neseďte v márnici na schodech. Do mrtvoly máte ještě daleko.“ Popíchne ho Laura a James ji věnuje svůj úšklebek.

Opravdu se nic nezměnilo. Tedy až na další vyhlazenou prasklinku na inspektorových hodinkách. 


                                                               * 5. díl *     * 7. díl *