Zdravím!
Snad vám pondělní ráno zpřijemní další
střípek z našeho příběhu 
.
střípek z našeho příběhu .
Shrnutí:
Inspektor si jaksi neuvědomil, že si na sebe upletl bič, protože být v
přítomnosti někoho takového, jako byl James, bylo značně návykové 
.
.
P.S.
Ještě že jsem zkontroloval přednastavení článku, protože jak bylo
vidno, blog to prostě neřešil a článek mi sice v administraci hlásil, že
je publikovaný, ale na blogu nebyl!!! Grr 
Tak snad již vše pošlape podle plánu.
Tak snad již vše pošlape podle plánu.
Robert
už z dálky poznal Jamesovu siluetu. Jeho seržant byl opřený o zeď a
čilý nemocniční ruch ho ani v nejmenší nerušil od četby denníku
zavražděného. Inspektor moc dobře věděl, že veškeré takovéto
prokousávání se literaturou všeho druhu nechává na svém podřízeném z
důvodu své pohodlnosti, ale i tak věřil, že to Jamese celkem i baví.
Pokud tedy mohl soudit podle rychlosti otáčení jednotlivých stránek a
rychlém pohybu prstu po jednotlivých řádcích.
Stačil
jeden pohled na Jamesovy ruce a inspektorovi se zase rozutekly
myšlenky. Jeho seržant měl moc pěkné ruce se štíhlými a dlouhými prsty.
Vždy když něco James ukazoval nebo držel, přitáhly jeho ruce pozornost.
Lewis sice nebyl zastánce tabáku, ale když James držel cigaretu, tak to
byla velice elegantní podívaná.
Robert až
příliš pozdě poznal, že si svým rozhodnutím - nepustit seržanta - na
sebe upletl bič. Jak se ukázalo, být v jeho přítomnosti bylo více než
návykové.
Nikdy by neřekl, že člověk, který bez
cigarety nevydrží ani den, by mu mohl vonět. A přece to tak bylo. Jak
už měl při více příležitostech možnost si ověřit, jeho James voněl po
tabáku, značkové vodě po holení a nějakém velice zvláštním přípravku,
který používají v čistírně, kde si nechával své pracovní věci čistit.
S lehkým úsměvem na tváři došel až k seržantovi, který právě dočetl poslední stránku a zaklapl denník.
"Tak co, nějaké užitečné informace?"
"Informací dostatek, ale o jejich užitečnosti dost dobře pochybuji," odvětí seržant a narovná se.
"To mě ani nepřekva-"
"Pozor,
pane!" přeruší seržant svého nadřízeného a urychleně ho chytne za
loket, aby si ho mohl k sobě přitáhnout. Kolem nich totiž ne právě
pomalu proběhli záchranáři vezoucí těžce zraněného pacienta. A inspektor
měl znovu možnost si svého seržanta užít z hodně velké blízkosti.
možnost si svého seržanta užít z hodně velké blízkosti.
"Promiňte,
pane," zamumlá omluvně James, ale krok od něj musí udělat sám Robert,
protože Jamesovi v tom brání zeď. Dalším omluvám a celkové zmatenosti
udělá konec zvuk mobilního telefonu, objevily se další okolnosti k případu…
okolnosti k případu…
Inspektor
Lewis dopsal poslední tečku za větou a zavřel složku právě vyřešeného
případu. Byl spokojený a chtěl Jamese pozvat na pivo. Byl pěkný letní
večer a posezení s příjemnou společností se přímo nabízelo. Zvedl se
proto ze židle, aby se trochu protáhl a poohlédl se po svém seržantovi.
Vykoukl z jejich společné kanceláře a na konci chodby našel dotyčnou
osobu.
"Seržante," upozornil na sebe inspektor.
James
zareagoval na Robertův hlas a otočil se. A vrazil přímo do konstábla,
která právě nesla květiny ve váze. Ve snaze zachránit květy, ale zároveň
nenamočit dokumenty, které držel v ruce, si James polil vodou celou
dolní polovinu košile. A jelikož je vzlínavost potvora, měl za okamžik
košili mokrou celou.
"J-já… moc se omlouvám!" koktala odpověď konstábl.
"To
přeci nic není," uklidňoval mladou ženu James a ve snaze zachránit
alespoň sako, si jej rychle sundal. "Je léto, to za chvíli uschne,"
dodal ještě a vydal se za svým inspektorem.
"Chtěl jste něco, pane?" zeptal se James a snažil se něco udělat s košilí, která se mu lepila na tělo.
Této
chvilkové nepozornosti využil Robert. Stejně by teď momentálně nebyl
schopný nijak reagovat. Jeho pohled totiž neomylně směřoval k mokré
košili, která v tuto chvíli spíše odkrývala než cokoliv jiného. Robert
věděl, že James je hubený, ale dle současného zjištění nebyl jen kost a
kůže.
Za okamžik ale Robertovi došlo, že když
se kouká on, může se na JEHO Jamese koukat kdokoliv jiný, kdo se
momentálně nachází v místnosti. Hodil zběžný pohled po osazenstvu
stanice a urychleně vypakoval Jamese ven a následně do auta.
"Pane?" zněl zmateně seržant.
"Jdeme
na pivo," oznámil stručně inspektor. "Ale nejdřív se převlečeš," dodává
a ignoruje nechápavý výraz ve tváři svého spolujezdce. To by tak hrálo, čekat, až ta košile uschne! Ani náhodou! Takhle Jamese mezi lidi prostě nepustím!
Komentáře z Blogu.cz:
V jednu chvíli jsem se už lekla. že je to
konec, naštěstí jen předěl... Zase supr kapitolka, začíná, um, vhodný
český překlad mě nenapadá takže - it's getting hot! ... :3 hezky se to
vyvíjí a prostě nikdy mě nepřestane udivovat ta úžasná jemnost, s kterou
všechny ty příběhy píšeš :3
[1]: Moc díky za příjemný komentář 
. Konec sice ještě není, ale už se k němu blížíme, ale neboj, nad dalším příběhem už dumám 
.
. Konec sice ještě není, ale už se k němu blížíme, ale neboj, nad dalším příběhem už dumám .
[1]: Naprosto souhlasím :)
Posílám autorovi, všechny múzy, aby se mu dobře psalo.
Tenhle díl je fakt super. Myslím, že jsem závislý na pokračovaní, jako James na cigretách.
Posílám autorovi, všechny múzy, aby se mu dobře psalo.
Tenhle díl je fakt super. Myslím, že jsem závislý na pokračovaní, jako James na cigretách.
[3]: 
Povedené přirovnání. Děkuji za hřejivý komentář v pošmourném počasí. (Které mě ale na druhou stranu drží doma a tak můžu psát )
Povedené přirovnání. Děkuji za hřejivý komentář v pošmourném počasí. (Které mě ale na druhou stranu drží doma a tak můžu psát )
Mmmm krása.... to já jsem na tvých příbězích celkově závislá asi jako Robert na Jamesovi 
Moc pěkné, jen tak dál
Moc pěkné, jen tak dál
Žádné komentáře:
Okomentovat