čtvrtek 12. června 2014

Carpe noctem - 7.díl

Ahoj!

Takže se poštěstilo a na Ježíška si zahraju i já, takže tady mám pro vás pokračování cyklu Carpe noctem. Abych byl upřímný, tak jsem měl v plánu něco příjemnýho na ty Vánoce, ale nakonec z toho vyšlo, co vyšlo...

Jak dopadne společně strávený čas při opravě Jahovi svatyně? Vše vypadá a vyvíjí se celkem příjemně, oba dva - Jah i Ezra - zjišťují, že není zase tak špatné být s tím druhým, jenže... Na obzoru se objeví mraky a to ne jen tak ledajaké, protože minulost nechce Ezru pustit ze svých spárů a tak se chlapec musí rozhodnout...

Přeji příjemné počtení a vše co k Vánocům patří.


Jah

Slunce sice teprve před chvíli vykouklo nad obzor, ale já již hodnou chvíli posedávám na jednom z několika schodů, které jsou součástí cesty vedoucí k mé svatyni. Aby se neřeklo, že tady nedočkavě vyhlížím jednu osobu, tak vypadám hrozně zaměstnaně. Pokud tady opravdu můj pomocník bude chtít provádět nějaké opravy, tak jsem se rozhodl, že ještě než se objeví, tak posbírám veškerá vlákna modliteb, než je svým počínám potrhá. A že jich bylo opravdu mnoho.

"Neříkej mi, že tady opravdu sbíráš modlitby." ozve se mi pochybovačně za zády ta vtíravá liška. Ani se nenamáhám se na Haštala podívat a pokračuju v namotávání vláken. Moje nevšímavost ho samozřejmě neodradí.

"Docela by mě zajímalo, co dovedlo takovou cynickou bytost jako jsi ty k tomu, aby začala plnit své povinnosti jako božstva." rýpe dál to bílý klubko.

"Nebyl jsi to náhodou ty, kdo mi tvrdil, že něco takového, jako je sbírání modliteb od lidí, nemáš za potřebí?" Haštal se prostě nevzdává, ale já jsem se už obrnil, protože pokud vyzvídá teď, jsem zvědavý, co bude dělat, až přijde…

A byl tady. A ani jsem ho neslyšel přicházet. Za to všechno může ta otravná liška. Obyčejně lidské kroky slyším kilometry daleko. Hájím sám sebe v duchu a dělám jako by nic. Prostě to nějak nechápu. Znám toho kluka jen krátce, ale nějak jsem s ním rád. A to lidi vyloženě nesnáším, ale když tady nebyl ty tři dny, tak mi chyběl. Úkosem se podívám na nově příchozího, který zatím došel až ke mně. Jestli si myslí, že to budu já, kdo uhne, tak to se kluk přepočítal!

"Jestli chcete, abych ještě dneska začal, tak bych ocenil, kdybyste hnul s tím svým pěkným zadkem!" zavrčí můj podřízený. To tak chlapečku, ještě… cože PĚKNÝM zadkem? Než se stačím vzpamatovat z toho, co jsem slyšel, přistane mi v klíně těžký batoh.

"No to si snad děláš…" a zbytek věty ani nedopovím, protože bych hulákal do zad toho kluka, který v klidu pokračoval v cestě. Mám sto chutí ten batoh tady nechat nebo do něj i kopnout, ale jelikož takové chování nepřísluší měsíčnímu bohu, tak to zavazadlo vezmu a přemýšlím, kam bych ho zahodil.

"To bych nedělal," ozve se od svatyně ten drzoun, "máme v tom oběd, takže pokud nebudete hodnej, tak nic nedostanete." Jen na něj hodím vražednej pohled, kterýho si to nedochůdče vůbec nevšímá. Když ho potom dojdu, tak akorát rozkládá pod košatým stromem vedle svatyně různé listiny a plány.

"A tohle je…?" zeptám se, protože z toho mláděte nic nevypadlo.

"Plány svatyně," odpoví napůl pusy, zatímco si ověřuje nějaké informace.

"A?" čekám na nějaké podrobnější informace.

"A co?" zvedne konečně svůj pohled to nedochůdče. "Mám v plánu to podle nich opravit. Líbí se mi vize těch stavitelů. Plus to vypadá, že věděli, co dělají."

"A to se mě ani nezeptáte, jak bych si to představoval já? Přece jen je to moje svatyně!" durdím se.

"Myslel jsem, že je vám nějaká svatyně u zadku," opáčí to mládě a společně s jedním plánem se vydá na prozkoumání svatyně. "A mimochodem, co tady vůbec děláte? Řekl jsem vám, že přijdu a tak jsem čekal, že tady nebudete."
Zatímco mluvil, tak narazil na vzpříčená prkna, která tam neměla co dělat. Odložil proto papír a snažil se překážku v cestě odstranit. Ne moc úspěšně. Jen jsem tiše sledoval počínání toho človíčka. I když mám takový pocit, že to jen tak obyčejný člověk nebude, protože ten pekelný pes z minula šel jistojistě po něm. Kdopak jenom seš, Ezro. Zbytek myšlenek utne, no hádejte kdo jiný, svým komentářem.

"To tady budete jen tak stát!" vzteká se dotyčný. "Když už tady musíte oxidovat, tak mi koukejte pomoct a něco s tímhle krámem udělejte!"

"Nevidím důvod, proč bych měl," opáčím, za což si vysloužím nasupený pohled.

"Že se vůbec divím," mumlá si pro sebe můj podřízený a prudce trhne nepřátelskou překážkou. Tenhle pohyb s ní sice nic neudělá, ale moje uši zachytí tiché syknutí. Chci se podívat blíž, ale…

"Když tady nemáte v plánu nic dělat, mohl byste zmizet, jen tady zacláníte," pronese Ezra a zprudka se opře o nepřátelská prkna, která si konečně dají říct. Tím ale též uvolní další prkna, která byla naskládaná halabala nahoře a teď se poddala gravitaci.

Ten blbec, to jako neměl v plánu vůbec uskočit! Vztekám se v duchu, když pevně objímám toho pitomce. Kdybych tady nebyl, tak by…

"Jak je vidno, tak bylo opět třeba se postarat o jednoho malého pomocníčka," pronesu s protivným úsměvem a otočím si toho nezvedence v náručí. Překvapení, které se mu objevilo v obličeji záhy vystřídal vztek. Chtěl se mi vytrhnout a opřít se mi rukama o hruď. Když v tom se v půli pohybu zastavil…

Ezra

Chci se toho blbouna zbavit, ale on se jen tak nedá. Když se od něj chci odstrčit, tak mi dojde, že jsem si při odtahování těch prken pěkně sedřel ruce. Proto od svého úmyslu urychleně upustím, protože si myslím, že krvavé otisky rukou na hrudi by měsíční bůh ocenil ze všeho nejmíň, a já se ho chci co nejdřív zbavit a ne se sním pořád jen dohadovat.
"Ukažte," poručí mi Jah a když se k ničemu nemám, tak mě chytí za zápěstí a sám mi otočí dlaně.

"To nic není," odporuju a chci se mu vytrhnout. Nevím proč, ale prostě nechci, aby se mě dotýkal. Aby se o mě zajímal a staral se o mě. Cítím se poté zranitelnější a to je to poslední, co potřebuju. Už jen když si vzpomenu na to, co by se potom mohlo stát a hlavně, koho bych mohl potkat…Mám strach! To poznání ve mně bleskne tak nečekaně, že mě to samotného zaskočilo. Jednoduše se bojím toho, s čím jsem byl ochoten souhlasit před několika málo měsíci. Jsem tak překvapený, že ani nepostřehnu, že mám obě ruce zahojené. Ale tázavý pohled měsíčního boha nepřehlédnu. S konečnou platností se mu vyvinu z náruče, seberu nedaleko se povalující plán svatyně a beze slova vykročím k další kontrole budovy. Snažím se v sobě udusit špatný tušení, které do mé mysli společně s obavami též vklouzlo. Nějak jsem již věděl, že ten pekelný pes hledal opravdu mě. A kde je pes, je i jeho pán. A i když jsem mu nic neslíbil, tak již tehdy jsem měl pocit, že on si na mě nárok činí a moje slova odmítnutí s ním ani nehnou. A pokud přijde, tak ani nechci domyslet, co by se mohlo stát. Ne mě, ale ostatním. Noahovi, který vždy stál při mně a taky… hodím rychlý pohled na Jaha, který mě následuje a zjevně je pro něj mé počínání záhadou. A taky teď nechci, aby se stalo něco tady tomu blbounovi.

A tak zatímco obhlížím svatyni, tak v duchu plánuju taktický ústup. Ne, alespoň k sobě samotnýmu budu upřímnej, takže chci prostě zdrhnout. Vím, že když teď uteču, tak budu utíkat celej život, ale nevím proč a jak, ale vím, že pokud odtud co nejrychleji neodejdu, tak to bude ještě horší a pouta, která by zde mohla vzniknout, bych poté zpřetrhal jen s velkými ztrátami. Ale pokud, ne pokud, ale až, až sem dorazí, tak mě tady nesmí najít, protože jinak…
Pochmurný plány do budoucna přeruší na chvíli pohled, který se mi naskytne, když vyjdeme ze svatyně ven. Je tady hezky a bude mi to chybět. Je ale třeba jednat…

Komentáře z Blogu.cz:
1 Yukiko Yukiko | 24. prosince 2012 v 16:16 | Reagovat
já chci vědět co je zač! a jak jako činí si na něj nárok? chci vědět kdo je ten temný pán s odpornýma psama :D a jah ach tak boží! úplně mě dostalo ten blboun :D ani nevím proč :D
2 Sayuri-hime Sayuri-hime | E-mail | Web | 24. prosince 2012 v 22:31 | Reagovat
[1]: Tak to jsme dvě :D
Miluji tuhle povídku. Je šíleně napínavá a  vždy se těším na další díl, což se mi málokdy stává :)
3 Lului Lului | E-mail | Web | 25. prosince 2012 v 22:05 | Reagovat
Krásný Ježíšek, jeden z nejlepších dárků, společně s balíčkem mang =D =D
Opravdu už bych ráda věděla, co je Ezra zač, kdo si na něho dělá nárok a proč. Už teď se nemůžu dočkat dalšího pokračování. Je krásné sledovat, jak se ten jejich vztah vyvíjí, z něčeho blízkého nenávisti a opovržení až k něčemu víc. A Haštal taky pěkně provokuje. =D
4 katka katka | 26. prosince 2012 v 19:56 | Reagovat
tam už je předem jasné kdo je tam šéf a Jah to není , jen doufám že je nic nerozdělí takhle pohromadě jsou nejlepší
5 Hormis Hormis | 14. ledna 2013 v 23:08 | Reagovat
Skvělé, nemůžu se dočkat dalšího dílu, tolik otázek vzbuzuješ a ta zvědavost :D takže jen DALŠÍ prosím !!!
6 Niera Niera | Web | 23. ledna 2013 v 17:55 | Reagovat
Nemůžu se dočkat další kapitolky, jsem napnutá jak kšandy :D A zajímalo by mě kdo ten Erza teda je O.o a mimochodem pokud budeš mít čas nechtěl by ses stavit na mém blogu ??? Nejsem takový spisovatel jak ty, ale začínám :D Když tak se budu těšit na tvoji návštěvu :3
7 Hormis Hormis | 18. června 2013 v 23:33 | Reagovat
To není fér, já tak pěkně poctivě čekám, sržím jazyk za zuby a nic :( kde je další, chci další a hned ted, fnuk fnuk
8 Melisan Melisan | E-mail | 11. ledna 2014 v 14:13 | Reagovat
Prosím o další kapitolu Prosím Prosím ...
9 Zakuro Zakuro | E-mail | 23. února 2014 v 1:15 | Reagovat
Moc krásná povídka. Opravdu, těším se na další díl :)
10 Hormis Hormis | 12. března 2014 v 23:13 | Reagovat
Chtěla bych se zeptat za všechny nebohé duše tady...bude ještě další kapitola nebo čekáme zbytečně? ???
11 Lex-san Lex-san | Web | 13. března 2014 v 0:47 | Reagovat
[10]: A tady je odpověď... vše rozepsané dopíši. Až chytím slinu, políbí mě múza a naberu vítr do plachet, tak tady bude i další díl. Momentálně se na fantasy vlně moc nevezu, tak snad potěší i jiné příběhy 8-O.
12 Hormis Hormis | 14. března 2014 v 22:14 | Reagovat
:-D Ok tak to je moc fajn :-P ale chápu, vím jaké to je se zaseknout a nemoci pokračovat dál :-| ale těším se už ted tedy na další díl :-) snad tě to co nejdříve zase chytne 8-) když tak zkus si přečíst to celé a pak to půjde líp :D
13 Akelaim Akelaim | 23. dubna 2014 v 15:29 | Reagovat
Ahoj chtěla bych se zeptat jak to zatím vypadá, moc se totiž těším na další kapitolku x)♥
14 Lex-san Lex-san | Web | 23. dubna 2014 v 20:13 | Reagovat
[13]: Musím se přiznat, že tahle povídka bohužel stojí :-(. Poslední dobou se na fantasy příběhy moc nechytám a píšu spíše FF. Ale jak už jsem avizoval vícekrát, dopíšu ji, jakmile chytím slinu ;-).

3 komentáře:

  1. úžasné, doufám že již brzo budeš moct zase psát :)
    škoda jen že si tady nedala nějaké obrázky jak zhruba postavy vypadají :D jinak jen tak dál ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Povídka stojí za dopsání...
    Ezra nemusí utíkat. Ano, pohybuje se v temnotě, ale není v ní sám. Jah je přece měsíční bůh, může poskytnout světlo právě těm, kteří v temnotě zabloudili, může je temnotou provázet. Stačí, aby jeden druhému věřili...
    Možná budou potřeba zbraně... Třeba stříbrný meč, odrážející měsíční světlo... orosené pavučiny mohou zastavit stíny... Nebo cokoliv jiného.

    OdpovědětVymazat
  3. Karin Copak Ezra má za problém že se bojí aby to neodnesl i někdo jiný?

    OdpovědětVymazat